Lebka získala tvář. Uherský husar byl pohřbený v Mařaticích

Foto: ZŠ UNESCO UH  /  Ředitel školy Jan Vorba s leblkou, která nejspíš patřila důstojníkovi císařské armády, který zemřel někdy kolem roku 1866.

Unikátní vědecký výzkum skončil. Kosterní pozůstatky, které léta sloužily jako učební pomůcka při hodinách přírodopisu na Základní škole UNESCO v Uherském Hradišti, patřily s největší pravděpodobností uherskému husarovi, který zemřel po zásahu bajonetem někdy kolem roku 1866. Jeho ostatky škola ve čtvrtek pohřbila na hřbitově v Mařaticích.

„Kosti patřily muži ve věku 30 až 40 let, který měřil asi 172 centimetrů. V posledních deseti letech žil na území dnešního Slovenska nebo Maďarska. Jelikož jedl skopové maso, je více než pravděpodobné, že patřil k vyšší společenské vrstvě,“ informovala Miriam Nývltová Fišáková, paleontoložka Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která osmiměsíční výzkum vedla. „Znaky na stehenních kostech, kloubní jamce, pánvi i páteři jasně ukazují, že prakticky celý život jezdil na koni. Podle všech analýz a závěrů byl uherským husarem, příslušníkem císařské armády,“ dodala vědkyně.

Výzkum odhalil i příčinu smrti. Důstojník zemřel po smrtelném zásahu pruského bajonetu do hlavy, ostatně stopa po bodnutí byla na lebce nepřehlédnutelná.

Škola se přitom původně domnívala, že jde o neúplnou kostru německého vojáka, padlého za druhé světové války. Po osvobození se totiž do škol posílaly jako učební pomůcky. Jenže panteoložka na první pohled poznala, že jsou starší. Jak dlouho byly ve škole, nikdo netuší.

O tečku za výzkumem se postaral zkušený výtvarník Libor Balák, který padlému husarovi vdechl pravděpodobnou tvář. „Jelikož lebka neměla spodní čelist, podoba asi není stoprocentní, ale velmi se blíží realitě,“ poznamenala Nývltová Fišáková, která se s Balákem podílela i na vzniku naučné stezky Po stopách lovců mamutů v Boršicích.

I když ve hře bylo rovněž zjištění jména zemřelého, nakonec to nevyšlo. Z kostí se totiž nepodařilo získat DNA. Až příliš dlouho byly podle vědců vystavené vzduchu a navíc se jich za léta používání při vyučování dotýkala spousta lidí. Je pravděpodobné, že na půdě školy jsou od jejího otevření v roce 1913.

Jelikož se nepodařilo zjistit DNA, škola neměla šanci vyhledat případné žijící potomky. Ostatky příslušníka rakouské armády tak důstojně pohřbila na hřbitově v Mařaticích.