Starosta Kudlovic Josef Snopek nezařadil zpátečku a zastupitelům Košíků se v požadovaném termínu neomluvil. Nevidí důvod. Nařčení, že se v souvislosti se stěhováním sochy sv. Huberta vměšoval do záležitostí sousední obce, od začátku kauzy odmítá. V Košíkách už situaci moc nekomentují... „Žádáme veřejnou omluvu v místním rozhlase a zároveň písemnou omluvu obci Košíky, kterou zveřejníme na webových stránkách,“ prohlásil začátkem července Jaroslav Šlechta, starosta Košíků. Snopek měl čas do 22. července. Jenže do Košíků omluva nedorazila, v obecní poště se objevil jen dopis s jeho vyjádřením. „Sepsal jsem pět argumentů, proč se neomluvím, s tím, že nepovažuji za důležité to dál řešit. Pro omluvu prostě neexistuje jediný důvod,“ je přesvědčený Snopek. „Už se k tomu nehodlám vyjadřovat, vyřeším to sám,“ reagoval na dopis kolegy Šlechta. Jak? To neprozradil. Každopádně před pár týdny prohlásil, že se o Kudlovice začne více zajímat, třeba se stane pravidelným návštěvníkem jejich zastupitelstva...
Jablkem sváru se stala socha sv. Huberta, respektive její přestěhování z lesů v Kudlovické Dolině (na katastru obce Košíky - pozn. autora) na náves v Košíkách. Přemístění si podle Šlechty vynutily pokusy o krádež a urychlily ji církevní restituce, jejichž součástí jsou i „Hubertovy“ lesy. Když socha zmizela, v Kudlovicích se zvedla vlna nevole. „Starosta se obrátil na Obecní úřad v Košíkách až na popud obyvatel, kteří nad stěhováním jen kroutili hlavou a dodnes se s ním nesmířili. Žádal jen o zdůvodnění. Škoda, že Košíky o svém záměru neinformovaly dopředu,“ potvrdil Roman Jabůrek z Kudlovic, jehož písemné vyjádření Snopek přiložil ke svému dopisu. „Svatý Hubert je zaznačený i v turistických mapách, jde o zažitý pojem pro lesáky i houbaře. Vždyť tam stál staletí a k jeho přesunu nebyl důvod,“ tvrdí Snopek, který možná navštíví zastupitelstvo Košíků a se zastupiteli si vše vyříká z očí do očí. „Ale záleží, jaká přijde reakce od starosty obce,“ poznamenal Snopek. Zacelit jizvy na dlouholeté spolupráci mezi sedm kilometrů vzdálenými obcemi každopádně nebude snadné. „Stěhováním jsme nepochybili, socha je majetkem obce. Ať si píše kdo chce, co chce,“ neskrýval rozladění Šlechta.