Atmosféra v Jarošově houstne. S blížícím se referendem o odtržení místní části od Uherského Hradiště, do kterého zbývá 41 dní, přicházejí s iniciativou lidé považující osamostatnění za cestu do záhuby. „Zbraně vzali do rukou“ kvůli rostoucí nejistotě a obavě z dalšího osudu. Přípravný výbor pro odtržení Jarošova je ale přesvědčený, že dokáže obec spravovat lépe než město.
„Máme obavu o budoucí vývoj Jarošova, který vnímáme jako nedílnou součást Uherského Hradiště. Žijí mezi námi občané, kteří jsou jednoznačně proti odtržení,“ prohlásil ve výzvě adresované médiím Jan Zapletal, který je společně s Jakubem Machalou a Davidem Schmidtem hlavním iniciátorem protiváhy přípravnému výboru. Lidé z výboru podle nich nepřišli s jedinou myšlenkou, jak si představují fungování samostatné obce. „Chtějí o Jarošovu rozhodovat sami, ale nikdo neřekl, s jakými důsledky pro obyvatele a kdo a s jakým rozvojovým plánem bude obec řídit. Jejich nejasné představy zřetelně odhalují, že Uherské Hradiště vnímají nepřátelsky,“ dodal Jakub Machala. Jarošov v případě odtržení přijde o miliony, což se podle něj odrazí ve snížení kvality nabízených služeb.
„Město přitom v minulých letech do Jarošova investovalo nemalé prostředky. Vidíme opravné ulice, kanalizaci, školu, novou cyklostezku a dětská hřiště. A navíc jsme nepřeslechli závazek města, že plánuje i další investice,“ zdůraznil Zapletal.
Přípravný výbor pro odtržení Jarošova má podle jeho zmocněnce Stanislava Jurigy za úkol připravit a spolupodílet se na referendu, ve kterém mají všichni voliči - příznivci i odpůrci - vyjádřit svůj názor. „Jen nevíme, proč odpůrci neustále podceňují občany Jarošova, že nedokáží samostatnou obec spravovat. Věříme, že bude spravována lépe než v současnosti,“ je přesvědčený Juriga, který si nemyslí, že město bylo k Jarošovským zrovna dvakrát štědré... „Na počet obyvatel do městské pokladny ročně přiteklo více než šestadvacet milionů korun a přitom ve studii o dopadu odtržení město uvádí, že předloni do Jarošova investovalo 3,1 milionu a loni 2,7 milionu, včetně dvou milionů do školství. S naší výplatou tedy hospodařil soused, ale ne k naší spokojenosti,“ připomíná Juriga. K osamostatnění se navíc podle něj stále vyjadřují osobnosti, které v Jarošově nebydlí a nemají k němu žádný vztah, ale naopak jsou různě spjaty s městem a radnicí. „Občané Jarošova jsou svéprávní a záleží jen na nich, jak se rozhodnou. Šance vidím stále padesát na padesát,“ nemění své odhady Juriga.