Slovácké muzeum v Uherském Hradišti řeší obrovský problém, který má na svědomí nový občanský zákoník. Muzejníci přestali od lidí přijímat dary, které tvoří velkou část sbírek. Nový zákoník totiž nařizuje dary znalecky ocenit a následně ještě zdanit, na což ale muzeum v rozpočtu nemá peníze.
„Je to absurdní situace. Když nám někdo něco dává darem, tak přece nebudeme odvádět daň státu. Jestli rychle nezvítězí zdravý rozum, sbírkotvorná činnost, která je důležitým posláním muzeím, dostane pořádně na frak,“ zlobí se Ivo Frolec, ředitel uherskohradišťského Slováckého muzea.
Frolec a jeho muzeum mají smůlu, neboť na rozdíl od brodského Muzea Jana Amose Komenského, které spadá přímo pod ministerstvo vnitra, patří Zlínskému kraji. Státní muzea jsou podle právního výkladu zákoníku, který máme k dispozici, osvobozena. Letos jsme zatím do sbírek nic nepořizovali, takže vlastní zkušenost se žádnou  novelou občanského zákoníku nemáme. Pro kolegy to ale bude nejspíš velký problém, připustil Pavel Popelka, ředitel brodského muzea.
Až do konce loňského roku byly od darovací daně osvobozeny předměty, které slouží k rozvoji kultury. Jenže v novém občanském zákoníku je jedno slovíčko jiné a trable jsou na světě. „Je tam slůvko k financování kultury, což znamená, že osvobozeny od daně jsou nově jen peněžní dary, nikoliv movité,“ vysvětlil zásadní rozdíl Frolec, podle kterého jde o obrovský problém. „Už řadu let se potýkáme s nedostatkem finančních prostředků na nákup sbírek, ale stále jsou lidé, kteří nám předměty dávají, a kolikrát docela hodnotné. Ještě v prosinci jsme je přijímali, ale od ledna je odmítáme, což není jednoduché lidem vysvětlit,“ dodává Frolec.
Jinou možnost ale Slovácké muzeum nemá. Kdyby dar přijalo, musí zadat vypracování znaleckého posudku, jehož vyhotovení samozřejmě může několikanásobně převyšovat hodnotu díla. Soudní znalec totiž za hodinu práce účtuje 100 až 350 korun plus náklady na cestu. „Peníze na znalecké posudky ani darovací daň v rozpočtu ale nemáme, nikdo s tím nepočítal. Když jde o předmět národopisné povahy, odhad může být v řádech stokorun, ale třeba u výtvarného díla, kdy znalec pátrá po původu v archívu nebo literatuře, si může naúčtovat i desítky tisíc korun,“ poznamenal ředitel Slováckého muzea. V praxi to může klidně znamenat, že za praporek v hodnotě pět korun muzeum zaplatí třeba i pětistovku. „Když se nic nezmění, sbírky musíme nadále odmítat. Nepůjdeme proti zákonu. Ale věřím, že i Zlínský kraj bude zákoník prostřednictvím Asociace krajů připomínkovat. Je totiž postavený na hlavu,“ zdůraznil Frolec.