Pupeční šňůru nepřestřihne. Kdyby si jen užíval důchodu, asi se zblázní

Foto: ceh  /  Zdeněk Botek už střihá metr, 30. června po 26 letech opustí ředitelnu Gymnázia v Uherském Hradišti.

Zdeněk Botek už střihá metr! Po dlouhých 26 letech opustí ředitelské křeslo Gymnázia v Uherském Hradišti. 30. června zamíří oficiálně do penze. Pupeční šňůru se svým „čtvrtým dítětem“ však úplně nepřestřihne, škole ještě pomůže v roli konzultanta a navíc přijal i nabídku od Petra Gazdíka, ministra školství. „Kdybych si užíval jen důchodu, asi bych se brzy zbláznil. Nemůžu se toho všeho vzdát mrknutím oka,“ vysvětlil jedenasedmdesátiletý rodák z Ostrožské Nové Vsi v exkluzivním rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM.

Když jste školu 1. září 1996 přebíral, nešel jste do cizího prostředí. Jak to tenkrát bylo?

Dvacet let jsem přes Uherské Hradiště jezdil na Masarykovu univerzitu v Brně, kde jsem na začátku 90. let spoluzakládal fakultu informatiky. Pokaždé jsem s úctou vzhlížel k budovám gymnázia, toužil v něm pracovat. I proto jsem se nikdy nepřestěhoval do Brna. Věděl jsem, že se vrátím. A pak jsem tady začal jako nepovinný předmět každý pátek externě vyučovat informatiku a otevřel si pomyslné dveře… Když zemřel ředitel František Minařík, přihlásil jsem se do konkurzu a vyhrál. Po patnácti letech externí spolupráce jsem měl určitou výhodu, kolegové mě znali a už vlastně brali za svého.

S jakou vizí jste přebíral pomyslnou štafetu?

Vsadil jsem na vysokoškolský systém, který je postavený na důvěře, samostatnosti, spolupráci a aktivitě. Studenti i kantoři přesně ví, co mají dělat, jsou zodpovědní, nepotřebují kontrolovat. Těžil jsem ze zkušeností z vysoké školy, věděl jsem, co se po absolventech gymnázia vyžaduje. Studenty se tak hlavně snažíme připravit na vysokou školu.

Jako bonus jste zavedl program mezinárodních výměn a sportovní programy, které gymnáziu závidí školy ze širokého okolí. U studentů jsou navíc velmi populární…

Když jsem nastupoval, takové možnosti ani nebyly. Zahraniční program, který dnes máme, byl naprosté sci-fi… Mí předchůdci byli skvělí kantoři, kteří ale učili jen ve škole. Zahraničními stážemi a sportovními programy jsme vzdělání posunuli mimo školní zdi, žáci i učitelé získávají zkušenosti ze Spojených států, Francie, Ruska, Španělska, Rakouska, Německa, Dánska nebo Martiniku. Výuka přichází sama, nadstavba ale představuje hodiny práce a příprav.

Za vaší éry se gymnázium také viditelně „nafouklo“, v jeho areálu vyrostla tělocvična, stravovací komplex, venkovní hřiště nebo pavilon výtvarné výchovy.

Máme za sebou asi pět třicetimilionových akcí, které školu proměnily v kvalitní evropský kampus. Její prestiž je stále obrovská, ale výborné výsledky měla i dříve.

Aktuálně ale uherskohradišťské gymnázium patří mezi špičku ve Zlínském kraji. Existuje i republikové srovnání?

Samozřejmě, ale jen na úrovni krajů. Zlínský kraj je na druhém místě za Hlavním městem Praha, takže z toho je možné vydedukovat, že jsme třeba v elitní desítce, patnáctce gymnázií v zemi, což není vůbec špatné vysvědčení. (usmívá se) Jde o žebříček sestavený na základě výsledků maturit z českého jazyka, matematiky a angličtiny, ve Zlínském kraji patříme ve všech třech předmětech na bednu.

O studium na škole každým rokem usiluje skoro 400 žáků, do lavic však usedne jen necelá polovina. Zároveň se šušká, že jsou kantoři náročnější. Neodradí to některé žáky?

Určitě ano, taky slýchávám, že mají obavy, jestli studium zvládnou. Všem můžu vzkázat, ať se vůbec nebojí. U nás nikdo nepropadá ani neopakuje. Garantujeme, že všechny studenty opravdu naučíme a připravíme na vysokou školu, jakou si vyberou. A jako bonus mají k dispozici výměnné a sportovní programy. Když studium někdo nezvládá, tak mu pomůžeme. Naučit je naše hlavní poslání, které zvládáme na 120 procent. Ostatně nedávno mi udělali radost tři naši absolventi, kteří studují Anglii.

Povídejte.

Když přijeli diskutovat s žáky a dostali otázku, jestli by udělali po střední škole něco jinak, jeden bez váhání řekl, že by si vybral náročnější vysokou školu. To kantora potěší.

Máte tři potomky, berete gymnázium jaké své „čtvrté dítě“?

Asi tak. Můj kamarád Petr Kostka má soukromou školu ve Vsetíně, což je můj nesplněný sen. Vždy jsem gymnázium vnímal jako vlastní, vždy jsme se snažili vytvářet přátelskou až rodinnou atmosféru. A stejnému myšlení jsem naučil i své zástupce.

Jeden z nich Richard Horký nejspíš převezme pomyslnou ředitelskou štafetu. Ale o jeho kandidatuře se mluvilo už před šesti lety, kdy jste deklaroval, že končíte. Co se stalo?

Opravdu jsem chtěl skončit, ale protože Richard ještě v té době nebyl připravený, navíc měl dvě malé děti, tak se do konkurzu nepřihlásil. A já neměl to srdce nechat školu někomu cizímu (úsměv), takže jsem se přihlásil a pozici obhájil. Dnes už je ale situace jiná, nastal pravý čas odejít. Richard je celých šest let statutárním zástupcem, vím, že půjde dál v mých šlépějích, škola tak bude ve správných rukou.

Úplně ale školu neopouštíte, že ano?

Vždyť to ani nejde, za čtvrt století se mi zaryla hluboko pod kůži. Z představy, že většinu času strávím doma na zahrádce, jsem měl husí kůži. I proto jsem velmi rád přijal nabídku spolupráce od ministra školství Petra Gazdíka, který u mě mimochodem na Masarykově univerzitě v Brně dělal zkoušku z informatiky. Zároveň zůstávám oponentem České školní inspekce a na gymnáziu zastanu roli konzultanta, už mám v knihovně připravené místo. Ještě několik let určitě vydržím. (směje se)

Zdeněk Botek

Narodil se 9. dubna 1951

Po absolvování vojenské střední školy v Bratislavě pokračoval ve studiu matematiky na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde na začátku 70. let zakládal katedru informatiky. Na vysoké škole působil do roku 1996, získal tituly docent, RNDr. a kandidát věd.

Je ženatý, má tři děti (Andrea, Vladislava, Zdeněk) a čtyři vnuky.