„Poslední rok necestuji, nevstupuji se zvoněním do třídy, ale zato mám hodinu po hodině jednání spojená nejenom se školstvím, kulturou či cestovním ruchem, ale i s životním prostředím či sociální problematikou,“ říká v bilančním rozhovoru Miroslava Poláková, starostka Uherského Brodu, s tím, že při tom poznává mnoho nových lidí, ale také vstupuje do řešení velmi složitých problémů. „Často jsem zaskočena bagatelizováním problémů, či naopak nepochopením a někdy i zlobou ze strany některých občanů,“ dodává.

Ve funkci starostky jste již jeden rok. Jak vám těchto dvanáct měsíců změnilo život? Co pozitivního, a naopak co negativního přinesla tato změna do vašeho života?

V zásadě musím konstatovat, že došlo k obratu „od něčeho k něčemu“. Tedy od výchovné a vzdělávací činnosti, kterou jsem procházela 42 let na Gymnáziu v Uherském Hradišti a za kterou jsem byla v roce 2022 oceněna i medailí 1. stupně za dlouhodobé a vynikající působení v oblasti školství ministrem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, ke vstupu do regionální politiky. Obě činnosti beru jako velké poslání, a i když se navenek zdá, že jde o zcela odlišnou práci, plně si nyní uvědomuji, že podstata má společný základ. A tím je práce s lidským faktorem, ale co je nejpodstatnější, směřující ke společnému cíli. Obětovat vše, co může jeden pro druhého udělat, pomáhat a vidět užitek ze své práce, která vede především k radosti a spokojenosti druhých. Neboť jeden lidský život je příliš krátký a měl by být odžitý tak, aby po něm zůstalo mnoho užitečného pro generace, které teprve přijdou. Můj život se ještě před rokem dělil mezi rodinu, mé studenty a každodenní cestování Uh. Brod - Uh. Hradiště. Poslední rok necestuji, nevstupuji se zvoněním do třídy, ale zato mám hodinu po hodině jednání spojená nejenom se školstvím, kulturou či cestovním ruchem, ale i s životním prostředím či sociální problematikou. A při tom všem poznávám mnoho nových lidí, ale také vstupuji do řešení velmi složitých problémů, o kterých široká veřejnost nemá mnohdy tušení. Často jsem zaskočena bagatelizováním problémů, či naopak nepochopením a někdy i zlobou ze strany některých občanů. Ale s tím se setkávala uherskobrodská radnice, jak zjišťuji, za každé koalice a ani současná doba není výjimkou.

Říká se, že ani ten nejvýkonnější starosta toho za pouhý jeden rok příliš nestihne. Když se ohlédnete na vaši dosavadní práci, je něco, co byste už teď dokázala označit za úspěch či věc, která se novému vedení radnice podařila?

Když dovolíte, nyní bych nechtěla bilancovat práci nového vedení radnice. Ještě není konec kalendářního roku, a tak bych jenom okrajově připomněla, k čemu jsem dala podnět já sama a co se mi podařilo realizovat. Především jsem se rozhodla, že 28. březen, Den učitelů, je třeba důstojně připomínat a oslavit s poděkováním nejlepším pedagogům zejména ve městě, kde mladý Jan Komenský získal základy pro své budoucí pedagogické působení. A tak jsem v obřadní síni poprvé předala pamětní listy a skleněné plakety s portrétem JAK za dosavadní úspěšnou pedagogickou činnost vybraným učitelům ze všech uherskobrodských škol, včetně škol mateřských. A protože jsem vždy měla vztah k umění a přednášela 10 let dějiny kultury na dvou vysokých školách, velmi mě mrzelo, že naši výtvarníci, sdružení v tzv. SVUMSPu, nemají svoji galerii, kde by mohli svá díla nepřetržitě představovat veřejnosti. Tak vznikla galerie v Městském informačním centru otevřená v červnu na úvod Bílokarpatských slavností, které jsem se rozhodla prodloužit prostřednictvím akcí na celý týden. Zaměřila jsem se na Otevřené brány a přidala k nim prohlídky chrámu Mistra Jana Husa, v Den otevřených památek jsem domluvila spolupráci s místním gymnáziem, jehož studenti poté sami provázeli svým výkladem po památných objektech, a také jsem iniciovala, aby ve městě byl vytvořen konečně památník třetího odboje. Po názvem „Boj ve stínu“ bude slavnostně za účasti autora odhalen 17. listopadu. Osobně jsem celé září dohlížela na opravy hradeb v jižní části města a mým přáním je, aby byla od příštího roku pro návštěvníky zprostředkována doplňujícími texty tzv. Hradební stezka. K čemu by byla na druhé straně vzpomínka na minulost, kdyby město nežilo i současností. Je tedy třeba poděkovat a ocenit i osobnosti, které pro naše město mnohé dokázaly a dokazují neustále. Proto jsme na radnici přijali například úspěšné sportovce, ale zejména jubilanty A. Bartošíkovou, J. Veselku, K. Táborského či tři osobnosti, které se umístily v letošní první desítce Osobností Zlínského kraje M. Gureňe, F. Chrástka či J. Dědka.

Desítky let jste prožila jako kantorka. Jak moc velkou výhodou, či nevýhodou byla vaše dosavadní profesní kariéra ve chvíli, kdy jste převzala otěže od uherskobrodské radnice?

Celý můj profesní život je zaměřen na komunikaci s lidmi. Ve mně vždy byla osobní touha, abych mohla své znalosti předávat druhým, a nesmírně mě vždy těšily výsledky mé práce, ať již v pedagogické práci u maturit, či státnic na vysoké škole nebo v literární činnosti. Ale musím otevřeně přiznat, že práce se studenty gymnázia či na vysoké škole byla v mnohém veselejší, cítila jsem jejich podporu a úctu, nikoliv ze strachu, aby nedostali špatné známky, ale díky vědomostem a všemu, co jsem jim uměla zprostředkovat i mimo vyučovací hodiny. Na jedné straně tedy byla výhoda blízkosti neustálého společenského života ve studentském prostředí, avšak na straně druhé vystřízlivění z této euforie, neboť přetvářka a snaha ranit skutečně dnes není mnoha dospělým lidem cizí.

Uherský Brod má slavnou i košatou historii. Jsou podle vás dnešní občané dostatečně hrdí na své město, nebo se lokální patriotismus z dnešní generace pomalu, ale jistě vytrácí? A jak tomu čelíte právě ve vašem městě?

Uherský Brod, město na moravsko-slovenském pomezí, město, kudy kráčela historie. Připomínka 750 let od povýšení města na královské byla skutečně velkolepá a díky minulému vedení města za to. Já jsem se sama podílela před 7 lety na sestavení jmen na velkých schodech, v roce 2015 jsem připravila výstavu o lidech v odboji, v knize o Uherském Brodě jsem zpracovala kapitolu o letech 1938 až 1945, přednáším po dlouhá léta mimo jiné také o občanech města v legiích, odboji za světové války, o životě židovské komunity ve městě a v letošním roce o životě Václava Roberta Kounice, téměř 40 let jsem sbírala materiály o protifašistické rezistenci a roku 2018 vydala dvoudílnou knihu Měli odvahu žít, za kterou jsem obdržela hlavní mezinárodní cenu E. E. Kische. To vše uvádím proto, že jsem pro Uherský Brod sama v oblasti nezapomínání učinila mnohé. Chci, aby lidé žijící v našem městě měli jistou kontinuitu s minulostí, aby si uvědomili, že i zcela nedávné dějiny města jsou spojeny s velkými osobnostmi i velkými obětmi. Že v Brodě vždy žili i lidé nesmírně stateční, otevření, lidé milující své město, pro jehož svobodu obětovali i to nejcennější. Zde musí svoji roli sehrávat nejenom rodina, ale i škola a společenské organizace. Při položení kytic 28. října k 105. výročí vzniku Československa jsem mimo jiné pronesla povzdech, proč není celé náměstí u pomníku plné našich občanů. Věřím, že se vše změní. Na všechny školy již přišly pozvánky na 11. či 17. listopad s výzvou i pro učitele a děti. A stejně přijde pozvání i v dubnu a v květnu. Prosím i rodiče, aby své děti vedli k úctě k národní minulosti. Vedle národní hrdosti je nesmírně důležité připomínat historii regionu. Děkuji tímto učitelům dějepisu, Sokolu, Skautu i dobrovolným hasičům, že si regionální dějiny příležitostně s úctou připomínají. Věřím, že trend připomínání minulosti bude neustále pokračovat, neboť nemůže vedle nemocí nic tak postihnout město, jako je ztráta identity s místem, ve kterém žijeme. Život ve městě, které překonalo nájezdy a války a z něhož vzešlo tolik velkých osobností, musí přeci dodávat sílu a hrdost i dnešním obyvatelům, aby i oni měli v sobě touhu město zvelebovat a cítit se v něm šťastně. Vedle vedení města a zastupitelů je to i na nich samotných.

Slovácké slavnosti vína a otevřených památek se řadu let konaly bez účasti Uherského Brodu. Po vašem nástupu došlo ke změně a vaše město se do programu těchto slavností opět zapojilo. Co vás k tomu vedlo?

Slavnosti vína a otevřených památek v Uherském Hradišti prošly již svým XX. ročníkem. A po celou tu dobu jsem já i s kolegyní z Gymnázia Uherské Hradiště dávala dohromady každoročně na 130 studentů, kteří po oba dva dny slavností provázeli výkladem na všech otevřených památkách. Vždyť tím si každý student sám uvědomí, jak úžasná je historie města, ve které studuje, a zároveň se učí vystupovat a přednášet před širokou veřejností. Ještě v září loňského roku jsem po oba dva dny slavností byla po dvacáté ve staré budově gymnázia a vítala své dávné i nedávné absolventy, kteří věděli, kde mě po letech najdou. Najednou byl konec a já jsem věděla, že stejně tak se musí lidem otevřít s odborným výkladem studentů i památky v Brodě, i když bez slavností vína. O víno přece nejde.
Těžce jsem nesla, že v posledních letech již nechodili zástupci našeho města v oficiálním průvodu Slavností vína, a věděla, že to je velká škoda především pro naše město, které si zaslouží, aby o něm stejně jako o Uh. Hradišti věděli návštěvníci z celé republiky. Proto pryč s jakoukoliv malicherností, a když jsme letos po letech opět šli coby představitelé města se studenty gymnázia, tentokráte Uh. Brodu, v průvodu, bylo pro mě velkou ctí, že nás oficiálně z hlavní tribuny vítali jako ztracené a navrácené a že jsme se mohli postavit po bok starostů a místostarostů celého Slovácka. Jsme nedílnou součástí tohoto regionu a máme být i my na co hrdí, jenom to musíme dát všem také najevo.

Uherský Brod je však především rodištěm J. A. Komenského, jehož odkaz jste se rozhodla ve funkci starostky výrazněji připomínat, třeba i jeho citáty na lavičkách na náměstí. Proč je to podle vás pro vaše město a jeho občany tak důležité?

Všechno nechť volně plyne, násilí budiž vzdáleno věcem. Jak dávno vyřčené, a přece tak současné je životní krédo této největší osobnosti českých dějin a světové pedagogiky, Jana Amose Komenského. Násilí a zlo, bohužel, nezůstalo věcem vzdáleno. Ale zůstaly, a věřím, že po celá další staletí budou lidstvo provázet, zejména pedagogické, ale i filozofické myšlenky člověka, který zasvětil život lidstvu s přesvědčením, že vzdělání přispěje k tomu, aby jej zušlechťovalo a vedlo k poznání sama sebe a přivedlo tak ke vzájemné lásce a pokoře. Kéž by to společnost byla schopna s opravdovostí vnímat. Namísto toho se hledají rozpory a nikoliv souznění, protiváha a nikoliv spravedlivý kompromis. Tak je tomu v běžném životě a rovněž i v politice. A to je i důvodem, aby Komenský nebyl spojován pouze s prázdnou frází Učitel národů a s dohady, kde se tedy skutečně narodil, ale se znalostí podstaty jeho celoživotního díla, spojeného vedle pedagogiky i s Pansofií, tedy Vševědou. S velkou moudrostí dokázal popsat přirozenost, povahu, moc a formu věcí, pronikal do mnoha vědních oborů, byl znalcem lidské duše, života i soužení. V nápravě světa samotného je nejdůležitější člověk. Jeho náprava je předpokladem napravení a zušlechťování lidstva. Myslím, že není více třeba k této otázce dodávat.

Přijďte si s námi v den 353. výročí úmrtí Komenského připomenout jeho památku do Chrámu Mistra Jana Husa, kde bude odhalena jeho socha za účasti autora, akademického sochaře Miroslava Hudečka.

Město má také v příštím roce nemalé investiční ambice. Budete se o nich snažit přesvědčit také opozici, nebo využijete prosté většiny při hlasování v zastupitelstvu?

Nejprve na tomto místě začnu, že máme za sebou realizaci investic, které navázaly na plány předešlého vedení radnice. Zmínit mohu např. 1. etapu úpravy hřbitova v Újezdci u Luhačovic, obnovili jsme již zmíněný nejstarší úsek městských hradeb, upravili sjezd z ulice Bratří Lužů. Investovali jsme např. do zateplení objektu šaten fotbalového stadionu Lapač, rozšířili jsme síť polopodzemních kontejnerů atd. Do konce roku chystáme ještě vitráže do chrámu M. J. Husa. Mezi stěžejní úkoly do budoucna patří realizace úpravy prostoru v areálu zahrady Panského domu, atletický areál za Základní školou Pod Vinohrady. A zejména na základě studií proveditelnosti dokončení příprav na budování domova pro seniory a domova se zvláštním režimem. Vše, co máme v našem programu na nejbližší léta, má sloužit našim občanům. Není možné vše posuzovat z pohledu a zájmu politického. Tak jsem to řekla i ve svém úvodním vystoupení na volebním zastupitelstvu 7. listopadu 2022. Zakopejme válečnou sekeru, mějme na paměti, že vše, co chce jak politická reprezentace města, tak i zaměstnanci radnice, má sloužit ku prospěchu všech obyvatel Uherského Brodu. Dívám se proto na vše jako občan, který má zvolit tu nejlepší a nejrozumnější variantu při realizování daného projektu, a nikoliv vystupovat z pozice politické opozice. V rozumných a potřebných věcech musí přeci panovat názorová shoda vycházející z té nejlepší možné varianty. A nedá mi to, abych se v myšlenkách i na závěr neobrátila ke Komenskému. Ten ve svém Naučení kazatelském připomíná, že ať už nejasnost vzešla z čehokoliv, porozumíme jí, jestliže vše rozvážíme a věci budeme rozumět. A poté vysvětlíme. Zdánlivá samozřejmost, ale těžká uskutečnitelnost. A tak tedy prosím, studujme, zvažujme, dostávejme se k podstatě a poté teprve s rozvahou hlasujme. To by mělo býti cílem každého zastupitele Uherského Brodu.