Silvestr 2015. Pepčín nebo Javořina?

Silvestr 2015. Pepčín nebo Javořina?
Foto: ilustr. web - www.vlcnov.cz  /  Zvonek vlčnovského starosty Jana Pijáčka pochází z lokomotivy, která jezdila v uranových dolech. Kdo na něj na Pepčíně zazvoní, toho prý štěstí v novém roce nemine.
Drslavice Zprávy 30 / 12 / 2015

Dvě akce na podobné téma lákají stovky lidí, co nechtějí sedět doma

Říká se, že existují akce, které nepotřebují propagaci. K událostem, které mají o účast stále postaráno, patří také silvestrovský výšlap na Pepčín.
„Strpení, podívám se do počítače, jestli jsme třeba loni nevydávali plakát,“ přemýšlí Rostislav Mihel, starosta Drslavic. On sám patří k „inventáři“. Na místo, kde kdysi stával lovecký zámeček Pepčín, chodil ještě předtím, než se výšlap zařadil k silvestrovským rituálům v jeho obci, ale také ve Veletinách, Hradčovicích, Vlčnově a Uherském Brodě. „Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposled chyběl. V posledních dvanácti letech možná jednou,“ usmívá se Rostislav Mihel. V počítači nakonec žádný plakát z loňského ani letošního roku nenašel. „Opravdu není třeba zvláštní propagace. Lidé se na Pepčín naučili chodit nejkratší cestou ze své obce,“ podotkl.
Sraz na vrcholku Pepčína bývá mezi jedenáctou hodinou a pravým polednem, kdy účastníci společně zpívají ne českou, ale československou hymnu. Její tóny jsou navíc pořádně slyšet, hymnu si na Pepčíně zazpívá pravidelně na tři sta nebo i víc účastníků. „Samozřejmě záleží na počasí, ale účast bývá vždy velmi hojná,“ říká Rostislav Mihel. A pokračuje: „Na výšlapu je krásná spontánnost, živelnost a radost lidí z toho, že se potkají a popovídají si právě na konci roku, přes který se jen míjí na ulici. Těší se a plánují čtrnáct dnů předem a dají si i po štamprli.
„Pravidelná setkání na Pepčíně, kterých se dnes účastní na pět stovek lidí z celého Brodska, začala počátkem devadesátých let, tedy ještě za doby společného federálního státu. Smyslem je dopolední vycházka s kamarády a známými do přírody, rozloučení se starým rokem, zapálení vatry, opékání špekáčků,“ řekl už dřív Jan Popelka, starosta Hradčovic.

Zvonek z lokomotivy, pohotovostní vůz starosty Pijáčka, penzisti v náladě
Lidé si na palouček uprostřed lesa zvaný Obora, kde zámek stál až do roku 1981, nosí vlastní občerstvení. Vlčnovský starosta Jan Pijáček tam přiváží také zvukovou aparaturu. Mikrofon si totiž berou postupně starostové ze zúčastněných obcí. „Každý mívá obvykle připraven krátký proslov s poselstvím do nového roku,“ vysvětluje drslavický starosta Mihel.
Také další ze zajímavostí se vztahuje k osobě vlčnovského starosty. Jan Pijáček tady na větev vybraného stromu pravidelně zavěšuje malý zvonek. Kdo ho rozezní, tomu se prý v novém roce splní tajné přání nebo předsevzetí.
Zvonek má svoji vlastní, a nutno dodat, nepříliš radostnou historii. Pochází totiž z lokomotivy, která jezdila v jednom z uranových dolů, kam komunisté posílali v padesátých letech politické vězně. „Jde o dárek, který jsem kdysi dostal. O dárek, k němuž mám také osobní vzpomínku. Neboť také můj otec nuceně pracoval v jednom z dolů. Zazvonění je tak mým osobním rituálem,“ prozradil Jan Pijáček.
Vlčnovský starosta patří bez nadsázky k hrstce účastníků, kteří se na vrchol i dolů dostanou vždy střízliví. „Plním totiž také roli řidiče „pohotovostního vozidla“. Jako jediný jezdím nahoru, kde to často velmi klouže, autem. A to nejen kvůli ozvučení. Pamatuju několik případů, kdy jsem vezl k lékaři účastníky se zlomenou klíční kostí, rukou nebo nohou. Ani letos to nebude jiné,“ usmívá se Jan Pijáček, kterému tři starší účastníci nejspíš vděčí za život. Před několika lety, kdy napadlo víc sněhu a teploty zůstaly i přes den pod nulou, na vrcholku zapadli. „Navíc si trošku víc přihnuli slivovice, takže po svých by domů asi nedošli. Možná jsem je vážně zachránil,“ podotkl Jan Pijáček.
„Setkání na Pepčíně bývá často velmi veselé,“ doplňuje Patrik Kunčar, starosta Uherského Brodu, další z pravidelných účastníků. „Pamatuju na ročník, kdy se tady sešlo na tři sta vzorků slivovic… Je to zkrátka spontánní akce. Já na ní nebudu chybět ani letos.“
Tomáš Trtek, starosta Veletin, patří mezi místními politiky ke služebně nejmladším účastníkům. Loni se zúčastnil výšlapu vůbec poprvé. A to nejen proto, že získal místo starosty až na podzim 2014. „Dlouhá léta jsem coby muzikant hrával na jiné silvestrovské akci. S cimbálovkou jsem vyrážel vždy rád na Velkou Javořinu. Atmosféra u vatry nad Holubyho chatou bývá působivá,“ vysvětluje starosta. Jestli se zúčastní letošního pochodu na Pepčín, to ještě neví. „Bude záležet na počasí. Přístupové cesty jsou při deštích rozblácené. Uvidíme,“ poznamenal Tomáš Trtek.

Nad Tatrou i nad Bílými Karpaty „sa blýska“
Druhým silvestrovským setkáním, které v regionu pravidelně připomíná přátelství mezi Čechy a Slováky, je Vatra přátelství na Velké Javořině. I když myšlenka akce je velmi podobná, nejde o žádnou konkurenci pochodu na Pepčín. „Zatímco na Pepčíně jde o krátké setkání, tady se vzpomíná na starý rok i někdejší Československo dlouho i za zvuků hudebních vystoupení. Je to úplně jiná akce, kterou navštěvují lidé a politici z obou sousedních zemí,“ přibližuje veletinský starosta Tomáš Trtek.
Silvestr na pomezí začíná letos ve 13 hodin a zpívat bude Mužský pěvecký sbor z Kunovic. Akci pro nejméně tisícovku lidí pořádají hned čtyři kraje. Kromě toho Zlínského, jehož hejtman Stanislav Mišák drží záštitu, patří k organizátorům také Jihomoravský kraj a ještě samosprávy z Trenčína a Trnavy.
Na nejvyšší horu Bílých Karpat míří účastníci buď po svých, na kole, ve výkonném terénním autě, a když napadne sníh, tak i na běžkách.
Pokud jde o nepřehlédnutelnou vatru, u které se zpívá československá hymna, tu zde v posledních letech chystají až těsně před silvestrem. To proto, aby ji některý z vtipálků nezapálil předčasně. I s tím se totiž organizátoři už několikrát setkali…
Akce na Velké Javořině vznikla po rozdělení federální země a původně měla politický podtext. Účastníci tady veřejně projevovali svůj nesouhlas s rozpadem společného státu. K zakladatelům setkávání patřil i Josef Vavroušek, někdejší federální ministr životního prostředí. Poté, co tragicky zahynul pod lavinou, se akce proměnila také ve vzpomínku na tohoto politika. Účastníci zde každým rokem obnovují kamennou mohylu, která na Javořině stojí právě na Vavrouškovu počest.

„Přijíždím, když druzí jedou domů“
Stihnout zároveň slavnost na pomezí i na Pepčíně? Pro některé patrioty patří i tento „kousek“ k silvestrovským rituálům. Do nevelké skupiny těch, kteří si účast na obou místech nedokáží odepřít, patří i Jan Pijáček. „Dříve, než začaly akce na Pepčíně, patřil jsem k pravidelným návštěvníkům setkání na Velké Javořině. Teď na ni jezdívám sám v čase, kdy už ostatní spěchají domů. Pokloním se památce Josefa Vavrouška a při cestě nazpět si neodpustím ještě jeden rituál. Postupně projedu všechny obce mikroregionu Východní Slovácko, který jsem pomáhal zakládat,“ svěřil se vlčnovský starosta.

autor: JAROSLAV CHUDARA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace