Jindra Mikuláštíková: „Třídní učitel si zaslouží víc. A technické školy? Ty musí jít s dobou“

Foto: archiv   /  Jindra Mikáláštíková, krajská radní pro školství

Školství má v krvi. Jindra Mikuláštíková učila, řídila Střední průmyslovou školu stavební ve Valašském Meziříčí a dnes drží školství v rukou za celý Zlínský kraj. V rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM otevřeně mluví o tom, proč by technici z praxe neměli mít vyšší platy než aprobovaní učitelé, proč by si třídní učitel zasloužil výrazně přidat, i o tom, proč doufá, že změna financování nepedagogických pracovníků padne pod stůl. Dozvíte se taky, jak kraj investuje do škol, kde vzniká robotické centrum, a proč je podle ní kariérové poradenství důležité, ale samo o sobě nestačí. Rozhovor, který stojí za přečtení – nejen pro pedagogy, žáky a jejich rodiče, kterým právě začaly letní prázdniny.

Paní radní, ve školství působíte už přes dvě dekády, dlouho jste vedla Střední průmyslovou školu stavební ve Valašském Meziříčí. Co vás přimělo přejít z pozice ředitelky školy do krajské politiky?

Jsem typ člověka, kterému když se něco nelíbí, tak se to snaží řešit. A z pohledu ředitelky jsem viděla, že se dějí některé věci, které bych ráda změnila. Navíc v tom hrála roli i osobní motivace. Ve škole jsem byla od roku 2001, z toho čtrnáct let na pozici ředitelky, a připadala jsem si, že už škole nemám co dát, a čím dál více jsem cítila, že potřebuji změnu.

V posledních týdnech se mluví především o tom, že Poslanecká sněmovna rozhodla o změně financování nepedagogických pracovníků. Jak tento krok hodnotíte?

Vždy jsem proti tomu bojovala, jak to jen šlo, a pevně věřím, že tato změna neprojde senátem, nebo že ji nepodepíše prezident. A pokud projde, pak pevně věřím, že současná vláda už po podzimních volbách nebude mít ministerstvo školství a nový ministr to zavčas zruší. Tato změna by totiž znamenala, že na platy nepedagogických pracovníků budou muset doplácet zřizovatelé, tedy v drtivé většině případů kraje a obce. A na to nejsme připraveni. Minimálně do doby, než bude dotažená změna velkého rozpočtového určení daní (RUD), která přinese spravedlivé rozdělování peněz mezi kraje a obce. Už dlouho je totiž přepočet RUD pro náš kraj nespravedlivý a zcela nedostačující. Mezi kraji je na jednoho obyvatele druhý nejnižší.

Ve Zlínském kraji čelíme nedostatku učitelů, zejména v technických a přírodovědných oborech. Jaké kroky plánujete podniknout k řešení tohoto problému?

Mojí rolí není řešit personální problémy v jednotlivých školách, od toho jsou tady ředitelé. Je to jejich manažerská práce a zodpovědnost a musí umět najít a prosadit taková opatření, díky kterým potřebné lidi naberou. Setkali jsme se mimo jiné s nápadem, že by se měli více finančně motivovat lidé, kteří na školy přicházejí učit z praxe, tedy například různí inženýři či technici. Proti tomu jsme se ale postavili, protože by to bylo nespravedlivé vůči vystudovaným učitelům, kteří absolvovali pedagogickou fakultu, získali potřebnou aprobaci, obětovali tomu několik let. Kdežto u lidí z praxe je jejich působení ve školství většinou až druhou volbou, často pak v případech, kdy se neprosadili v podnikání, na volném trhu. A byť by to byl i dobrý učitel, proč by tento člověk měl brát více peněz než ten, který se chtěl učitelství věnovat už od začátku a několik let se na to intenzivně připravoval? Co se týče motivace těchto inženýrů či techniků, je podle mě správnou cestou umožnit jim vedle učitelství zůstat jednou nohou v praxi, aby neztratili kontakt. Například je pro tyto účely uvolnit jeden den v týdnu z vyučování. Tak jsem to aspoň dělala já, když jsem byla ředitelkou.

Zlínský kraj se ve velkém opřel do modernizace škol. Které významné v nejbližší době plánujete?

Mezi největšími akcemi, které už máme finančně nakryté, jsou například výstavba nové haly pro praktickou výuku na Střední škole nábytkářské a obchodní v Bystřici pod Hostýnem nebo velká rekonstrukce Střední školy hotelové a služeb Kroměříž. K těm dalším prioritním patří například výstavba bezbariérové budovy na Střední škole polytechnické Zlín, nová kotelna a tělocvična na vsetínském gymnáziu nebo nové prostory pro Základní školu a Mateřskou školu speciální Uherské Hradiště, Šafaříkova, které vzniknou v areálu Uherskohradišťské nemocnice.

Nedávno jste se zúčastnila otevření zmodernizovaných dílen na Střední průmyslové škole a Obchodní akademii v Uherském Brodě. Je to směr, kudy by se podle vás mělo technické vzdělávání v našem kraji ubírat?

Rozhodně ano. Uherskobrodská průmyslovka je škola, která v našem kraji, co se týká robotiky, udává směr. Nyní jsme pro její dílny pořídili za přispění evropských fondů to nejmodernější vybavení za téměř 26 milionů korun, které budou využívat žáci nejen této, ale i jiných, podobně zaměřených škol z našeho kraje. Kromě toho chystáme pro školy i firmy z celého regionu také projekt krajského robotického centra v areálu Slováckých strojíren. Máme tu ale i jiné technické obory, jimž musíme věnovat pozornost – například elektrikáře, po nichž je a bude velká poptávka a kterých se přitom nedostává, nebo čipy a polovodičový průmysl, zejména v souvislosti s plánovanou obří investicí amerického výrobce onsemi v Rožnově pod Radhoštěm.

Kraj posiluje také kariérové poradenství a vzniká regionální síť podpory pro žáky i školy. Co očekáváte od tohoto projektu?

Poprvé teď ve velkém propojujeme zaměstnavatele s našimi novými čtyřmi okresními koordinátorkami kariérového poradenství. Oslovili jsme celkem 140 firem. Chceme být prostředníkem mezi nimi a základními školami, přesvědčit je, aby byly aktivní a pořádaly pro školáky a jejich rodiče exkurze, dny otevřených dveří. Zároveň jim ale vysvětlujeme, že kariérové poradenství je nástroj, který i při vší dobré vůli nedokáže ovlivnit nepříznivý demografický vývoj. Proto jim doporučujeme, aby se zaměřily i na jiné segmenty pracovního trhu, jako jsou ženy po mateřské dovolené nebo zaměstnanci ve věku 50+, o kterých víme, že bývají loajálnější než čerství absolventi škol.

Velkým tématem je také podpora duševního zdraví žáků a pedagogů ve školách Zlínského kraje. Máte plán, jak může kraj pomáhat v tomto směru?

Hodně se v tom angažuje například naše příspěvková organizace Poradenské a krizové centrum Zlín, v čele s panem ředitelem Miklášem, i některé další organizace. Přiznám se, že je to pro mě pořád nové téma, možná i proto, že v odborném školství, kde jsem profesně působila, se psychické obtíže žáků vyskytují mnohem méně než na gymnáziích, kde je to největší problém, který navíc neustále roste. Je proto jasné, že s tím musíme něco dělat. Jsem otevřená každému, kdo za mnou přijde s nějakou myšlenkou, nápadem, jak tento negativní trend řešit.

Jak letos ve Zlínském kraji probíhaly a dopadly přijímací zkoušky na střední školy? Vidíte v jejich výsledcích nějaký zajímavý trend?

Přijímací zkoušky v našem kraji dopadly dobře, střední školy máme naplněné. Otevřeli jsme nové tři třídy lycea, abychom vyhověli požadavku z centra, že máme zvyšovat podíl všeobecného vzdělávání. Co se týče trendů, skokově roste zájem o vyšší odborné školy, zejména se zdravotnickým zaměřením. Jsme za to velmi rádi, protože diplomované zdravotní sestry v našem kraji potřebujeme. Přináší nám to navíc naději, že nám mladí lidé neutečou do Prahy, Brna či dalších velkých center, pokud tu budou moci studovat atraktivní „VOŠku“ a zůstanou pak tady i pracovat.

A co letošní výsledky maturit, jak hodnotíte je?

Maturanti v našem kraji opět uspěli na výbornou. A to i navzdory tomu, že se letos CERMAT, jenž statní maturity připravuje, bohužel po roce opět vrátil ke starému způsobu zadání maturitní zkoušky z matematiky, které není primárně o počtech a matematice, ale víceméně o čtenářské gramotnosti, pochopení psaného textu a všeobecné inteligenci, a je v mnoha ohledech nesrozumitelné až zapeklité.

Máte nějaký svůj osobní cíl, na který se chcete z pozice radní pro školství zaměřit?

Zaměřit se chci zejména na třídní učitele. Chci, aby se jim dostalo výrazně lepšího finančního ohodnocení a měli na školách výsostné postavení, protože právě oni jsou jejich tahouny. Nad rámec běžné výuky vykonávají nesmírně důležitou, a přitom velmi náročnou práci. Jsou manažerem celého výukového procesu, což znamená spoustu papírování a vedení agendy v informačních systémech. Navíc jsou jakousi nárazníkovou zónou a čelí takovým nešvarům, jako je vysoká absence žáků nebo často velmi obtížná komunikace s rodiči. Není proto divu, že zájemců o třídnictví neustále ubývá.

Začaly letní prázdniny – co byste popřála dětem, učitelům a celému školnímu personálu?

Dětem přeji pohodově prožité léto plné sluníčka a radosti a učitelům krásnou dovolenou, a aby si aspoň chvíli odpočinuli od práce, protože povolání učitele je čím dál tím těžší.