Třebaže je motorkářem tělem i duší, na motorku se už v životě neposadí. Jedenatřicetiletý David totiž před deseti lety přecenil vlastní schopnosti, vytočil ručičku tachometru až příliš vysoko a havaroval. Týden byl v umělém spánku a posléze přišel o levou nohu.
„Jel jsem jako prase... V devětadevadesátém jsem si na Ostravsku nevšiml značky, zahučel do vyfrézované díry na silnici a ztratil kontrolu nad mašinou. Víc už si moc nepamatuju, upadl jsem do bezvědomí,“ vzpomíná na osudový okamžik mladý muž, který si nepřál odkryt celou identitu. Když na závodní motorce Suzuki havaroval, měl jedenadvacet let, byl ženatý a čerstvě se mu narodila holčička. Havárie jeho život převrátila naruby.
Její následky? Umělý spánek a rozdrcená levá noha, která po měsíci začala od kotníku hnisat. V září následovala amputace nohy pod kolenem, v lednu až u kyčle. Snaha lékařů o záchranu nohy byla marná. „Fyzicky jsem se dával dohromady rok, psychicky ale třikrát déle,“ říká David, kterému amputovanou nohu nahrazuje protéza. „Často ji ale nepoužívám, jsem líný si ji upevňovat,“ přiznává.
Deset let od nehody už dokáže i vtipkovat, smířil se s osudem. Aktuálně je rozvedený, čtyři roky žije s přítelkyní. „Manželka mě v nejtěžších chvílích nesmírně podržela, za což jí budu do smrti vděčný, ale pak už nám to nějak přestalo klapat a rozešli jsme se,“ vysvětlil mladý muž, který místo motorky teď nejčastěji usedá do invalidního vozíku  a na terénní čtyřkolku s automatickou převodovkou.
S partou motorkářů je však stále v kontaktu, je jim pořád v „patách“. „Kdybych jel tenkrát normálně, nic se nestalo. Jako mladý jsem o důsledcích nepřemýšlel, sedl jsem na motorku a uháněl, bylo mi fajn. Dnes už klukům radím, ať neblázní a přemýšlí. Každý nemusí mít takové štěstí, že přijde jen o nohu...“ zvedá varovně prst sympaťák, jehož snem je čtyřkolka Kawasaki KFX 700. Jelikož podniká, možná si jej časem splní.