Škola na konci světa se dál rozšiřuje. Může přijmout tisíc dětí!

Škola na konci světa se dál rozšiřuje. Může přijmout tisíc dětí!
Foto: ara  /  Ředitel březovské školy Ludvík Zimčík
Březová Zprávy 26 / 05 / 2016

„1. září nám přibydou do tříd děti s lehkým mentálním postižením.“ „1. září by se k nám měly připojit děti s menším handicapem.“ „1. září žádnou změnu neočekáváme.“ Tak jak?
I když vyhláška o společném vzdělávání dětí se zdravotním postižením platí od 1. září 2016, ministerstvo školství ji prozatím pozastavilo. Novela školského zákona, kterou mnozí považují za krok špatným směrem, přitom v regionu už dávno a s úspěchem funguje. Navíc na místě, kde byste to nečekali. Základní a mateřská škola Březová má s handicapovanými dětmi vlastní, a nutno dodat, že jen pozitivní zkušenosti. To však neznamená, že by její ředitel plošnou inkluzi schvaloval.
Ludvík Zimčík, který obecní školu změnil ve vzdělávací zařízení pro bezmála tisícovku dětí (!), se proti chystané novince ostře ohrazuje. „To, čemu se říká společné vzdělávání, to je jeden velký průšvih. Školy, učitelé, zkrátka nikdo není na tak zásadní změnu připraven. A především - učitelům se znovu jen přidává práce,“ je přesvědčen Zimčík. „Ministryně Kateřina Valachová ujišťuje, že na asistenty handicapovaných dětí a nejrůznější podpůrná opatření peníze budou, ale co učitelské platy? Slibuje se desetiprocentní nárůst, ale ministr financí Babiš už dřív řekl, že uvolní peníze na maximálně tříprocentní navýšení mezd…“

Co novele nejvíc vytýkáte?
Začnu jinak. Já, na rozdíl od paní ministryně, pracuju ve školství třiatřicet roků. Ministryně nikdy nestála za katedrou, nikdy neučila. Pouze tlumočí, co jí řeknou lidé z jejího týmu. A to jsou lidé, kteří také nikdy neučili. Lidé, kteří sedí ve svých krásných, drahých a pěkně zařízených kancelářích v různých neziskovkách a vedou moudré debaty. Chtěl bych vidět ministerského úředníka, jak bez zkušeností předstoupí před děti a začne vyučovat. Ať to předvede! Naopak, my jsme škola, která inkluzi už dávno a bez velkých řečí zavedla a provádí. V mateřské škole máme čtyřletého autistu. V prvním ročníku je dítě s asistentem. Ve čtvrté třídě vyučujeme slepou holčičku. A v sedmé třídě máme dívku s lehkým mentálním postižením. Další děti jsou integrované. Vím, o čem mluvím. Ale drtivá většina škol na něco podobné není připravena.

V ústraní se hovoří o tom, že v pozadí inkluze není nic jiného než vznik soukromých základních škol. Tedy byznys.
Nejenže to tak vypadá. Ono to tak už je! Vždyť i náměstek ministryně školství Stanislav Štech už loni na podzim Učitelským novinám řekl, že se počítá s tím, že ve větších městech začnou vznikat soukromé školy. A právě tam se přesunou ty děti, které jejich rodiče nebudou chtít mít v jedné třídě s handicapovanými. Očekávám rozvrat českého školství, neboť ne všichni rodiče si budou moci dovolit platit soukromou školu. Nastane džungle před tabulí podobná té, která nastala v padesátých a šedesátých letech ve Spojených státech. A co je nejhorší, handicapované děti budou novým systémem bity. A víte, co se stane? Ty z regionu půjdou k nám, na Březovou. Jestli se něco zásadního nezmění, velmi brzy budeme mít tisíc žáků na individuální vzdělávání.
 
Obec Březová má dnes 1 086 obyvatel a její škola bude mít tisíc žáků? Ta čísla nejdou dohromady. Zvládli byste novou situaci?
Rozhodně ano. Fyzicky máme v základní škole od první do deváté třídy 110 žáků. Dalších 46 dětí dochází do mateřinky. Takže když k tomu připočítám personál a učitelský sbor, dohromady je denně ve škole zhruba dvě stě lidí. Zbytek dětí má individuální studium, které pro ně představuje denní spojení se školou, s učiteli a spolužáky přes počítač. Ve škole musí být povinně pouze na přezkoušení, a to v polovině ledna v rámci uzavření prvního pololetí. A pak na konci června, na závěr ročníku. Naše internetová škola moodle se týká dětí od čtvrté do deváté třídy. Individuální přístup má u nás každé dítě. (Ludvík Zimčík přerušuje rozhovor a z knihovny přináší naplněné šanony.) Tady, tady jsou příběhy postižených dětí. Jedná se o dyslektiky nebo dysgrafiky, děti s Aspergerovým syndromem. Jedná se o děti, které mají speciální vzdělávací potřeby. Pokud by se dostaly do společných tříd, do kterých dochází přes dvacet zdravých dětí, proměnily by se v chudáky. Nikdo by nebyl spokojen. Děti ve společných třídách, tedy v silně konkurenčním a nerovném prostředí, nezažijí pocit úspěchu. A zažít pocit úspěchu, to je z mého pohledu velký smysl vzdělávání. Tomu se v Březové věnujeme.

Internet patří k základním pomůckám vašich žáků. Od dubna používáte vlastní komunikační systém E škola. V čem spočívá?
E škola je bez přehánění unikátní systém. Jde o komunikační systém E žákovka, o chat s rodiči a žáky, o možnost posílání souborů, o vzájemně propojenou komunikaci. Víte, pro mladou generaci je e-mail už zastaralá věc. Žijí v prostředí sociálních sítí. My jsme si nyní vybudovali vlastní sociální síť, do které jsou zapojeni nejen žáci z Březové, ale i ti „přespolní“. Pro každého žáka máme k dispozici tři profily. Rodiče i žáci mohou každý zvlášť nebo navzájem komunikovat s učiteli. Tuto sociální síť si vyvíjíme sami. Tento servis se navíc týká jak internetové, tak klasické školy. V minulých dnech nám novinka pomohla třeba v rezervačním systému na přezkoušení dětí. Ty zkoušíme dva dny v Praze, jeden den v Brně a čtyři dny v Březové. Samozřejmě s tímto vývojem je spojeno i menší zvětšení učitelského sboru. Přibylo nás, na základní škole dnes vyučuje patnáct pedagogů, což je o pět více jak loni.

Podle čeho si vybíráte nové učitele?
Skládám si svůj tým podobně jako trenér fotbalového nebo hokejového mužstva. Snažím se skloubit dravé mládí se zkušeností starších. Měl jsem možná výhodu v tom, že původně jsme měli v Březové jen malotřídku se třemi učiteli. Postupně nám s přibýváním tříd narůstal také učitelský sbor. Víte, když za mnou přijde zájemce o práci, a to bývá velmi často, setkání nekončí dříve než za tři hodiny. Provedu zájemce po škole, prodiskutujeme spoustu témat. Nevybírám si nové učitele jen podle aprobace, ale podle toho, jakou přinese „přidanou hodnotu“. Příkladem je vynikající angličtinář a tělocvikář, který je zároveň „panem Muzikantem“, divadelním ochotníkem a režisérem, členem cimbálovky i rockerem ve vlastní skupině. Uvažuju tedy jako trenér, který potřebuje na určitý post ten správný typ.

Ale trenér má k dispozici sponzory, kteří obvykle nemají bezednou pokladnu.
Samozřejmě, pracujeme ve školství, takže podle předem nastavených tabulek. Ale přesto - jako průkopník právní subjektivity základních škol (školy se od roku 1990 mohou stát samostatnou příspěvkovou organizací, pozn. autora) si troufám, říct, že o tom něco vím. Všechno spočítá v samotné organizaci školy. A vzhledem k tomu, že žáky na individuální výuku zde fyzicky nemáme a pobíráme jen čtvrtinu normativu, tak se nám to vyplatí. To samé platí také o vyučujících. Myslíte si, že by k nám do zaměstnání jezdili učitelé, a jeden z nich má cestu dlouhou jedenapadesát kilometrů, kdyby se jim to nevyplatilo?

Ale na to se právě ptám. V nadsázce řečeno, zlatý poklad jste přece nevykopal?
To jistě ne. Pouze znám detailně zákony a vyhlášky. Pohybuju se jen v rámci mantinelů, které nastavil stát. Neberte to prosím jako chválu, ale své práci rozumím.

Kolik je ona čtvrtina zmíněného normativu?
Pokud máte plus minus čtyřicet tisíc korun na jednoho žáka ročně, tak z toho je čtvrtina deset tisíc korun. Takže vzhledem k množství žáků, které máme na individuální studium po celé republice i v zahraničí, se nám vše vyplatí.

Když porovnáme průměrný učitelský plat, který je kolem 25 tisíc korun, s příjmy vašeho sboru, jak velký je ten rozdíl?
Tarif je všude stejný, s tím nepohnete. Rozdíl je v nadtarifní části. A zde je částka, v porovnání s ostatními školami, výrazně vyšší.

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace