Muslimské rodiny si novou šanci tady zaslouží

Foto: archiv  /  Zuzana Suchánková (zcela vpravo) z islamizace Česka strach nemá

Dvě dobrovolnické mise, tři uprchlická střediska. Srbská Bapska, kam se vydala v září ještě na vlastní pěst. Na konci listopadu pak slovinská Dobova a Gornja Radgona, kde společně s dalšími čtyřmi dobrovolnicemi z uherskobrodské Charity rozdávala oblečení, jídlo, ale také naději uprchlíkům zbídačeným válkou. I když měla před očima spoustu vypjatých scén, největší nápor na nervy prý zažívá doma. „Nejsilnější tlak na nervy cítím z vlny xenofobie, která se valí republikou. Nenávist vůči imigrantům není na místě. Všechno přitom ovládá strach. A ten považuji za emoci, která snadno ovládá lidi a v tomto případě jim jen škodí. A to přesně radikálové chtějí,“ říká Zuzana Suchánková, dobrovolnice a marketingová pracovnice Charity Uherský Brod.

Devadesát procent obyvatel Zlínského kraje vnímá podle říjnového průzkumu agentury STEM/MARK současnou migrační vlnu jako hrozbu. Proč?
Chápu, že lidé mají strach. Obzvlášť pokud sledují česká média. Dozvídají se z nich jen špatné, negativní informace. Předkládají se jim jen katastrofické scénáře, nic jiného. Pohled na islám a muslimy se tak stává jednostranným. Podle mého to není zcela správný pohled na věc.

Který je ten správný?
Nemůžete odsuzovat všechny uprchlíky a házet je do jednoho pytle. Ne všichni z lokalit, odkud prchají, jsou muslimové. A ti, co muslimy jsou, nemusí patřit k radikálům. Zaslouží si šanci. Utíkají před hrozbami, kterých se my, Evropané, bojíme.

Nemyslíte si, že strach pramení také z faktu, že se přesně neví, o jaké lidi se jedná? Imigranti jsou často bez dokladů, zdravotní dokumentace, nemají jasnou identitu, koluje mezi nimi spousta falešných pasů. Navíc nerozeznáte, jestli jde o ekonomické, nebo válečné uprchlíky. Pokud jde o ty válečné běžence, musí utíkat tak daleko? Proč jim nestačí sousední země?
Existuje více faktorů, proč utíkat dál. Někteří sice namítají, že by se uprchlíci mohli dočasně usadit například v Turecku, osobně se však nedomnívám, že jde o bezpečnou zemi. Myslím, že podobně uvažují i lidé na útěku, a proto jdou dál do Evropy. Jistou roli hraje i fakt, že z úst Angely Merkelové zaznělo, že Německo je připraveno pomoci. To bylo zčásti lákadlo, po kterém se strhla velká uprchlická vlna. Lidé z postižených zemí to vnímají tak, že pokud se stěhují všichni v okolí včetně známých, tak se vydávají na cestu také.

Setkala jste se s takovými uprchlíky?
Ano. Lidé, které jsem potkávala a hovořila s nimi, tvrdili, že jdou za svými blízkými, za svojí rodinou.

Mezi lidmi koluje informace podpořená televizním zpravodajstvím, že na pochod do Evropy se vydali především muži. Což může mít v souvislosti s válkou s takzvaným Islámským státem fatální následky. Souhlasíte?
Neřekla bych. Možná, že když jsem byla v září pomáhat v Srbsku, tak tvořily uprchlické skupiny více muži než v minulých dnech, kdy jsme se setkávali s velkým počtem rodin plných žen, dětí, ale i starších lidí.

Pokud jde o hledání viníka uprchlické krize. V čem je největší problém?
Evropská unie měla začít problém řešit mnohem dřív. Já se ale kvůli tomu teď nebudu dívat, jak se k lidem na útěku chováme nehumánně. Také proto jsem se přihlásila do týmu, který odjel pomáhat přímo do míst, kde je to potřeba.

Kde všude jste pomáhali?
Strávili jsme několik dnů na slovinsko-chorvatské hranici, ve městě Dobova. Tady je zřízeno v areálu místního nádraží registrační středisko pro uprchlíky, kteří přijedou vlakem z Chorvatska, a pak, po kontrolách, pokračují dál do Rakouska. Pracovali jsme také v kempu na slovinsko-rakouské hranici, v obci Gornja Radgona. Na každém místě rozdělovali práci zástupci slovinské Charity. V kempu jsme třídili oblečení, chystali jídlo. K pracovní náplni patřilo i povzbuzení a rozveselení. Víte, ti lidé jsou v obrovském stresu a vůbec nemají informace o tom, kde se nachází a kam právě jedou.

Jaká atmosféra převládá v uprchlických střediscích?
Pokud jde o Dobovu, tam panuje velmi zvláštní atmosféra. Na místě je spousta policistů a vojáků. Přijíždějící vlaky mají uzavřené vagony a lidé uvnitř jsou plní stresu. Nevědí, co se bude dít. I když spousta z nich hovoří anglicky, jazyková bariéra je znát. Policisté musí budit respekt, ale někdy to přehání, což lidem ve vlaku na klidu nepřidá. Ani celková organizace na místě není nejlepší.

Máte konkrétní příklad?
Problémů je spousta. Nikdo třeba neví, kdy přijede další vlak, což dělá problémy se střídáním směn. Možná je to jen můj osobní názor, ale policisté si respekt doslova vynucují. Zažili jsme, jak do sebe ve vlaku připraveném po kontrolách strkali dva kluci. Místo toho, aby policista vlak odemkl a šel situaci vyřešit, nastříkal přes okno dovnitř pepřový sprej. Přitom v kupé byly i matky s malými dětmi… Policista pod stresem jednal bezhlavě.

O čem jste s uprchlíky hovořila? Vědí, co se po teroristických atentátech v Paříži děje v Evropě? Vědí, že většinová společnost uprchlíky ve svých státech nechce?
O tom jsme nehovořili. Možná i vědomě. Už tak jsou tito lidé ve stresu. A ještě jim říct, že nejsou většinou národa vítaní…

Jak vy osobně vnímáte imigrační problém?
Nelíbí se mi xenofobní vlna, nenávist a strach. Vždyť z uprchlíků k nám do republiky téměř nikdo nechce. A i když je zde jen minimum uprchlíků, chováme se k nim i tak nelidsky.

Domníváte se, že je možné přijímat uprchlíky stále dál, bez omezení?
Zatím problém vnímám tak, že pokud má Unie zhruba 508 milionů obyvatel, tak jeden nebo dva miliony uprchlíků rozhodně zvládne přijmout. Samozřejmě ne všechny na jednom místě.

Takže jste pro uprchlické kvóty?
Přerozdělování uprchlíků je řešením, ale pouze částečným. Pomoc nemůže zůstat na jednom nebo dvou státech. Základní řešení je u nás samých. Pokud se k těmto lidem budeme od začátku chovat jen negativně, určitě nebudeme dostávat pozitivní odezvu.    

Souhlasíte s názorem, že pokud pomáhat, tak pouze křesťansky věřícím Arabům?
Nevidím důvod k tomu přijímat jen křesťany. Když se chce radikál dostat do Evropy, stejně mu v tom nikdo nezabrání. Muslimské rodiny si novou šanci tady zaslouží. Tak to vnímám já.