Před sedmdesáti lety se začala psát historie MESITu, který se velmi rychle vypracoval v jednoho z nejvýznamnějších výrobců přístrojů v leteckém a elektronickém průmyslu. V posledních dekádách se prosadil také na trhu se specifickými strojírenskými komponenty. V následujících týdnech vám představíme historii společnosti, která je dnes největším zaměstnavatelem v Uherském Hradišti.

1. díl - 1952 

Od zemědělství k výrobě leteckých přístrojů

Historie výrobní společnosti MESIT dopsala v těchto dnech už svoji sedmdesátou stránku. Na začátku padesátých let minulého století přeneslo rozhodnutí vládních orgánů lehkou průmyslovou výrobu do kraje, kde byli lidé zvyklí pracovat především v zemědělství. Přesto se nový závod velmi rychle vyvíjel. Z malých prostor bývalého hostince se záhy přestěhoval do nově vybudovaných výrobních prostor v Uherském Hradišti-Mařaticích a z montování převážně licenčních přístrojů do letadel a dalších dopravních prostředků se nový podnik vydal cestou vlastního vývoje a výroby leteckých přístrojů. MESIT v době největšího rozkvětu zaměstnával téměř tři tisícovky pracovníků a stal se druhým největším zaměstnavatelem na území tehdy téměř padesátitisícového okresního města Uherské Hradiště.

 Stěhování mechanické výroby na Moravu

Bezprostředně po skončení druhé světové války se rozběhly úvahy o vlastní produkci civilních i vojenských letadel, včetně všech přístrojů. Po válce se totiž velká část leteckých přístrojů dovážela či vyráběla na základě francouzských či anglických licencí. Tehdejší produkci přístrojů zajišťovaly především pražské výrobní společnosti Hodek Praha -Modřany, Klevin a Mechanotechna Praha-Holešovice, které v říjnu 1945 přešly prezidentským dekretem pod jednu společnost, která nesla označení PAL - Příslušenství automobilů a letadel. Poválečná idyla spojenců však netrvala příliš dlouho a po únoru 1948 se i u nás začala budovat „železná opona“, která oddělovala západní státy od východních, které se stále více a více propojovaly s tehdejším Sovětským svazem.

Místo Přerova Uherské Hradiště

PAL - Modřany, který byl později přejmenován na Aeropal, se rázem ocitl na hranicích tehdejší Evropy rozdělené na východní a západní blok. Proto nebylo divu, že se velmi rychle začaly v hlavách vrcholných představitelů tehdy socialistického Československa rodit i strategické plány na stěhování výroby, která měla cokoliv společného s obranným průmyslem, do vnitrozemí. Logickou volbou se jevila střední Morava. Vládní orgány nejprve ukázaly na Přerov, kde byly k dispozici prostory bývalé továrny na čokoládu a marmelády. Zatímco přesunutí letecké a elektrotechnické výroby do Přerova blokovalo Ministerstvo potravinářství, jednání na tehdejším Krajském národním výboru v Gottwaldově (dnešní Zlín) byla úspěšná a po komisionálním řízení 4. září 1949 spojeném s obhlídkou pozemků vhodných pro stavbu nového výrobního závodu bylo ještě téhož dne protokolárně rozhodnuto, že nový závod Aeropal Modřany bude stát v Uherském Hradišti-Mařaticích, trati Zelnice. V březnu 1950 byl předložen  architektem Plesnikem Krajskému architektonickému ateliéru Svit Gottwaldov náčrt areálu a už za dalších šest měsíců začaly stavební práce, které zpožďoval velký nedostatek pracovních sil. Stavební společnost ČSSZ Vsetín, která výstavbu realizovala, nabrala až půlroční skluz.

Učni z Modřan

Zatímco v Mařaticích dělníci budovali nový výrobní areál, v nedaleké bývalé hospodě U Pučalíků se 26. února 1951 rozběhla v provizorních prostorách mechanická výroba. Prvními výrobky, které vznikaly na stolech bývalé hospody, byly motoampérmetry a postupně se do výroby zaváděly také všechny druhy leteckých zásuvek a zástrček vyráběné podle zahraniční dokumentace. Plánovací stratégové si od svého rozhodnutí začít budovat na Slovácku výrobní závod slibovali přetáhnout k mechanické výrobě sedláky, statkáře a lidi ze zemědělství. Na Slovácku však narazili. Vztah k půdě měli zdejší lidé velmi pevný, a tak už od počátku se rodící výrobna potýkala s nedostatkem schopných pracovníků. První zaměstnanci se proto vydávali získávat první zkušenosti s mechanickou výrobou do tehdejšího mateřského podniku v Modřanech. Přesto v samém závěru provizorní výroby se U Pučalíků střídalo ve směnách na 70 zaměstnanců.

 10. květen 1952 - MESIT ve svém

I přes problémy se nedostatkem stavebních dělníků se za dva roky do nové budovy stěhovali první zaměstnanci. 10. května 1952 byla slavnostně přestřižena páska závodu, který je v dalších sedmdesáti letech domovem dnešního MESITu. U přestřižení pásky nechyběl první ředitel Jiří Jarchovský, který do Uherského Hradiště přišel z Prahy a byl u rozjezdu průmyslové výroby na Slovácku. Slavnostní, květnovou sobotu roku 1952 nesl nový výrobní závod název Aeropal, národní podnik Modřany, závod Uherské Hradiště. Počet zaměstnanců začal z počátečního čísla 252 narůstat a s ním rostla také samotná společnost, která už od 1. ledna 1953 nesla název Aeropal, národní podnik Uherské Hradiště. Od srpna roku 1952 se rozběhla druhá etapa výstavby, kterou byla stavba sociální budovy. Z finančních důvodů bylo dostavěno pouze její přízemí se závodní kuchyní a zdravotním střediskem.

Zajímavosti z MESITu

4. září 1949 - schválení umístění podniku v Uherském Hradišti-Mařaticích

1951 - rozjezd první výroby přístrojů v hospodě U Pučalíků

Rok 1952

48 - Se zahájením výroby v novém závodě byl spojen také nábor odborníků, kteří přicházeli z pražských závodů. Pro ně předalo město v roce 1952 48 bytových jednotek.

242 - V provizorních prostorách hostince U Pučalíků pracovalo na sedmdesát pracovníků. S otevřením nového závodu v Uherském Hradišti-Mařaticích se počet zaměstnanců zvýšil na 242.

Rok 1953

1. ledna 1953 - závod Aeropalu Modřany byl přejmenován na Aeropal, národní podnik Uherské Hradiště

1953 - první vývojový úkol MESITu - odporový vysílač teploty

1953 - zřízena chemická a elektrická laboratoř, vzorková a vývojová dílna

1953 - ustaven orgán technické kontroly - OTK

1953 - výroba zásuvek a zástrček se převedla do n. p. Elektro-Praga Tanvald

Rok 1954

1954 - Rozvoj nového závodu pamatoval také na služby svým zaměstnancům. V roce 1954 byla dána do provozu závodní kuchyně, která měla dokonce k dispozici vlastní skleník pro pěstování zeleniny.

Rok 1955

282 - Aeropal se dynamicky rozvíjel hned od svého založení. V roce 1955, tři roky po vzniku podniku, v něm pracovalo již 833 zaměstnanců, z toho 282 žen

Místo cimbálu na jevišti soustruh

Dnes už těžko někdo uvěří, že přístroje do letadel se dají vyrábět i v hospodě. V poválečném budovatelském nadšení však nebylo nic nemožné. Zvláště v zemi, kde začínalo „zítra znamenat již včera“. Nový výrobní závod v Mařaticích teprve vznikal, a protože stát nechtěl čekat se startem průmyslové výroby na Slovácku na jeho dokončení, rozjel souběžně se stavbou už v průběhu roku 1951 první výrobu v bývalém hostinci U Pučalíků uprostřed Uherského Hradiště-Mařatic. Proměnit tradiční hospodu nedaleko vinných sklepů ve výrobní dílnu bylo pro převážně zemědělský lid Slovácka pořádným šokem. Ale když v padesátých letech „vlast zavolala“, děly se věci nečekané. Na hospodském jevišti se objevily místo cimbálovky soustruh, fréza, bruska i další jednoúčelové stroje převedené z modřanského národního podniku PAL. Z malého sálu se stala montážní dílna a výroba se řídila z výčepu, kde byla kancelář. Sklad materiálu skončil ve sklepě. První výrobky se dělaly doslova a do písmene na koleně. Chyběla jakákoliv dokumentace, přípravky i dostatek strojního vybavení. Zaměstnanecký kolektiv tvořili zprvu holiči, číšníci, kuchaři a další drobní živnostníci, pro které padesátá léta minulého století znamenala konec jejich živobytí a s leteckou výrobou neměli absolutně žádné zkušenosti. Po vyhlášení vládní akce „77.500“, díky které se měl stejný počet administrativních pracovníků přesunout z úřadů do výroby, doplnili holiče, kuchaře, číšníky úředníci zrušeného Zemského finančního úřadu, především právníci, finančníci. Přesto se mezi tehdejšími zaměstnanci Aeropalu objevovali fanoušci techniky a jejich znalosti byly základem prvních výrobních zkušeností. Do nového podniku přišli také instruktoři, kteří měli zapracovávat nové zaměstnance. Ti nejperspektivnější pak vyrazili na zkoušenou do tehdy mateřského národního podniku PAL Praha-Modřany. Výroba měřicí a signalizační techniky zapustila v Uherském Hradišti první hluboký kořínek.

Z připravované publikace MESIT 70