Pohár trpělivosti zaměstnanců Charity Uherský Brod přetekl, už cítili potřebu se bránit proti krokům vedení organizace a založili odborovou organizaci. Do jejího čela se postavily tři ženy a během prvních dnů je následovalo padesát zaměstnanců. „Odbory nikdo nezakládá, když jsou zaměstnanci spokojeni s přístupem, komunikací a podporou zaměstnavatele. Dříve jsme chodili do práce s radostí, byli jsme hrdí chariťáci, naše organizace byla prestižním poskytovatelem sociálních služeb i zaměstnavatelem. Jenže dnes jsou lidé nespokojení, odcházejí a noví pracovníci dlouho nevydrží, nebo jdou brzy na pracovní neschopnost. Chybí nám obyčejná lidskost a skutečný zájem o pracovníky,“ vysvětlila Iveta Juřenová, předsedkyně odborové organizace, v exkluzivním rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM.

S jakým cílem jste odbory založili?

Určitě není cílem poškozovat Charitu, ale dohlédnout, aby jednání a rozhodování ze strany vedení bylo transparentní a objektivní. Chceme, aby se obnovily zrušené zaměstnanecké benefity, nezvýhodňovali se určití lidé a propláceli nám veškeré nároky. Po zaměstnavateli zároveň požadujeme, aby s námi projednával personální změny, hospodaření, změny ve službách a znovu pořádal tolik oblíbené akce pro zaměstnance. Lidem se zkrátka musí vrátit radost a chuť do práce, zatím mají jen povinnosti.

Když porovnáte vztahy za bývalého ředitele Petra Houště a jeho nástupce, kde je největší rozdíl?

To se absolutně nedá srovnávat. Když pan ředitel Houšť odcházel, jedna kolegyně prohlásila: Obávám se, že na Charitě už dobře bylo. A bohužel měla naprostou pravdu. Ředitel Houšť byl člověkem na svém místě, mohli jsme se na něj kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Byl maximálně vstřícný, pomáhal spolupracovníkům řešit i jejich osobní a rodinné problémy, znal prvního i posledního pracovníka v Charitě, vážil si práce všech. Neustále navíc zpracovával nové projekty, hledal možnosti, jak získat peníze na další investice. Za něj se moc vybudovalo. Uměl nás motivovat, povzbudit, pochválit a nastavil spoustu benefitů. My jsme mu to opláceli, když potřeboval pomoc v době covidové nebo při organizaci různých akcí. Ale byl i přísný, mnohdy jsme se při poradách neshodli, vyměnili si ostřejší názory, ale vždycky to bylo konstruktivní a žádná nevraživost mezi námi nepanovala. A hlavně používal slova - prosím, děkuji, omlouvám se. To vše u nového ředitele postrádáme.

Je pravda, že jste s příchodem nového ředitele přišli o spoustu benefitů? Třeba masáže zdarma nebo dvoudenní duchovní obnovu spojenou s poznáváním zajímavých míst. Údajně nejsou peníze…

Je to tak. Hlavně pracovníci v pečovatelských a pobytových službách přitom denně manipulují s klienty, mnozí pracujeme v Charitě řadu let, denně nataháme metráky váhy a záda i ruce nás bolí čím dál víc. I proto jsme byli rádi za využití služeb našeho kolegy maséra. Masáže ale byly zrušeny, stejně jako zájezdy zaměřené na duchovní obnovu, které jsme využívali snad dvanáct let. Minulostí je rovněž letní promítání v prostorách azylového domu nejen pro jeho klienty a jejich děti, ale i pro zaměstnance a dobrovolníky. A nepořádá se ani tradiční a velmi oblíbený turnaj pro klienty v Člověče, nezlob se. Důvod? Nejsou peníze. Po první informativní schůzce odborů s vedením jsme aspoň zachránili motivační odměny pro pracovníky, kteří vezmou v nepřetržitém provozu směnu za nemocnou kolegyni.

Nedostatek peněz stál údajně za zrušením tradičního charitního plesu nebo benefiční degustace vín. Obě akce přitom byly výdělečné…

Důvody po pravdě neznáme, ale nikdo to nechápe. Plesy jsme pořádali po obcích, ve kterých Charita provozuje pobytové služby nebo Domy s pečovatelskou službou. Vždy byl naprosto plný sál, bohatá tombola. Z posledního plesu jsme měli čistý výtěžek 75 tisíc korun, které se použili pro potřeby Pečovatelské služby v Korytné. Nezapomenutelné byly i benefiční degustace vín, kdy naši pracovníci měli vstup i ochutnávku zdarma. Z výtěžků se pořizovaly třeba zdravotní a kompenzační pomůcky pro klienty. Bývalý ředitel nám dopřál i zájezdy, třeba předvánoční Vídeň, Bratislava nebo Flora Olomouc, a zahraniční stáže. Domnívám se, že tomu je také konec.

Máte přehled, kolik lidí po výměně ředitele brodskou Charitu opustilo? Hovoří se o výrazně větší fluktuaci právě kvůli chování ředitele…

Přesná čísla nevím, ale neustále probíhá jedno výběrové řízení za druhým, aspoň podle charitního facebooku. Mám dojem, že jsme jich nikdy neměli tolik jako za poslední rok. O chování ředitele jsme se už zmínila, zájem o člověka a jeho práci u něj není na prvním místě, mám spíš pocit, že jsme pro něj položkou v účetnictví. Jako by si nevážil zkušených, dlouholetých pracovníků. Jde přitom o náročnou práci, fyzicky i psychicky.

Slyšel jsem, že už máte dva podněty od zaměstnanců, snad za chybné přidělování mimořádných odměn a vykonávání práce v rozporu s pracovním smlouvou…

Dnes už je podnětů daleko více, ale zatím je nebudu blíže popisovat. Chceme nejdříve informovat zaměstnavatele na další schůzce, až podepíšeme kolektivní smlouvu.

Kdo stojí v čele odborové organizace Charity Uherský Brod? Kolik zaměstnanců je už jejím členem?

Tříčlenný výbor tvořím já jako předsedkyně, místopředsedkyní je Monika Dyčková a hospodářem Kateřina Šimková. Ještě nám pomáhá Ladislav Kucharský, který je odborový regionální manažer pro kraj Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský. Odborová organizace je součástí Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách. I když jsme měli informativní schůzku se zaměstnavatelem před několika málo dny, už máme 50 přihlášených zaměstnanců, což nás mile překvapilo. Jejich důvěra a očekávání nás těší.