„Šestnáct vteřin se dívali na svoji vlastní smrt“

„Šestnáct vteřin se dívali na svoji vlastní smrt“
Foto: archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti  /  V troskách prototypu nového kunovického turboletu našli 6. července 1977 smrt čtyři lidé...
Nedakonice Zprávy 10 / 07 / 2017

Je středa, 6. července 1977, krátce po šestnácté hodině. František Srnec, zkušební pilot kunovického Letu, si v bance vyměňuje peníze na dovolenou. S rodinou se právě chystá do Bulharska a myšlenkami je už u moře. Netuší, že o necelou hodinu později bude stát nad troskami prototypu L-410 UVP, ve kterých našli smrt čtyři jeho kolegové. Je mezi nimi také velký kamarád Vladimír Vlk.
„Na tento okamžik v životě nezapomenu,“ vrací se o čtyřicet let zpátky František Srnec. „Vydal jsem se k letounu, který spadl do tehdy neobydlené části Nedakonic. Vladimír ležel u jedné z trosek a byl přikrytý dekou. Neměl jsem vůbec odvahu se pod ni podívat. Chtěl jsem si nechat vzpomínkou na jeho tvář tak, jak jsem ho viděl naposled.“
Dnes, na rozdíl od roku 1977, se už o příčinách tragédie může hovořit nahlas. „Viníkem neštěstí byl sovětský pilot Gleb Sergejevič Galickij. Nejspíš se na let teoreticky špatně připravil. Protože do pedálu, který ovládá vertikální směrové kormidlo, šlápl ve zkušebním letounu vysoce abnormální silou. Jak se později ukázalo, místo povoleného tlaku osmdesáti kilogramů na pedál vyvinul více než dvojnásobnou sílu. Pedál praskl a trup se bez kormidla vlastně ukroutil. Letadlo bylo neřiditelné, takže Galickij a Vladimír Vlk se šestnáct vteřin dívali na vlastní smrt. Dvojice, která byla vzadu v trupu, tedy Milan Nosterský a další Rus, J. I. Maximov, možná ani nevěděla, o co jde. Zadní přepážka trupu totiž zůstala neporušená. Ani jeden ze čtveřice neměl padák…,“ popsal František Srnec s poznámkou, že tragický let nepatřil ke složitým. On sám absolvoval stejný let společně se Stanislavem Sklenářem měsíc před osudovým neštěstím.
Vedení obce Nedakonice se minulý pátek společně s několika pamětníky tragédie poklonilo památce pilotů u malého pomníku. Piety se zúčastnil také Josef Miroš z Osvětiman. Bývalý pracovník Letu a později inspektor Státní letecké inspekce byl před čtyřiceti lety členem vyšetřovací komise. „Lano, které ovládalo směrovku, se buď utrhlo, nebo pilotovi povolila noha. Na každý pád letoun udělal ve vzduchu výkrut a utrhla se mu zadní část trupu,“ prozradil někdejší vyšetřovatel.
„Mně bylo tehdy třináct,“ vzpomíná starosta Jaromír Klečka. „Tu osudnou středu jsem byl s kamarádem na rybách. Najednou se nám nad hlavami objevil obrázek, na který nikdy nezapomenu. Letadlo se za hrozného rámusu rozpůlilo na dvě části a spadlo na zem. Spěchali jsme na místo, ale pomoci už nebylo komu...“

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace