Když Uherskohradišťská nemocnice po vypuknutí pandemie koronaviru vyzývala dobrovolníky z řad vysokoškoláků „do zbraně“, nezaváhal. Je mu sympatická. A navíc bydlí ve Starém Městě, odkud to má co by kamenem dohodil. „K nemocnici mám vztah, líbí se mi. Kdyby mě odmítli, zkusil bych to v Olomouci, kde studuji,“ říká Roman Valenta, student druhého ročníku Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého.
Pracuje stejně jako ostatní zdravotníci na směny, ale jen denní. Dobrovolnickou misi si „kroutí“ na tzv. triáži, tedy v třídícím stanu u vstupu do nemocnice, který slouží k rozdělení přicházejících pacientů na zdravé a s příznaky onemocnění koronavirem. Během každé směny se tak dostane do kontaktu s desítkami lidí. „Provádíme několik úkonů, vždy pacientům měříme teplotu s pomocí termokamery a ptáme se, jestli nepřišli do kontaktu s někým, kdo měl pozitivní test na COVID-19. Nejde o nic náročného,“ ujistil Valenta, který studuje obor Zdravotnický záchranář.
Riziko, že na triáži může narazit na pacienta nakaženého koronavirem, si zbytečně nepřipouští. A když, tak jen kvůli prarodičům, se kterými bydlí. „Mám o ně obavu, nechci je jakýmkoliv způsobem ohrozit. O sebe se zase tolik nebojím. Návštěva obchodu je podle mě stejně riziková jako práce v nemocnici,“ je přesvědčený vysokoškolák ze Starého Města.
I když se znovuzahájením klasické výuky už nepočítá, věří, že zkoušky absolvuje, byť v jiném režimu než obvykle. Jestli se ale situace vrátí do normálu ještě před jeho nástupem do „třeťáku“, to si netroufá odhadnout.