Michal Dvouletý o rodině, Slovácku, politickém detoxu, zkušenostech z opozice i o tom, proč jdou Hradišťáci opět do voleb.

Léto bývá čas, kdy člověk trochu zpomalí. Umíte vůbec vypnout?

Úplně vypnout asi neumím. Ale učím se to. Asi díky prvním šedinám jsem zjistil, že když si člověk neudělá prostor pro rodinu, přírodu nebo úplně obyčejné věci, začne ztrácet nadhled. V poslední době si rád o víkendu přivstanu a vyrazím do lesa. Tam člověk rychle pochopí, že svět se neřídí podle sociálních sítí. Příroda má svůj rytmus a vrací člověka nohama na zem. Stejně jako práce na zahrádce nebo chvíle, kdy učíte synka zatlouct hřebík. Tehdy asi odpočívám nejvíc.

Váš život dnes hodně určuje i rodina a vaše děti. Díváte se díky nim na Hradiště jinak?

Určitě. Děti člověku nastaví jiné měřítko. Když máte doma dítě, které jde poprvé do školky či školy, začnete si víc všímat chodníků, přechodů, bezpečnosti, stravování nebo kroužků. Když máte skoro dospělého syna, který má řidičák a čeká ho maturita, ptáte se zase, jestli tady mladí lidé vidí budoucnost. Jestli tu budou chtít zůstat, pracovat, bydlet a založit rodinu.

Město pak člověk nevidí jen přes rozpočet, investice nebo programové body, ale přes každodenní život vlastní rodiny. Přes cestu do školy, parkování před domem, dostupnost sportu, bezpečný pohyb dětí, stín v ulicích nebo obyčejný pocit, jestli je to místo, kde chcete zestárnout. Proto bych chtěl, abychom se na Hradiště nedívali jen optikou jednoho volebního období, ale jako na město, které má být atraktivní i pro naše děti.

Před dvěma lety jste mluvil o politickém detoxu. Co člověk zjistí, když si od politiky na chvíli poodstoupí?

Zjistí hlavně to, co je opravdu důležité. Nikdy jsem nechtěl být člověk, který politiku bere jako jediný smysl života. Mám rodinu, práci, projekty, koníčky, přátele. Baví mě region, média, popularizace vinařské tradice i nové věci. A politika umí být únavná a někdy bere hodně energie.

Odstup mi pomohl srovnat si priority. Uvědomit si, že nemá smysl dělat politiku z trucu, ješitnosti nebo jen proto, že člověk nechce něco pustit. Smysl má, pokud víte, proč to děláte, s kým a komu to má pomoci. Dnes se na věci dívám klidněji. Méně mě zajímá politický šum a víc konkrétní výsledek.

Přesto dnes znovu stojíte v čele Hradišťáků. Bylo to rozhodnutí rozumu, srdce, nebo odpovědnosti vůči týmu?

Asi všechno dohromady. Rozum říká, že Hradiště potřebuje změnit tempo a způsob práce. Srdce říká, že mi na městě záleží. A odpovědnost vůči týmu je také důležitá, protože Hradišťáci nejsou jen lidé na plakátu. Je to parta, která držela pohromadě celé čtyři roky, pracovala v zastupitelstvu a komisích, otevírala témata, chodila mezi lidi a nezmizela po volbách. Přidávají se další lidé, nová jména, zkušenosti i mladší energie. Nešel bych do toho, kdybych měl pocit, že nabízíme jen hesla. Máme zkušenost, konkrétní témata, znalost rozpočtu i města a víme, kde začít.

V politice jste od roku 2016, kdy jste se stal krajským zastupitelem. Osm let jste také v zastupitelstvu města. Řekl jste, že veřejná služba je řemeslo. Co vás těch osm let v Hradišti naučilo?

Naučilo mě to pokoře. Když člověk vstoupí do politiky poprvé, má pocit, že mnoho věcí je jednoduchých.

Že stačí přijít s dobrým nápadem a ono se to stane. Jenže samospráva má svá pravidla, procesy, rozpočet, zákony, majetkové vztahy, různé zájmy i lidské limity.

Veřejná služba je opravdu řemeslo. Musíte se naučit číst rozpočet, rozumět materiálům, ptát se, hledat souvislosti, jednat s lidmi, uznat, když něco nevíte, a najít někoho, kdo tomu rozumí lépe. Naučit se trpělivosti, ale neztratit tah na branku.

Osm let v městském zastupitelstvu mi dalo dobrou znalost toho, jak Hradiště funguje. Kde má silné stránky, kde jsou slabiny, kde se zbytečně ztrácí čas a kde jsou příležitosti dělat věci efektivněji a více pro lidi.

Zatím vás ve městě provázela hlavně opoziční práce. Berete to jako zklamání, nebo jako zkušenost?

Nemám z toho smutek. Samozřejmě, když získáte silnou důvěru voličů a jste odejiti do opozice, není to příjemné. Ale opozice není trest. Je to práce. Pokud ji berete vážně, může být velmi užitečná. Naučí vás dívat se pod ruce vedení města, hlídat rozpočet, ptát se na detaily, upozorňovat na slabá místa a zároveň přemýšlet, jak byste věci dělali jinak. Nejen kritizovat, ale připravovat vlastní řešení.

Za ty roky jsme si odžili spoustu debat, rozpočtů, komisí, materiálů i sporů. Dnes jsme podle mě připravenější než před čtyřmi lety. Ne proto, že bychom všechno věděli nejlépe, ale protože jsme se učili. A víme, že město nejde řídit od stolu ani z Facebooku.

Často mluvíte o velkých tématech, jako je parkování, bydlení nebo doprava. Kdy jste si uvědomil, že spokojenost ve městě dělají i každodenní drobnosti?

To člověk pozná velmi rychle, když mluví s lidmi. Velké investice jsou důležité. Parkování, doprava, bydlení, služby pro občany – bez toho se Hradiště dál neposune. Ale kvalitu života tvoří i obyčejné detaily. Čistá ulice. Posečená tráva. Dobře načasované blokové čištění. Rychlá odpověď z radnice. Strom, který dává v létě stín. Lavička pro seniora. Bezpečná cesta dítěte do školy.

Někdy mám pocit, že město se rádo dívá na velké projekty, ale unikají mu malé věci, které lidé vnímají každý den. A právě tam se pozná, jestli radnice skutečně slouží. Klidně bych si sedl na poradu ředitelů příspěvkových organizací a ptal se, jak přemýšlejí o péči o město, úklidu, zeleni nebo komunikaci s lidmi. Ne proto, abych někoho poučoval, ale protože tyto detaily tvoří důvěru.

Říkáte, že sám člověk nic nezmění. Jak důležité je umět kolem sebe postavit tým a zapojit odborníky, firmy, školy, spolky i aktivní občany?

Je to klíčové. Sám člověk nic velkého neudělá. Může mít dobrý nápad, energii i chuť pracovat, 
ale město se dá posouvat jen tehdy, když umíte spojovat lidi. To jsem se naučil v médiích, marketingu i při organizaci různých projektů. Musíte dát dohromady lidi s různými zkušenostmi a názory a najít společný cíl.

Město musí umět mluvit s krajem, státem, podnikateli, školami, spolky, sportovními kluby, neziskovkami i občany. Když to nefunguje, každý si jede svoje a město ztrácí sílu.

Čekají nás velké výzvy. Demografie, pokles počtu obyvatel, konkurence jiných měst, potřeba kvalitních pracovních míst, dostupné bydlení nebo moderní služby. To se nedá zvládnout bez spolupráce. Potřebujeme skutečné týmy spolupráce, ne jen komise na papíře.

Své zkušenosti jste začal předávat také studentům Univerzity Tomáše Bati. Co vám setkávání s mladou generací říká o budoucnosti města?

Je to pro mě hodně osvěžující. Mladá generace je jiná, než byla ta naše. Nemá smysl s mladými lidmi bojovat nebo jim vysvětlovat, že my jsme to dělali lépe. Smysl má vytvořit jim prostor a vést dialog.

Se studenty jsme zkoušeli zajímavou věc. Měli přemýšlet nad tím, co jim v Hradišti chybí, a připravit jednoduchý podnikatelský záměr. Vznikla řada inspirativních nápadů. Pokud chceme, aby mladí v Hradišti zůstávali nebo se vraceli, musíme se jich ptát, co potřebují. Ne jim jen říkat, co jsme pro ně vymysleli.

Proto jsem rád, že se nám i v rámci Hradišťáků podařilo vytvořit tým mladých studentů. Kvůli věku ještě nemohou být na kandidátce, ale pomáhají nám formulovat program a podílejí se i na přípravě kampaně.

Často mluvíte o návratu ke kořenům, tradicím a lokálnímu životu. Jde to dohromady s moderní dobou, technologiemi a chytrou správou města?

Podle mě ano. Nevidím rozpor mezi moderní dobou a návratem ke kořenům. Svět se v mnoha věcech dostal na strop globalizace. Všechno je rychlé, dostupné, digitální a propojené. Ale lidé zároveň znovu hledají domov, sousedství, tradice a vztah k místu.

Technologie mají smysl, když lidem zjednodušují život. Když díky nim nemusíte zbytečně běhat po úřadech, vyřídíte si věci z mobilu, máte lepší 
informace a město se umí rychleji domluvit s občany. Nemají smysl jako hračka pro úřad nebo další komplikace pro lidi.

Chytré město pro mě není město plné aplikací. Je to město, kde technologie slouží komfortu občanů a lepšímu rozhodování, ale které zároveň nezapomíná na stromy, veřejný prostor, tradice, sousedství a lidský kontakt.

Zeleň, stromy, příroda – to dnes někdy zní jako ideologické téma. Vy o tom mluvíte spíš civilně. Jak tomu rozumíte?

Nemám rád nálepky. Zeleň ve městě pro mě není žádné zelené šílenství. Je to zdravý rozum. Když máte v létě rozpálenou ulici bez stromu, rychle poznáte, jestli město myslí na lidi. Když má dítě cestou ze školy stín, senior má kde chvíli posedět a sídliště nepůsobí jen jako parkoviště mezi domy, není to ideologie. To je kvalita života.

Město se musí rozvíjet, stavět, řešit parkování, dopravu i bydlení. Ale nemělo by ztratit lidské měřítko. Beton sám o sobě život nevytvoří. Potřebujeme rovnováhu – rozvoj, ale s ohledem na zeleň, stromy, vodu, veřejný prostor a každodenní pohodu lidí.

Když byste měl říct jednu obyčejnou věc, kterou byste chtěl, aby lidé ve městě cítili častěji – co by to bylo?

Asi důvěru. Důvěru, že když se na město obrátím, někdo mě vezme vážně. Že když radnice něco připravuje, bude o tom s lidmi mluvit včas. Že rozpočet není jen tabulka, ale odraz skutečných priorit. Že město není vrchnost, ale služba.

A k tomu obyčejnou ochotu. Zvednout telefon, přijít na místo, vysvětlit, uznat chybu, hledat řešení. To nejsou velká politická slova, ale dělají obrovský rozdíl.

Co vám dnes dává energii pokračovat?

Všechno dohromady. Rodina mi dává důvod, proč to celé dělat. Příroda mi dává klid. Práce mě naučila, že když chcete něco vytvořit, musíte tomu dát energii a tým. A Hradišťáci mi dávají pocit, že na to nejsem sám.

Nemyslím si, že všechno změníme přes noc. Ale věřím, že některé věci změnit můžeme. Že město může být otevřenější, rychlejší, praktičtější a více pro lidi. Že může lépe plánovat, komunikovat a dotahovat věci.

Možná jsem po letech v politice opatrnější ve slibech. Ale jsem silnější ve zkušenosti. Vím, že to nebude jednoduché. Ale také vím, že Hradiště má obrovský potenciál. A pokud se kolem dobrých myšlenek spojí pracovití lidé, může se nám podařit otočit kormidlem a město opravdu pohnout dopředu.

POLITICKÉ REKLAMNÍ SDĚLENÍ
Zadavatel: Hradišťáci
Souvisí s volbami do zastupitelstev obcí 2026

Oznámení o transparentnosti