Mrtví promluvili. Na Slovácku žijí potomci Velkomoravanů!

Foto: sal  /  Pět z osmnácti mužů, kteří prokazatelně patří k potomkům žijících v čase Velkomoravské říše, se minulý týden podělilo o své pocity s novináři.

Za zázrak označují odborníci výsledky unikátního antropologicko-genetického výzkumu. Z odebraných vzorků DNA totiž prokázali, že osmnáct mužů, žijících na Uherskohradišťsku, je potomky starých Velkomoravanů! Jejich předci přitom patřili k nejvyšším kruhům, velmožům a bojovníkům.
„Bezpečně jsme doložili, že mezi námi žijí lidé, jejichž předci byli pohřbeni na Sadské výšině od 9. do 12. století. Když si uvědomíme, že v jedné linii po více než tisíc let přestáli všechny vpády vojsk, války, boje, epidemie, je to zázrak,“ prohlásil Luděk Galuška, vedoucí Centra slovanské archeologie, pracoviště Moravského zemského muzea v Brně, které výzkum zastřešovalo. Ve světě archeologie nemá obdoby.
Odborníci na sklonku roku 2015 odebrali od 340 dobrovolníků vzorky DNA, které porovnávali s 65 vzorky získanými z kosterních pozůstatků lidí pohřbených v 9. až 12. století na Výšině svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech (bývalá Sadská výšina - pozn. autora). „Genetický vzorek od Velkomoravanů jsme získávali ze zubů nebo stehenní kosti,“ prozradil Galuška.
Středem zájmu archeologů byli převážně muži, přičemž je zajímala informace z chromozomu Y, který se dědí po otcovské linii. Ale vzorky odebírali i ženám. O analýzu DNA se postarala policejní laboratoř, ale některé vzorky skončily až za „velkou louží“, na univerzitě v Michiganu. „Obraceli jsme se převážně na nositele příjmení, která podle dobových pozemkových knih sahají až do 16. a 17. století. Vybrali jsme na 150 příjmení starých rodů od Polešovicka až po Vlčnovsko,“ připomněl Jiří Mitáček, generální ředitel Moravského zemského muzea, podle kterého spousta lidí přišla se zhotovenými rodokmeny.
„Otec si nechával dělat rodokmen, ve kterém se dostal až do 17. století, a naši předci pořád žili tady. A proto jsem šel odevzdat vzorek. Že mám prapředky až z Velké Moravy, to jsem opravdu nečekal,“ svěřil se projektant Tomáš Achilles z Jalubí, který je nejspíš potomkem velkomoravského velkokněze. „Zemřel mladý, asi ve věku 30 až 39 let na špatně hojenou zlomeninu levé nohy. Pochovaný byl v dřevěné deskové rakvi, sbité patnácti pásy železných kování. A kdo měl ve Velké Moravě rakev, to byl opravdu někdo,“ potvrdil Galuška. „Je to skoro dvanáct set let, co je náš rod kontinuálně na jednom místě, což je úžasné,“ neskrýval nadšení Jiří Vlk z Uherského Hradiště, rovněž potomek významného Velkomoravana.
Výzkum ale ještě zdaleka nekončí, vědci už z tvaru lebky ve forenzních laboratořích pracují na vymodelování přibližné podoby obličeje lidí ze středověku a zaměřují se i na jejich stravovací návyky.  Z prvotních informací je zjevné, že ve velkém jedli třeba mořské ryby…