Podruhé se narodil, život mu zachránila deska stolu!

Podruhé se narodil, život mu zachránila deska stolu!
Foto: ceh  /  Jiří Vyoral
Uherské Hradiště Zprávy 21 / 11 / 2014

Když se zřítila výrobní hala Mesitu, seděl jako každý pracovní den ve své kanceláři u stolu, který mu nakonec s největší pravděpodobností zachránil život. Jiří Vyoral z Uherského Hradiště se 23. listopadu 1984, ve 14.42, podruhé narodil! Ze sutin jej zraněného vyprostili dobrovolní hasiči po více než dvou hodinách. „To byly nejhrůznější chvíle mého života, měl jsem obrovské štěstí,“ uvědomuje si.
Vyoral pracoval jako dispečer ve výrobě, do Mesitu přišel po absolvování střední průmyslové školy a základní vojenské služby tři roky před tragédií. „Už se blížil konec pracovní směny, byl pátek, těšil jsem se na víkend. A najednou přišla obrovská rána...,“ vzpomíná. Při pádu z druhého patra do přízemí upadl do bezvědomí. Když se probral, cítil jenom bolest. „Nohu jsem měl zkroucenou u hlavy, byl jsem mokrý, zpocený a ústa plná prachu, který se společně se slinami měnil v cementovou kaši. Nic příjemného. Ale po čase jsem začal vnímat hlasy záchranářů,“ pokračuje Vyoral, kterého ze sutin vyprostili dobrovolní hasiči Ludvík Osoha a Zdeněk Vlachynský. Ihned jej předali do rukou lékařů. Jako zázrakem měl jen přetrhané všechny kolenní vazy, pár boulí, modřin a odřenin. „Hala se sesypala jako domeček z karet. Při zřícení se deska stolu zapříčila a vznikla vzduchová kapsa, do které jsem spadl, což mi asi zachránilo život,“ vysvětlil Vyoral, kterého zranění vyřadilo na 11 měsíců z obvyklého života. V nemocnici strávil skoro půl roku, dalších devět týdnů v rehabilitačním ústavu v Karviné. Následky tragédie cítí dodnes. „Nohu nezohnu více než na devadesát stupňů. Bojím se výšek a nepříjemné jsou mi také neočekávané zvuky a rány, není to lehké,“ prozradil s tím, že kvůli zranění ukončil i aktivní tenisovou kariéru. „Ale přežil jsem!“
Jeho kolegové z oddělení už tolik štěstí neměli, v sutinách zahynul jeho šéf i mladinká kolegyně, na jejíž pracovní smlouvě ještě ani nezaschl inkoust...
O vyšetřování příčin tragédie měl Vyoral jen zprostředkované informace. „Vím, že byl problém s použitým cementem, který se po zatékání do sloupů drolil a vznikaly  tak praskliny, na které snad někteří zaměstnanci z dílen upozorňovali. Ale já žádné neviděl,“ říká dnes šéf sportovního centra v Uherském Hradišti. Tragédii si občas  připomíná s bývalými kolegy z Mesitu. „Věřím, že i další bývalí zaměstnanci vzpomenou u památníku v areálu podniku na tragicky zahynuvší spolupracovníky,“ uzavřel Vyoral, který brány Mesitu nakonec definitivně opustil až v roce 1993.

autor: PETR ČECH
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace