Lpění na sentimentech může regionu spíše škodit

Lpění na sentimentech může regionu spíše škodit
Foto: dva  /  NEBOJÍ SE! Mirek Topolánek si před plavbou po Baťově kanále vystřelil z děla. Ke svému úkolu přistoupil s takovou vervou, že ho dokonce ožehly zbytky střelného prachu.
Zlínský kraj Zprávy 24 / 08 / 2009

tvrdí předseda ODS Mirek Topolánek v exkluzivním rozhovoru DOBRÉHO DNE s

Je středa 19. srpna ráno o po symbolickém výstřelu z historického děla, jako demonstraci nebojácnosti, se kterou vstupuje do voleb, usedám spolu s ostatními hosty na loď sv. Anna s předsedou Občanské demokratické strany Mirkem Topolánkem. Čeká nás víc jak dvouhodinová plavba z Veselí nad Moravou do Strážnice. V nabitém programu svého „Léta s Topolem“ si Mirek Topolánek našel čas také na exkluzivní rozhovor pro DOBRÝ DEN. „Do Hradiště a Buchlovic bylo ze Vsetína tak blízko, že tento kraj beru jako součást svého mládí,“ prozradil o sobě třiapadesátiletý rodák ze Vsetína.

Potkáváme se na lodi sv. Anna, která brázdí vody Baťova kanálu. Je to vaše premiérová jízda po Baťově kanále?
O Baťově kanále toho mnohé vím, ale mám pocit, že jsem tady nikdy nejel. Pokud vím, tak chybí 800 metrů, aby se Baťův kanál dal projet úplně celý. Tento projekt se permanentně oživuje v různých obdobích. Teď snad v rámci turistických projektů existuje větší vůle tento kanál rozvíjet spíše jako turistický projekt nežli jako nějaký bombastický projekt Odra - Dunaj - Labe. Baťův kanál je jednou z vlajkových lodí rozvoje cestovního ruchu na jižní Moravě.
Má podle vás Slovácko šanci a ambice uspět v tvrdé konkurenci a výrazně se vyprofilovat na poli moderního cestovního ruchu?
Řekl bych, že šance a ambice jsou dvě věci. Skoro protichůdné. Na druhou stranu zde existuje obrovský nevyužitý potenciál. I přesto, že zemědělství bude mít postupně díky tlaku Evropské unie problémy, tak zůstanou některé komodity, které se zde pěstují, zůstane krásná krajina, zůstane folklor a také autenticita, díky které se nemusí vymýšlet žádný umělý příběh. To je něco, co některé regiony prostě nemají. Šance je tedy obrovská. Pochopitelně nemůže být postavena jen na turismu, ale je to rozhodně jedna z velkých příležitostí.
To, že ambice má region pouze v některých lidech, v tahounech, ale obecně se k tomu ostatní obyvatelé staví velmi rezervovaně, je zase jiný problém. Na jedné straně lidé křičí, že není práce, na druhé straně pracovní příležitosti v turismu a ve službách jsou v České republice obecně nevyužity. My jsme země s největším podílem průmyslové výroby na HDP. Ale právě ve službách, které jinde ve světě vytvářejí pracovní místa, je potenciál, který je třeba do budoucna využít. Slovácký region je nádherný a má všechny předpoklady pro to, aby se stal turistickou destinací provázanou s jinými regiony, nebo provázaný uvnitř marketingově, obchodně tak, aby sem lidé přinesli peníze a vytvářeli pracovní místa. Takže je to šance a chtěl bych, aby to byla i ambice tohoto regionu.
Pokud ještě zůstanu u Baťova kanálu, tak tato lodní trasa získala jméno po ikoně našeho kraje Tomáši Baťovi. Nicméně sláva první republiky je ta tam a dnešní ekonomika regionu je determinována historií i pohraničím. Jak hodnotíte restrukturalizaci průmyslu v našem kraji?
V každém období je to trochu jinak. Já si myslím, že Tomáš Baťa byl nejen ikona. Rozhodně byl člověk, který ukazuje cestu. Nicméně nemůžeme žít jen ze zašlé slávy a minulosti. Tento region vždy trpěl tím, že byl příhraniční. Ať už v Československu nebo v České republice zde existovala jakási hranice, přirozená bariéra. Tento region byl brán jako jakýsi okraj, což s sebou samozřejmě přinášelo hodně negativ. Na druhou stranu byl rozvoj po revoluci zvládnut velmi dobře. Chybí tady ovšem obdobně jako v jiných regionech infrastruktura a komunikace. Chybí tady R55, větší dostupnost, chybí tady možná někdy větší aktivita lidí. To jsou ty ambice, o kterých jsme hovořili. Tradice je bezvadná věc. Já miluji folklor, miluji tradice, ale nesmějí se stát základem života. Musí to být něco, co si v sobě neseme, abychom věděli, kam patříme a kde máme kořeny. Nesmí se ale stát naší filozofií. To lpění na některých konzervativních nikoliv hodnotách, ale spíše sentimentech dneska tomuto regionu spíše škodí.
V těchto dnech jsme si připomněli smutné výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Co pro vás toto výročí znamená? Nestává se dnešní generace imunní a lhostejné k těmto přeci již letopočtem vzdáleným událostem?
Pro mě je to první vážná politická situace, kterou jsem vnímal velmi intenzivně. Bylo mi dvanáct let, takže jsem se těchto událostí osobně jako dítě účastnil. Je to pro mě určitý příběh selhání politických elit, příběh zrady a ponížení. Vidím v tom všechny aspekty, které pro moji generaci dělají z Pražského jara a 21. srpna naprosto fatální životní záležitost, od které se odvíjí naše životní postoje a osudy. Selhání elit v té době nebylo však otázkou jen echt-komunistů, ale selhali i reformátoři. Většina lidí tehdy toužila po skutečné svobodě, nikoliv po socialismu s lidskou tváří. Tato myšlenka byla brutálně pošlapána, přijely tanky a my jsme na dvacet let zažívali sice ne takový teror jako v 50. letech, ale husákovská normalizace měla dopady na daleko větší množství lidí, pokřivila jejich osudy a zasela do jejich mozků možná ještě horší zlo.
Pro mě je to také určité memento. Dneska se zase jezdí někteří politici radit do Moskvy. Já bych byl na to velmi opatrný. Moskva totiž již neprovádí expanzivní politiku pomocí tanků, ale spíše pomocí ropy, plynu a energetického a ekonomického tlaku. Tyto nástroje jsou daleko jemnější, nejsou tak viditelné, ale nejsou méně nebezpečné. Já prostě chci mít dobré vztahy s Ruskem, ale v žádném případě, a myslím si, že se mnou bude souhlasit většina, nechci být v tak zvané sféře vlivu, protože to jsme zažili poměrně dost dlouho a poznamenalo to zemi na dlouhé desítky let. A o tom jsou i ty následující volby. Já si myslím, že to, co nabízí ODS, je politika budoucnosti, kdežto naši soupeři nabízí politiku minulosti. Kdybych to zjednodušil, tak bych řekl, že oni se orientují na východ, my se orientujeme na západ a myslíme si, že je to dobře. Myslím si, že jsou to sliby a populismus proti odpovědnosti a řešení problémů. Tím v kostce vyjadřuji program, se kterým jdu do voleb.
Ale vraťme se na Slovácko. Druhý zářijový víkend se konají v Uherském Hradišti velkolepé Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. A jaký má vůbec Mirek Topolánek vztah ke slováckému folkloru? Dokážete si představit sám sebe ve slováckém kroji?
Bylo by to hodně umělé, kdybych si oblékl slovácký kroj, protože mám svůj vlastní valašský, na který jsem hrdý. Myslím si, že tím demonstruji své kořeny. Narodil jsem se na Vsetíně, můj tatínek a jeho brácha tančili v Jasénce. Já jsem si z toho jako dítě dělat trochu legraci, ale čím jsem starší, tím více tíhnu k folkloru, tím více se vracím domů ke kořenům. Slovácký kroj bych si vzal možná jenom jako demonstraci určité sounáležitosti, ale vlastní je mi ten valašský. Dokonce bych řekl, že u mě je to ještě trochu složitější, protože jsem v životě procházel různými kraji, všude jsem se dotkl nějakého folkloru, který je mi blízký. I když jsem v zahraničí, vnímám danou zemi prismatem toho, co si z té tradice bere, takže poslouchám etnomuziku, dívám se na jejich zvyky a tradice, které byli schopni udržet.
Myslím si, že se nemáme nechat svázat tradicemi, ale nemáme na ně nikdy zapomenout. Máme udržovat tradici proto, abychom věděli, kam patříme, abychom věděli, co nám otcové a dědové předali. Abychom si toho vážili, abychom na to nikdy nezapomněli, ať už budeme kdekoliv na světě. Miluji Slovácko a všecko, co k tomu patří. Kdybych byl ve Velké nad Veličkou, řekl bych: miluji Horňácko! Ale není to umělé. Jsem rád, že ta tradice není umělá, že se k ní mladí lidé vracejí, že se nestydí vzít na sebe kroj, že se nestydí jít dělat stárka o hodech.
Jižní Morava je však také synonymem pro víno. Jak hodnotíte pokroky moravských vinařů? Mají podle vás šanci uspět při nerovných podmínkách v boji s „jižní“ konkurencí?
Vinaření na jižní Moravě udělalo za posledních dvacet let neuvěřitelný pokrok. Může za to mimo jiné jeden z mála dobrých zákonů, který něco reguluje, ty ostatní jsou spíše špatné. Je to kategorizace vína. Dneska se už nedělá víno pro sebe, druhák a pro Pražáky, dneska si koupíte víno a přesně víte, odkud je a v jaké je kvalitě. Samozřejmě je to pokrok také v technologiích, ale i marketingu a prodeji. Uhájili jsme a dokonce se nám podařilo zvětšit proti původním kvótám rozlohy vinic. A tak dále… Já vidím jediný problém, a to, že velké podniky berou hrozny nejenom z jihomoravských svahů, ale jsou schopny přivézt hrozny z Moldavska či Maďarska, čímž se vytrácí autenticita vína. Já si přeji, aby součástí tradice a kultury a taky obchodního potenciálu bylo to, abychom, pokud to alespoň trochu půjde, využívali hrozny od pěstitelů z této oblasti, což samozřejmě udržuje chuť a autenticitu vína, udržuje to samozřejmě i ten obchod a udržuje to i širokou armádu pěstitelů vín při životě. Někdo to dělá jako koníčka, ale ten, kdo to dělá jako byznys, musí splňovat celou řadu požadavků, a konkurovat s cenou a kvalitou v evropském měřítku je složité.

autor: MICHAL DVOULETÝ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace