Křídlo ladil Davidu Kollerovi, pianino Petru Maláskovi. Spolupracuje s Václavem Hudečkem, který v létě v Luhačovicích pravidelně pořádá vlastní hudební akademii pro talentovanou mládež. Loni využila jeho služeb Česká filharmonie. Na bratislavském zimním stadionu Ondreje Nepely vyladil filharmonikům piano pro koncerty v rámci turné Best of Broadway, které vstoupí do historie. Filharmonici odehráli během čtyř mimořádných koncertů vůbec poprvé slavné muzikálové hity. Teď stojí přede mnou, na pianino ve své malé dílně v Záhorovicích hraje Let It Be od Beatles a jakoby nic prohodí: „Neumím noty a nejsem ani žádný klavírista. Všechno je to o mém sluchu.“ Seznamte se - Radek Charvát. Muž, který dokáže klasickým klávesovým nástrojům vrátit „ztracený hlas“.  

Říkáte, že neumíte hrát na žádný hudební nástroj, ale Let It Be zvládáte obstojně.
Mám vše v uších. Když si chci něco zahrát, nejprve si skladbu poslechnu a pak ji zkouším na klávesách zahrát tak, aby byla rozpoznatelná stále víc. Nakonec tedy skladbu zahraju. Když jsem byl malý kluk, rodiče mi koupili harmoniku. I na tu jsem hrával bez not. Ale v rukách jsem ji měl naposled před pětatřiceti lety. Na učilišti v Moravském Krumlově, kde jsem absolvoval obor mechanik hudebních nástrojů se zaměřením pro klávesové nástroje, jsme měli v prvním ročníku povinnou výuku klavíru. Ale to nebylo žádné hraní. Bylo mi patnáct a na klavír jsem tehdy neměl ani pomyšlení. (úsměv)

Nemáte touhu zkusit si po naladění nástroje jako první zahrát nějakou skladbu? Musí to být velké pokušení dokončit práci, na kterou naváže už jen virtuos.
Žádný rituál nemám. Ani před laděním. To mi stačí zahrát akord, abych okamžitě zjistil, jak na tom nástroj je.

To nemáte ani žádnou oblíbenou melodii?
Kromě Let It Be si zahraju ještě jednu ze skladeb Richarda Marxe, jinak jen improvizuju.

U jaké hudby si nejvíc odpočinete?
Víte, já mám za celý den v hlavě tolik tónů, že nejlepším relaxem je pro mě motorová pila.

To myslíte vážně?
Vyjdu si ven na zahradu, do ruky vezmu motorovou pilu a se sluchátky na uších řežu dřevo. Zkrátka, potřebuju se dobít jiným způsobem. Lidé se mě často ptají, jestli hraju v nějaké kapele. Odpovídám jim takto: Představte si, že by řidič autobusu po celodenní práci přišel domů, nasedl do vlastního auta a vyjel si ven. Já hledám odpočinek jinde. Moje práce totiž není o fyzickém, ale psychickém vyčerpání. Když dvě hodiny posloucháte souznění tónů, musíte se absolutně soustředit. V hluku ladit nemůžete. Třeba minulý týden v pondělí jsem měl jednu zakázku v Provodově. V nižším patře řezali radiátorové trubky. A to pracovat nešlo. A pokud jde o hudební styl, rád poslouchám pop.

Kapely, ve kterých dominují klávesy?
Klavír v hudbě, která zní z rádia nebo televize, vůbec nevyhledávám. Spíš si v té chvíli uvědomuju, že poslouchám, jak jsou nástroje naladěné. Což mně samotnému zní jako jistá deformace povoláním. (úsměv)

To asi na koncertech trpíte.
Musím přiznat, že když musím zůstat po naladění třeba na některém z hudebních festivalů, tak mě rozladěné nástroje doslova iritují. Laik to sice nepozná, já ale vím přesně, kdy tón „jede“ jinam.

Především houslisté si hýčkají svůj nástroj, každé housle jsou výjimečným dílem s mimořádným zvukem. Jak je to u klavíru?
Kvalita materiálu ovlivňuje zvuk u všech nástrojů. Také každá firma, která vyrábí klavíry, má svůj specifický zvuk. Ten se ale dá naladěním a seřízením ještě dopilovat. Zvuk může být na požádání ostřejší. Pro zvuk piana jsou prvořadá kladívka, která se lisují z ovčí vlny merino. Kladívko je buď tvrdé, nebo měkké. Což znamená, že se rozezní jemně, nebo ostře. Po naladění a seřízení se může ještě některé z velmi ostrých kladívek napíchnout jehličkami, které zajistí změkčení. A naopak pokud je příliš měkké, napouští se speciálním roztokem, který ztvrdí špičku. Kladívka jsou jednou z nejdůležitějších věcí, které určují zvukový výraz nástroje.

Existuje univerzální zvuk, který přijme každý nástroj?
Řeknu to jinak. Vyrobíte deset klavírů, přičemž osm z nich je zvukem naprosto odlišných od zbývajících dvou. Tady vždy zafunguje něco mezi nebem a zemí. Nějaký duch, který do nástroje vstoupí. Nejen já, vůbec nikdo to nedokáže popsat. Záleží tedy na zákazníkovi, co mu vyhovuje. Zatímco u dětí je to relativně jedno, každý dospělý by si měl vybrat nástroj jen podle svého vlastního dojmu. Nedávno si u mě dvě kamarádky nemohly vybrat ze dvou nástrojů. Vůbec se neshodly. Každému vyhovuje jiný zvuk a nastavení. Vždyť to znáte. Někomu se líbí mazda, jinému trabant. (smích)

Jaký zvuk ladíte nejčastěji?
Standardně se ladí na 440 hertzů v tónině a1. V případě koncertů, kde znějí také smyčce, si houslisté občas přejí vyšší ladění, požadují 442 nebo i 443 hertzů. Vyšší ladění se už nedoporučuje.

Jak dlouho trvá naladění jednoho klavíru?
Celý proces zabere asi dvě hodiny.

Když ladíte nástroje na festival, netlačí vás čas? Tady určitě nemáte na jeden nástroj dvě hodiny.
Pravidelně jezdím na jazzový festival Zelená voda u Nového Mesta nad Váhom, kde mají stage pod širým nebem a navíc u vody. Tady mám na to, abych dal nástroje dohromady, třeba deset minut. Je to hodně stresující, ale na druhou stranu si vyzkoušíte, co všechno vydržíte. (smích)

Takže cestujete za prací i za hranice.
A vzpomínám si na jednu opravdovou kuriozitu. Před deseti lety se mi podařilo v jediný den naladit tři křídla ve třech státech. Ráno v šest jsem vyrazil do Rakouska, na zámek Kirschstetten. Přijel jsem tam kolem osmé. V deset dopoledne jsem měl hotovo a spěchal do Mikulova na klavírní kurzy. A odtud pak na Slovensko, na nultý ročník jazzového festivalu Zelená voda. Tady jsem byl po šestnácté hodině. Když jsem dorazil v noci domů, byl jsem naprosto vyčerpaný. Termíny všech tří akcí se ale natolik zkřížily, že to tehdy nešlo zařídit jinak.

Kdo patří k nejčastějším zákazníkům?
Sedmdesát procent klientely tvoří soukromé osoby, zbytek jsou základní umělecké školy. Tady bývá největší nápor v září, na začátku nového školního roku. Některé školy ale neladí nástroje tři nebo i čtyři roky. Na vině jsou samozřejmě finance.

Co vlastně nástroj dokáže rozladit?
Tři zásadní věci. Změna teploty, vlhkosti a přemístění.

Takže obavy mojí babičky, která měla doma klavír a strachovala se, že jí nástroj „bušením“ do kláves rozladím, byly zbytečné…
Pokud do kláves netlučete kladivem, nástroji se nic nestane. (úsměv) Jistě, nástroj se může i takto rozladit. Ale v takovém případě jde o mizivé procento. Nejdůležitější je, aby nástroj netrpěl v nestabilním prostředí. Když necháte klavír třeba na chatě přes týden při pěti stupních a na víkend místnost vytopíte na pětadvacet, tak nastane problém. Nárazy chladu a tepla vzniká kondenzace. A když si představíte, že v mechanice nástroje je na šedesát procent materiálu z filcu a kašmíru… Doporučuje se proto maximálně šedesátiprocentní vlhkost a okolní teplota kolem dvaceti stupňů. Což je často velmi těžké zajistit.

Jaké dřevo je pro výrobu klavíru nejvhodnější?
Rezonanční desky se vyrábí ze smrku, který bývá vybraný už dlouho dopředu. Třeba Japonci nakupují pro výrobu těch nejkvalitnějších koncertních nástrojů dřevo v Evropě. Vůbec nejkvalitnější stromy pro výrobu klavírů rostou asi v Bulharsku, Rumunsku a Rusku. Tady existují vytipovaná místa, kde rostou stromy pro ty nejlepší nástroje. Důležitá je přitom také nadmořská výšce. Bez nadsázky jde o velkou alchymii. Do lesů jezdí dokonce i specialisté, kteří navrtávají stromy a vědí dopředu, který z nich se jednou promění v nástroj. Tomu také odpovídá cena. Kubík dřeva stojí 30 tisíc korun. Kromě smrků se nejčastěji používá bukové, dubové a habrové dřevo.


-- vizitka --
Radek Charvát
- 49 let
- Rodák ze Slavičína
- Žije v Záhorovicích, s partnerkou vychovává syna Matyáše (7) a dceru Emu (10)
- Ladič pianin a klavírů, vlastní i jejich půjčovnu a provádí opravy
- Externí servisní technik společnosti Petrof