I když denní tržby počítá ve stokorunách a zákazníky na desítky, ceduli „Zavřeno“ na dveře vyhlášené trafiky v Uherském Hradišti nepověsí. Jiřina Vandová vlastně ani nemůže jinak, živnost je pro ni zásadním zdrojem příjmů. Kdyby „spustila oponu“, nemá ani na jídlo pro čtrnáctiletého syna.
Od vyhlášení nouzového stavu doslova přežívá. „Je to bída, lidé nechodí, tržby jsou skoro nulové, spadly na dvacet procent stavu před epidemií koronaviru,“ pokrčila rameny Vandová, která je samoživitelkou. Stará se o čtrnáctiletého školáka. „Když jsem se dověděla, že stát schválil ošetřovné jen pro děti do 13 let, braly mě mrákoty... Původně se totiž hovořilo o patnácti letech,“ posteskla si. Kdyby to šlo, sáhne po ošetřovném všemi deseti. Jenže má smůlu. „Nezbývá mi tak nic jiného, než se držet na nohou, tak dlouho, jak to jen půjde. Kdybych zavřela, nemám ani na jídlo. Trafika živí mě i syna. I když teď je to hodně nadnesené,“ pokračuje Vandová.
Jejími stálými zákazníky jsou hlavně starší lidé, kteří teď z obav o vlastní zdraví zůstávají doma. „Občas si někdo koupí časopisy nebo si přijde podat sportku, případně zaplatit fakturu přes terminál Sazky. Ale jinak nic. Už proto ani neobjednávám zboží, které se vyprodá, protože bych je neměla čím zaplatit,“ přiznává pětačtyřicetiletá žena, které trn z paty nevytrhne ani Balíkovna. „Lidé si pro balíky nechodí, v drtivé většině je vracím,“ vysvětlila.
Jiřina Vandová i přesto věří, že těžké období přežije a trafiku nezavře. Zatím jen změnila provozní dobu, v pracovní dny má otevřeno od 7 do 13 hodin a vzhledem ke koronavirové epidemii omezila podmínky prodeje. Nápisem na dveřích vyzývá zákazníky, aby vstupovali pouze s rouškami, jednotlivě a bez příznaků i drobného nachlazení. „I když lidé chodí poctivě v rouškách, mám obavy. Ale na to nemůžu myslet. Až zavřou všechno kromě potravin, tak zůstanu doma, dřív ne,“ říká Vandová, která se obrátí s prosbou o snížení nájemného na vlastníka nemovitosti. „Uvidíme, chystám se majiteli napsat, snad se nějak domluvíme,“ věří podnikatelka.