Mise v Hradišti? Velká výzva i předčasný dárek k narozeninám

Mise v Hradišti? Velká výzva i předčasný dárek k narozeninám
Foto: sal  /  Josef Říha, nový správce hradišťskké farnosti
Uherské Hradiště Zprávy 04 / 08 / 2016

Po týdenním putování v Dolomitech, horském masivu italských Alp, se opět hlásil do služby Bohu. Josef Říha, nový farář v Uherském Hradišti a zároveň děkan největšího děkanátu na okrese, převzal štafetu po Janu Turkovi, který zamířil do Kněždubu. Své třetí působiště bere jako výzvu a tak trochu i jako předčasný dárek k 60. narozeninám, které oslaví v září.
„Když mě arcibiskup Jan Graubner v dubnu navštívil a řekl, že mě potřebuje v Uherském Hradišti, byl jsem hodně překvapený. Čekal jsem, že v Bílovicích ještě zůstanu, neměl jsem důvod odcházet. I proto jsem apeloval na někoho mladšího, ale otec arcibiskup chtěl mě. Na rozhodnutí jsem měl asi tři týdny,“ prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro DOBRÝ DEN.

A využil jste je?
To nebylo zapotřebí. Na vážkách jsem byl jen den dva. Vzpomněl jsem si totiž na citát z knížky Následování Krista od Tomáše Kempenského, augustiánského řeholníka: Je třeba poslouchat představené a přijmout Boží vůli. A měl jsem jasno.

Odcházelo se vám z Bílovic těžko?
Měl jsem pod sebou šest kostelů, ve kterých jsme se pustili do restaurování oltářů. Čekal jsem, že v malebné obci vydržím déle, třeba deset patnáct let. Ale takový už je život farářů. Bílovice jsou rodinná vesnice, lidé jsou tam srdeční, obětaví, pracovití a zbožní. Jedni plakali, druzí se možná radovali. Ale všem jsem říkal, ať nepláčou, že nový farář bude třeba mladší, hezčí a kudrnatý… (úsměv)

Děkanát Uherské Hradiště tvoří 25 farností, ve kterých se nachází 58 kostelů a kaplí. To je obrovský rozdíl…
Ano, ale to není problém. Děkanát má výborné kněze, se kterými všechno zvládneme. Své poslání neberu jako sólovou, ale týmovou práci pro dobrou věc. Zatím se ale rozkoukávám, osahávám si terén. (úsměv) Vždyť do úřadu jsem byl uveden při slavnostní bohoslužbě teprve 24. července.

Město samotné pro vás není neznámé?
Kdepak. Z Bílovic jsem do Uherského Hradiště jezdil na setkání kněží, jeho historie mě už dávno upoutala. Hluboké kořeny má ve městě kulturní, sportovní, ale i duchovní život.

S jakým posláním do Uherského Hradiště přicházíte?
Arcibiskup mě pověřil jasným úkolem, rozjet rodinné centrum, pokračovat v pastoraci a obsadit osiřelé místo technického administrátora, který nám chybí při technických záležitostech, opravách a získávání finančních prostředků z dotací. Není to práce za velké peníze, ale už jsme v kontaktu se dvěma invalidními důchodci, kteří jsou komunikativní a mají zkušenosti s úřady. O peníze jim přitom tolik nejde.

U dotací ještě zůstanu. Farnost už léta čeká jako na smilování na dotaci, se kterou opraví fasádu průčelí kostela sv. Františka Xaverského. Je něco nového?
Už je hotový projekt a cenová nabídka, která práce odhaduje na devět milionů korun. Farnost je schopná zaplatit až dva miliony, o zbytek se musí podělit město, Zlínský kraj a ministerstvo kultury. Za pomoci města aktuálně opravujeme aspoň sochu sv. Františka Xaverského v průčelí a hlavní i boční vrata.

Kdy je tedy reálné, že farní kostel zahalí lešení s dělníky?
Jestli půjde všechno, jak má, tak se snad v příštím roce kostel zbaví ostudné fasády. Její podobu má na svědomí nátěr po povodních v roce 1997, který se trošku podcenil. Spolu s ním začala postupně mizet i původní omítka, což nedělá dobrou image farnosti ani městu. V interiéru kostela navíc restaurujeme památkově chráněný betlém.

Víte, co stojí za změnou faráře v Uherském Hradišti?
Těžko říct, nepátral jsem po tom. Jestli byl nějaký problém, netuším, ale vypršel mu pětiletý dekret na děkana.

Na Masarykově náměstí, kde sídlí i fara, včera skončila Letní filmová škola. Centrum města je proslulé i dalšími akcemi, jako je Slovácké léto nebo Slavnosti vína. Jak je vnímáte?
Nevadí mi to, ať se lidé baví. Jenom je smutné, že se před farou shromažďují lidé třetí čtvrté kategorie, polehávají na lavičkách, na zemi a čůrají na fasádu fary, což je stinná stránka všech akcí. Městskou policii jsem přitom nikde neviděl.

Příliš nadšený z večerního života na náměstí zjevně nejste.
Ať si třeba zastupitelé zkusí bydlet v době konání filmové školy nebo dalších několikadenních akcí na náměstí, chvála Pánu Bohu mám okna ložnice do zahrady… Ideální by bylo všechno přestěhovat do bývalých kasáren, ale chápu, že jde i o byznys.

Už jste poznal vedení města? Znáte starostu?
Ještě jsme se neviděli, ale dnes (rozhovor vznikal v úterý - pozn. autora) jsem pozvaný na radnici, tak všechny poznám.

Můžete čtenářům trošku přiblížit váš životní příběh?
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině v Sedlnicích u Příbora na severní Moravě, rodiče mě vychovávali ve víře, za což jim děkuju. Do rodné obce se stále vracím, mám tam ještě maminku a tři sourozence.

A co se týká dráhy faráře?
Knězem jsem už čtyřiatřicet let. Začínal jsem jako kaplan v kroměřížské farnosti sv. Mořice, po osmi letech, po úmrtí kněze, jsem se stal farářem farnosti na dlouhých jedenadvacet let. Od roku 1992 jsem byl i děkanem, spravoval jsem osmadvacet farností. Ale před pěti lety jsem požádal o změnu, už jsem neměl co dávat, měl jsem vybité baterky. Otec arcibiskup mi nabídl Bílovice a já neváhal.

Je některý ze sourozenců rovněž farářem?
Ne, nejdou stejnou cestou.

Vím, že máte jednoho velkého koně - vysokohorskou turistku. Před nástupem do úřadu jste ostatně strávil týden v italských Dolomitech, ale jezdíte třeba i do Vysokých Tater. Co vás tak láká?
Dolomity obdivuju každý rok už šestadvacet let, jsou úchvatné. Vždycky jedeme na týden, je tam český pastorační dům, kde máme zajištěné jídlo, ubytování a vůbec výborné zázemí. Chodíme zhruba ve výšce 2 800 až 3 200 metrů nad mořem, kde si náramně vyčistím hlavu a poznám nejen krásu přírody, ale i lidí, se kterými rád komunikuju. Duchovně si totálně odpočinu.

Ještě máte nějaké další koníčky, nebo je turistika dostačující?
Úplně dostačující, ale čas od času chodím na prvoligové zápasy 1.FC Slovácko. Už se těším na premiéru s pražskou Duklou, snad mi to vyjde. Sám jsem žádný sport nikdy aktivně nedělal, ale rád se podívám v televizi. Teď jsem po očku sledoval Tour de France a jen žasl, co cyklisté dokážou. Jedou pět hodin a v závěrečném desetikilometrovém stoupání ještě najdou další síly na únik nebo sprint. Všichni zaslouží obdiv. A už se těším na olympijské hry v Riu.

Nemůžu se nezeptat. Jak vnímáte nebezpečí Islámského státu v souvislosti se stále častějšími útoky? V týdnu dokonce ve Francii premiérově zaútočili na kněze, kterému v kostele podřízli hrdlo…
Vnímám to jako bolest, největší bolest současného světa, který je rozbouřený. Doplácí na velkou migraci, Evropa ztrácí duchovní rozměr. Dříve si zakládala na křesťansko-duchovních kořenech, dnes je všechno otázka peněz. Extremismus je prodlouženou rukou ďábla, je to vymývání mozků, kterému těžko zabráníme. I politici jsou bezradní.

autor: PETR ČECH
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace