Na úvod je třeba říct, že jsem měl nutkání do kopců na pomezí Česka a Slovenska necestovat. Vždyť Základní a mateřská škola v Březové je přece český unikát, se kterým se spojíte přes každý počítač nebo chytrý telefon. Kdo to snad ještě neví, tak právě tady mohou děti komunikovat s učiteli a spolužáky na dálku, přímo ze svého pokoje. Ten přitom nemusí být nutně na Slovácku nebo jinde v republice, ale třeba na Novém Zélandu. Takže bezkontaktní rozhovor na dálku přes e-mail nebo Skype se přímo nabízí.
Jenomže: za projektem stojí ředitel s pověstí člověka, který si nebere servítky a dokáže nahlas polemizovat třeba s ministrem školství. Kolegové z klasických kamenných škol ho považují za kontroverzního, úředníci pak za tvrdohlavého, neústupného, a tudíž „poněkud nepohodlného“. Jako by prosazovat svůj názor byla vlastnost, která k učitelům nepatří. Tedy dost důvodů k osobní návštěvě Ludvíka Zimčíka a rozhovoru z očí do očí. „Jsem stále on-line, ale klidně přijeďte,“ nepřekvapil ředitel, který si prý mobil nikdy nevypíná. „Jedu čtyřiadvacet hodin,“ usmívá se.

Jak se vyrovnáváte s tím, že se na vaši školu dívají kolegové učitelé a ředitelé stále spíš s odstupem? Odkud podle vás pramení vaše pověst kontroverzního učitele?
Snažím se budovat školu, která je pro děti. A říkám to záměrně - pro děti. To nebývá zvykem. Vím, že nejsem oblíbený u řady pedagogů. Je to proto, že říkám, že my učitelé jsme ve škole kvůli dětem a ne naopak. Ukazují si na mě a říkají: vidíte, to je ten, který dělá všechno jinak. Ale já jsem na to pyšný. Že to asi děláme dobře, o tom svědčí zájem o naši školu. Mimochodem - do nového školního roku se nám na individuální výuku hlásí deset dětí z Uherského Hradiště…

A co připomínky, že březovská škola je drahá? Vždyť základní vzdělání je v republice zdarma.
Takzvaně o penězích vůbec nejsme. Každý se může zeptat některého z rodičů, jestli je u nás výuka o penězích, jestli se za něco platí jediná koruna. Ani náhodou. Všechno je zdarma. Lidé z nejrůznějších koutů republiky, kteří mají zájem o umístění svého dítěte u nás, se ptají, co budou platit. Pro všechny mám stále stejnou odpověď. Nic, jsme přece základní škola! Neděláme tady žádná kouzla a čáry. Pohybujeme se v rámci předpisů.

Taky mě napadá jedna připomínka. Jak je možné, že k vám do školy dojíždí děti ze sice blízké, ale přece jen slovenské Nové Bošáce? To rodičům nevadí, že je tady učitelé neučí v jejich mateřštině?
(úsměv) Pokud jsme součástí Evropské unie, tak žáci jakéhokoliv jejího členského státu mohou chodit do kterékoliv školy v Unii. Řeší to přímo paragraf 20 Školského zákona. A máme tady jedno z těch „kouzel“, které v Březové údajně provádíme. Říkám znovu, pohybujeme se v rámci předpisů.

Takže pokud slovenští rodiče chtějí, aby jejich dítě zahájilo pravidelnou docházku v Březové, tak sem dítě přihlásí?
Ano. Přijímáme děti, které zde máme i fyzicky. Uvedu příklad. Rodiče pocházejí z východního Slovenska a vlastní firmu, kterou řídí za pomoci počítačů. Dnes žijí kousek od českých hranic a žádný problém s docházkou dětí do české školy nemají. Dnes u nás máme dvacet slovenských žáků na individuální studium a ti, kteří jsou přihlášeni do základní a mateřské školy, jsou čtyři.

Pojďme k projektu internetové školy. Odkud se k vám děti denně připojují?
Vůbec nejvzdálenějším místem je Nový Zéland, následují Spojené státy. V Evropě jde kromě Slovenska o Anglii, Finsko, Francii, Irsko, Itálii, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Skotsko a Španělsko. Všude jde o několik dětí. Spojení je také se žáky, kteří žijí v belgickém Bruselu, kde dlouhodobě pracují jejich rodiče.

Rodiče musí mít v tomto projektu velkou zodpovědnost. Souhlasíte?
Každému z nich říkám - dítě není moje ani školy. Dítě není ani majetkem státu, jak si to on někdy prostřednictvím svých sociálních institucí myslí. Dítě je pouze vaše a vy byste měli nejlépe vědět, jaké vzdělání mu zajistíte. Já, pokud splním veškeré zákonné podmínky, nemám důvod nevyjít vstříc.

Každé dítě potřebuje individuální přístup. Dá se to zvládnout takto na dálku?
Žáky máme rozděleny do čtyř základních skupin. Jednak jde o malé vrcholové sportovce. Mezi naše žáky patří talentovaní tenisté, hokejisté, fotbalisté nebo známá malá golfistka Magdalena Červinková. Do druhé skupiny patří děti, které v běžné škole zažily něco zlého. Ať už jde o šikanu nebo odlišnost spočívající třeba v problémech s dysgrafií, dysleksií, nebo nezvládají tempo výuky. Tyto děti jsou u nás v pohodě. Dosahují výsledky, nejsou pod tlakem a cítí se spokojeně. Ve třetí skupině jde o zdravotně postižené děti. Máme i žáky upoutané na vozíček. Věnujeme se i lehce mentálně postiženým dětem. Ve čtvrté základní skupině jsou pak děti rodičů, kteří mají jistý vyhraněný názor na úroveň českého školství a mají názor na to, jak by se dalo dítě vzdělávat lépe. Ale pozor! Nejsou to žádní extremisté. Naopak, jde o velmi uvážlivé a vzdělané lidi. Mimochodem, než se dohodneme na přijetí žáka, vedu s nimi obsáhlé a několik hodin dlouhé rozhovory. Jde také o lidi, kteří se rozhodnou žít na samotě, odkud je pro děti velmi problematické dojíždět do školy.

Už jste musel některého z rodičů odmítnout?
Ano. Zatím se to stalo pouze jedenkrát. Po tříhodinovém rozhovoru jsem musel odmítnout maminku, která přijela se svými dětmi. Když jsem viděl, jak se chovají, tak mi bylo jasné, že to s nimi s výukou na dálku nezvládne.

Podle čeho jste to poznal? Děti byly hyperaktivní? Neměly respekt?
Naopak. Byly naprosto v pohodě. Ale maminka měla poněkud velké oči. Jednalo se o vyznavačku velmi svobodné výchovy, něco na způsob unschoolingu. Nechávala dělat děti to, co chtějí.

Co máte proti unschoolingu?
Vůbec nic. Nemám problém domluvit se s lidmi, kteří vyznávají toto domácí svobodné vzdělávání. Lidé se ale s takovou formou výchovy nadřou mnohem víc. Podívejte se jen na čas strávený přípravou učiva. Poručit vlastnímu dítěti vás stojí spoustu energie. Je to těžší než stejný úkol pro učitelku ve škole.

Jak zvládají děti, které učíte na dálku, přechod do klasické kamenné střední školy. Nemají potíže?
Jde o další všeobecně rozšířený omyl. A slyšet také z úst ministra školství, že děti nejsou socializované, to je velmi laciné. Vždyť to není pravda! Přece kde má začínat první socializace? V rodině. Těch více než tři sta dětí, které momentálně na individuální výuce máme, nepatří mezi izolované žáky. Kdepak.

Můžete uvést příklad?
Nedávno přijela na přezkoušení jedna z talentovaných krasobruslařek. Maminka, která ji doprovázela a seděla v ředitelně s ní, se na dívku začala mračit kvůli mojí poznámce, že by měla více zabrat. Zeptal jsem se dítěte, kolik hodin denně cvičí na ledě. Odpovědí bylo, že na kluzišti tři a potom další dvě už na suchu. Po tomto drilu se pak musí ještě učit… Dívka je však obklopena prostředím plným vrstevníků. Nebo - máme tady také chlapce ze Slovenska, který může cvičit na klavír jen díky tomu, že má individuální výuku. Podle odborníků z něho vyroste famózní klavírista. Jenomže žádná slovenská škola mu nebyla schopna vyjít vstříc. Ani v tomto případě nejde o žádné ušlápnuté dítě, které by mělo problémy se začleněním do okolí.

Není přílišná volnost zneužitelná?
Ano, je. Ale odpovím také otázkou. A v běžné škole platí něco jiného?

Určitě ne, chození za školu ale nemusí být tak jednoduché jako vymluvit se třeba na to, že chybělo internetové spojení.
Díky tomu, že máme internetovou školu, máme detailní přehled, kdy dítě do školy chodí, kolik hodin v ní stráví a ve kterých předmětech. My nejsme škola, která jedenkrát za půl roku oznámí termíny pro přezkoušení. Vidíme práci žáků denně. Z tohoto důvodu máme on-line výuku od čtvrté až do deváté třídy. Děti se přihlašují přes počítač do virtuální třídy a komunikují celou hodinu. Pokud by nastaly problémy, postupoval bych stejně jako v klasické škole. Oznámil bych vše oddělení sociální péče o děti. Žákovi by se zrušilo individuální vzdělávání a musel by začít docházet přímo do školy. Což v případě dětí z druhého konce země je něco nemyslitelného. Také proto se dosud něco takového nestalo.

Jak řešíte výuku dětí, které se přihlašují ze zemí s velkým časovým posunem?
Výuka začíná v 8 a trvá do zhruba 14 hodin v našem časovém pásmu. Děti se musí přizpůsobit podmínkám školy.

Takže učitelé se nepřizpůsobují dětem, ale naopak?
Musíte rozlišit on-line výuku, která probíhá denně od osmé do čtrnácté hodiny, a pak individuální konzultace. Každý rodič má k dispozici mobilní číslo učitele, jeho e-mailovou adresu, a pokud o to má zájem, tak i skypovou adresu. Zůstává tedy na rodičích a domluvě. Nejlépe vyhovující způsob se vždy najde, rodičům jsme k dispozici neustále.

Jste školou bez poznámek?
Jeden chlapec, šesťák bydlící za Prahou, začal narušovat výuku odesíláním smajlíků do chatovacího okna. Následoval e-mail rodičům, který vše vyřešil.

Nabízí se otázka - nechtěl byste projekt, kterému se zjevně daří, přepracovat také pro středoškolské prostředí?
Musím přiznat, že už několik let mám projekt na individuální výuku na střední škole zpracovaný. Ale jestli spatří světlo světa, to zatím nevím. Na každý pád ještě nenastala ta správná doba na jeho realizaci.