Radim Pikner, ředitel Základní školy v Polešovicích, v otřesném případu šikany osmiletých školáků chyboval! Česká školní inspekce byla nekompromisní, zřizovatel jej potrestal snížením osobního ohodnocení na 50 procent. V exkluzivním rozhovoru pro DOBRÝ DEN chování dětí odsoudil, současně však prohlásil, že se vlastně jen bránily…

Jak jste o šikaně vůbec dověděl?

Náhodou. Šel jsem suplovat do třídy a narazil v ní na cizí paní, maminku šikanovaného chlapce. Celou věc přišla řešit do třídy, místo aby zaťukala na mé dveře. Ale nemohl jsem se jí věnovat, suplování mělo přednost.

Rodiče tvrdí, že jste se do řešení případu vůbec neangažoval a nechal vše na bedrech třídní učitelky, která však následně onemocněla.

Ano, tím se všechno protahovalo. Ale učitelka s rodiči komunikovala, bohužel se mnou už tolik ne. Byli jsme totiž v dlouhodobém sporu. Osobně jsem necítil potřebu to řešit, jako ředitel bych navíc stejně nic nevyšetřil. Každopádně jsem se držel metodického pokynu a informoval o události učitelský sbor. Třídu jsme navíc sledovali a nic nenasvědčovalo, že problém trvá.

Jenže opak byl pravdou. Skupinka dětí v šikaně a násilí dál pokračovala.

Spouštěcím mechanismem byla snad jakási svatba dvou dětí ve třídě, která se však konala proti vůli „nevěsty“. I když neustále opakovala, že nic takového nechce, maminka šikanovaného chlapce upekla dort, koupila šampaňské a v jedné z přestávek proběhla svatba. Třídní to asi brala na lehkou váhu. Holčička byla pod psychickým tlakem, ve stresu, když se tedy nedovolala pomoci, tak se domluvila s pěti spolužáky a „ženichovi“ všechno vrátila. Chtěla se jen bránit.

Takže s jejich chováním souhlasíte?

V žádném případě, jen se mi nelíbí, že je celá záležitost prezentována jednostranně. Že jej zbili, odsuzuju, ale asi neviděli jinou možnost, jak se jej zbavit. Vina je na obou stranách.

Třídu měl pod dohledem i nezávislý psycholog. Jak hodnotil šikanovaného chlapce?

Vztahy mezi žáky podle něj nebyly nijak narušené. U chlapce byl podle nové třídní učitelky problém v komunikaci, toužil po pozornosti. Jenže to vzal ze špatného konce. Byl dotěrný, popichoval a nechtěl slyšet ne. Jenže k přátelství nemůže nikoho nutit.

Jak vnímáte ortel České školní inspekce?

Je to jen jejich názor, nemá právní oporu.

Necítíte tedy žádné pochybení z vaší strany?

Určitě jsme nic nezametli pod koberec, za provedeným postupem si stojím. Asi jsme pochybili, že jsme třídu neuhlídali, ale to prostě není v našich silách. I přesto jsme nově na popud školní inspekce zvýšili dozor na chodbách.

Ihned po verdiktu rady, která vám snížila odměny na polovinu, jste však rezignoval, což někteří berou jako přiznání viny...

O odměny nešlo, ale o způsob komunikace. Neměl jsem tušení, za co jsem byl potrestaný. Česká školní inspekce totiž ortel neposlala přes datovku, ale do e-mailu, který skončil ve SPAMu. Když jsme si to se starostou vysvětlili, rezignaci jsem stáhl.