I když už nad Jalubím opět ční větrný kamenný mlýn, věrná replika dominanty obce z roku 1938, čtyři sedmimetrové oboustranné perutě se netočí. Truhláři i zámečníci si stále lámou hlavu nad dotažením technologie mletí, která mlýn znovu rozjede.
„Skládáme střípek ke střípku, ale naštěstí nás nic netlačí, a tak pracujeme i na nejmenších detailech,“ říká jalubský starosta Karel Malovaný.
Nejčerstvějším střípkem do mozaiky, která vrátí čas do druhé poloviny 18. století, kdy se objevují první historické zmínky o mlýně na nejvyšším bodu obce Větřák, je palečnicové kolo z dílny hradišťského truhláře Jiřího Machaníčka. „Palečnicové kolo o průměru tří metrů, které se pyšní šestadevadesáti dřevěnými zuby, jsme už usadili na hlavní hřídel. S jeho pomocí se roztočí takzvané cévové kolo, které rozjede mlecí stroj, respektive mlýnské kameny v násypce s obilím,“ zasnil se Malovaný. Než se ale jeho slova promění v realitu, ještě uplyne hodně času...
V truhlářské dílně v Uherském Hradišti se zatím rodí mlýnská brzda, což je doslova mravenčí práce. A zapeklitým oříškem bude i výroba mlýnského kamene. „Jeden se zachoval v dobrém stavu, ještě půjde použít. Ale druhý musíme nechat zhotovit. Je však otázkou, kdo jej dnes dokáže vyrobit a ještě zajistit jeho správné uchycení. Po zručném kameníkovi jsme se ještě nepoohlíželi,“ říká Malovaný.
O termínu slavnostního otevření větrného mlýna proto zatím nepřemýšlí. „Technologie mletí je třešničkou na dortu, s níž nespěcháme. Čas nás netlačí, navíc máme i trošku jiné obecní priority. Na jaře se třeba konečně rozjede oprava havarijního silničního průtahu obcí,“ vysvětlil jalubský starosta.