Majitel studánku zaházel, o prodeji nechce slyšet
Foto: pas / Studánku na Zahradách se pozvolna stává minulostí...
Studánce na Zahradách za pálenicí v Buchlovicích, která dlouhá léta osvěžovala turisty při výšlapu na hrad Buchlov, zvoní umíráček. Stojí totiž na hranici soukromého pozemku a jeho nový vlastník ji „pohřbil“ pod hromadou větví. I když jsou místní rozčarovaní, nic nezmůžou. Marná byla i snaha městyse o odkoupení pozemku se studánkou…
„Už ztrácíme víru. Jestli majitel nezmění názor, máme smůlu,“ zoufají si obyvatelé Buchlovic, kteří bojují o záchranu studánky. Jenže zatím je to spíše boj s větrnými mlýny…
Studánka za pálenicí, které místní říkají spíš u Šefránkového, léta sloužila turistům k osvěžení. Vlastníci pozemku byli tolerantní. To se ale změnilo s novým majitelem. „Že je na prodej, jsme vůbec nevěděli. Když jsme to zjistili, nového vlastníka jsme oslovili, jestli by studánku a okolní pozemek neprodal, ale striktně nesouhlasil,“ pokrčil rameny Bořek Žižlavský, místostarosta Buchlovic. Studánka je aktuálně zaházená hromadou větví. „Jelikož studánka není vodní zdrojem, nic nezmůžeme,“ mrzí Žižlavského, který je mimochodem spoluautorem knihy o studánkách v Chřibech. Tu za pálenicí má spojenou s dětstvím. „U studánky jsme si hrávali, chodili kolem na vycházky s rodiči. Svůj název získala po výstavbě blízké zahrádkářské pálenice, vodou ze studánky její zaměstnanci až do vybudování vodovodu ředili čerstvě vypálenou slivovici,“ zavzpomínal místostarosta.
Majitelem pozemku je Jakub Černý, syn bývalého starosty Buchlovic. Redakce jej telefonicky kontaktovala, ale bylo nám sděleno, že nemá zájem cokoliv komentovat. A e-mailové dotazy zůstaly nezodpovězeny.
Likvidace studánky každopádně nedává na frak platné legislativě. „Když vlastník pozemku zruší studánku, není to bohužel v rozporu s žádnou zákonnou normou ochrany přírody ani ochrany vod,“ potvrdila mluvčí Helena Mráčková názor oddělení ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje. „Jelikož dotčená studánka není vodním dílem, její užívání, likvidace nebo odstranění nespadá do kompetence vodoprávního úřadu, ani dalších složek, zabývajících se životním prostředím. Ve vodní dílo se studánka promění až v okamžiku vybavení například odběrným zařízením,“ reagoval Jan Pášma, mluvčí uherskohradišťské radnice.
Určitou možností, jak studánku zachránit, je její prohlášení za přírodní památku. Iniciativa obyvatel však může skončit fiaskem. „Za přírodní památky vyhlašujeme zvláště chráněná území, která podléhají složitému správnímu řízení, proti kterému se vlastník pozemku může účinně bránit odvoláním. Celý proces navíc trvá poměrně dlouho i v případě shody orgánu ochrany přírody a vlastníků pozemku,“ poznamenala Mráčková s tím, že studánky, respektive upravené prameny, nebývají obvykle předmětem ochrany s výjimkou významného prameniště minerální vody nebo výskytu chráněných mokřadních rostlin a živočichů.