Jiří Pavlica: V pátek vzdáme poctu i Jaroslavu Staňkovi

Foto: Marek Malůšek  /  V pátek pogratuluje MESITu i Hradišťan s Jiřím Pavlicou

Hradišťan s Jiřím Pavlicou nebyl vybrán pro páteční oslavu 70. výročí založení společnosti MESIT na Masarykově náměstí náhodou. V šedesátých letech minulého století musel mít i umělecký soubor svého zřizovatele a tehdejšímu Hradišťanu pod vedením primáše Jaroslava Staňka byl přisouzen právě MESIT. V areálu největšího výrobce v Uherském Hradišti pracovalo několik muzikantů cimbálové muziky i členů folklorního souboru Hradišťan. Dnešní Hradišťan je už řadu dekád spojen se jménem uměleckého vedoucího Jiřího Pavlici.

Hradišťan pod vaším vedením jde dnes uměleckou cestou. Co jste si vzali z Hradišťanu poloviny minulého století, kdy byl primášem Jaroslav Staněk, a dají se tehdejší a dnešní Hradišťan nějak srovnat?

Já jsem ještě s touto generací hrával a zažil jsem ji se vším, co ta doba přinášela. Nezapomenutelným spoluhráčem a také zaměstnancem Mesitu byl houslista a zpěvák Luboš Svatoš. Skrze jeho veselé historky z práce jsem znal Mesit víc, než si kdo mohl myslet. Přestože jsem na tuto generaci bezprostředně navazoval a byl jistým spojovacím mezigeneračním článkem toho, co bylo, a toho, co je dnes, těžko to lze srovnávat, protože každý žil a pracoval v jiné době a jiných podmínkách, a to vše se promítá do způsobu i smyslu práce.  Zásadní rozdíl byl ale v tom, že tehdy byl soubor Hradišťan i jeho muzika amatérským sdružením, kdy sice jeho mnozí členové byli výbornými muzikanty či tanečníky, ale souboru se věnovali až po práci ve svém volném čase. To samozřejmě přinášelo umělecké limity, jejichž překročení nebylo v takto nastaveném fungování možné.

 Dnes často čerpáte z historických témat sahajících až do dob staroslověnské kultury. Jak jste se k těmto tématům dostal a co vás na nich zaujalo?

Byl to logický vývoj. Když jsem hledal nové a neznámé písně, šel jsem dál proti proudu času. Od pamětníků jsem přešel k archivům a zákonitě jsem se pak dostal přes nejrůznější historická období až k našim velkomoravským základům, k době sv. Cyrila a Metoděje a staroslověnským textům. Řadu těchto textů jsem zhudebnil nebo na ně napsal hudbu pro film apod. Tak vznikly ony velkomoravské chorály, jak jim dnes říkáme, které se staly nedílnou součástí repertoáru Hradišťanu. Tímto dokážeme s Hradišťanem obsáhnout velký historický oblouk (od textů z 9. století přes archivní zápisy z velehradského kláštera z r. 1696 až po současnost), který je repertoárově  zajímavý nejenom u nás, ale i v zahraničí.   

 Vývoj Hradišťanu je čitelný. Jak se podle vás vyvíjejí a zda vůbec se nějak posouvají dnešní cimbálové muziky, které jsou pokračovateli folklorních tradic?

Všechny muziky, které v našem kraji  jsou a poctivě pracují, jsou na vynikající úrovni. Především technicky jsou mladí muzikanti mnohem dál, než bývali dřív. Je to opět logický vývoj a velkou zásluhu na tom mají pedagogové ZUŠ. Za všechny bych jmenoval Pavla Štulíra z uherskohradišťské ZUŠky, který vychoval už více muzik než legendární Jaroslav Čech, jenž zde působil v 50. a 60. letech 20. století. Dnešní mladé muziky jsou mnohem dál i v dramaturgickém uvažování, ale těžko se dají srovnávat, každá je v něčem jiná a originální a to je dobře. Je to takový malý zázrak tohoto kraje, který nám může závidět celý svět.

Kterými směry se dnes vydává Hradišťan pod vaším vedením?

Už jsme toho vyzkoušeli hodně a věřím, že ještě vyzkoušíme, např. letos v červnu bude mít na Smetanově Litomyšli svoji premiéru program „A znovu láska“, věnovaný 100. výročí narození básníka Jana Skácela, ve kterém budou spolu s Hradišťanem účinkovat symfonický orchestr FOK Praha a smíšený sbor Žerotín z Olomouce. V plánu jsou další projekty, ale rád o tom hovořím, až je to na světě. Určitě vás něčím překvapíme…

Co nabídnete v pátek divákům a vašim fanouškům na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti?

Výběr z toho, čím vším se zabýváme, určitě tam zazní i novinky. Ale vedle toho zařadíme při této speciální příležitosti také vzpomínkové série písní, které připomenou generaci Jaroslava Staňka, od jehož narození letos uplynulo 100 let. Těšíme se.