Lidé jdou na hřbitov a často ani nevědí proč

Foto: sal  /  Bez asistence strážníků se už Dusičky neobejdou...

Není třeba si nic nalhávat. Památka zesnulých, lidově Dušičky, není jen pobídkou ke vzpomínkám na zemřelé, ale také velkým byznysem. Prodejci hřbitovního zboží si poslední říjnový víkend tradičně vylepšují bilanci tržeb. Farnosti vysílají mše živě přes internet, výjimečné nejsou virtuální návštěvy hřbitovů. Některé internetové verze nabízí i zapálení svíčky. „Pokud to povede člověka k tomu vzpomenout na mrtvého v dobrém, případně se za něj pomodlit, tak proč ne. Ale pokud odbudu své příbuzné tak, že si Dušičky „vyřídím“ na webu, tak je to špatně. Na druhou stranu, vezměte si třeba staršího člověka, který ze zdravotních důvodů nemůže ven. V tom případě nejde o pohodlnost, ale o pozitivní věc,“ komentuje novinky Josef Pelc, farář a děkan římskokatolické farnosti v Uherském Brodě. „Mimochodem, minulou neděli jsme vysílali přes internet čtyři bohoslužby pro všechny, kteří z nějakého důvodu nemohli přijít a poklonit se památce příbuzných u jejich hrobu. Nevyhýbáme se internetu, živě vysíláme bohoslužby už několik let. Ale zpět k tématu Památky zesnulých. Jestli si většina lidí uvědomuje její původní smysl, to bych pochyboval,“ dodává farář otevřeně.

Hřbitovy nejsou v týdnu vrcholícím Památkou zesnulých zrovna místem k rozjímání. Lidé ani zde neztrácejí na tempu, jako by chtěli mít všechno rychle za sebou. Proč?
Předně je třeba říct něco o vzniku tradice, která má souvislost s liturgickým kalendářem, tedy s církevní tradicí. Ta na právě minulé dny stanovuje, a to možná ani lidé nevědí, slavnost všech svatých. Tedy těch, u kterých věříme, že jsou v nebi, u Boha. A pak je zde památka zemřelých, zapsaná v civilním kalendáři. V tento den se máme modlit za zemřelé, kteří ještě nejsou v radosti věčnosti. To je důvod, proč lidé v těchto dnech více než jindy navštěvují hroby. Ale jestli si to uvědomují… Na každý pád, pro věřícího katolíka je Památka zesnulých pádným důvodem k návštěvě hřbitova.

Takže původní obsah se pro většinu vyprazdňuje, ale forma zůstává?
Ano. A možná ne zrovna nepodstatnou roli přitom hraje také sociologický aspekt. Podívejte se na to tak, že pokud určitá skupina něco dělá, bývá snadné se k ní přidat. Vidím to jako efekt sněhové koule. Lidé tak jdou na hřbitov a ani nevědí proč. Přitom původní kořen je velmi ušlechtilý v církevní tradici.

Naoko to tak ale nevypadá.
Jak u koho a jak kde. Nelze zevšeobecňovat. Určitě se lidé na hřbitově jen nepředhánějí v tom, kdo bude dřív u hrobu. Ze své strany kněze se snažím vnést Památce zesnulých duchovní rozměr. Prvního listopadu proto zařazujeme krátké modlitby a zpívání přímo na hřbitovech. Připomínáme si tak právě v této době, že nejde jen o kytice, svíčky a velký byznys s funerálními potřebami. Jde o setkání s lidmi, kteří mají zájem. Což může inspirovat ty návštěvníky, kteří jdou kolem a nevšímají si jinak druhých. Myslím tím nevěřící, kteří jdou zavzpomínat na své zemřelé, ale nevidí ve svém počínání žádný duchovní rozměr.

Pro někoho to může být těžké, když mezi hroby vidí i jízdní policii. Svádí to k tomu, že lidé nadobro ztratili soudnost. Krade se i na hřbitově...
Krade se všude a souhlasím, že právě na hřbitově je to divné. Je smutné, když někdo přenese výzdobu z cizího hrobu na ten svůj nebo odcizené věci zpeněží.

Dušičky předznamenávají období adventu. Tedy času, kdy by se lidé měli zklidnit a provést jakousi vnitřní, duševní inventuru. Pod dojmem vánoční atmosféry často i nevěřící cítí, že se děje něco zvláštního. Dokážete jim ten pocit vysvětlit?
Je pravda, že podzim bývá obdobím, kdy lidé cítí více melancholii a začínají se dívat zpět do minulých měsíců. Tady bych odbočil a znovu připomněl původní liturgický kalendář. Nejdříve se v křesťanství slavily Velikonoce. Postupem času pak křesťané pocítili potřebu připravit se na tyto svátky. A tak nastaly Velikonoce a doba postní. Teprve později přišly oslavy svátku narození Páně. I zde tedy vznikla potřeba duchovní přípravy před vánočními svátky. Původně se začínalo na svatého Martina, později se čas zkrátil na čtyři adventní neděle. Adventus znamená příchod, a je tedy jasné, že očekáváme příchod. My, křesťané, příchod Krista, Vánoc a Nového roku. Je skutečně na každém, jak toto období pojme. V adventním čase dostává prostor. Na jedné straně je tady běsnění v obchodech, na druhé pak připomínka, že se opět nacházíme ve zcela výjimečném období. Záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. Možnosti existují. Vidím to jako prostor zastavit se, zbilancovat rok a zreflektovat svůj život.

Nabízí se proto otázka - chodí lidé v adventním čase více ke zpovědím?
Nepochybně ano. Už před Dušičkami je o ně větší zájem. Neboť pokud jste očištěn nebo máte touhu po duchovnějším životě, vaše modlitba bude silnější. Pak je zde také možnost získání odpustku pro věřící, což média často špatně interpretují. Jde o speciální formu jak pomoci zemřelým. K tomu patří smíření s Bohem a účast na mši. Pro lidi, kteří chtějí v katolické tradici, tedy duchovně prožít tyto dny, je zpověď téměř nutná.

Zaznamenal jste při debatách s věřícími strach z islamizace Evropy? Baví se s vámi ve smyslu, že nevědí, co se v dnešním světě děje? Že si nevědí se svým novým pocitem rady? Žádají od vás vysvětlení?
Ano. Je ale složité hledat jednoduchou odpověď na tak náročné téma. Problém se dá určitě shrnout do postoje, že je třeba pomoci těm, kteří jsou v nouzi. Že je dobré nalézt nějaký mechanismus, jak odlišit uprchlíky od těch, kteří se vydali na cestu jen z ekonomických důvodů. Pozice katolické církve spočívá v tom, že chce pomoci křesťanům. A to bez jakéhokoliv diskriminování muslimů. Ke křesťanským uprchlíkům totiž cítíme větší duchovní a kulturní blízkost. Přiznám se, že ani já nemám jasno. Domnívám se, že je třeba nalézt způsob, jak uprchlíky zastavit na hranici Evropy. A následně posoudit, kdo skutečně potřebuje pomoci. A ostatní vrátit zpět. To se ale lehce řekne…

Jak byste si představoval takovou pomoc?
Na konkrétních krocích se už pracuje. Ve spolupráci s Charitou je vytvořena jistá databáze objektů, kde by eventuálně mohlo dojít k ubytování uprchlíků. Přijetí ve farnostech je cíl. Pokud bude potřeba.