Školství a trh práce si nepodávají ruce. Změňme to!

Školství a trh práce si nepodávají ruce. Změňme to!
Foto: archiv EPI  /  rektor Oldřich Kratochvíl
Kunovice Zprávy 29 / 10 / 2015

Střední a vysoké školy chrlí stovky absolventů, ale uplatnění hledají těžce. Zaměstnavatelé přitom trvale hlásí nedostatek lidí. Někde se stala chyba. V čem je problém? Na otázky DOBRÉHO DNE odpovídá profesor Ing. Oldřich Kratochvíl, Dr.h.c., rektor Evropského polytechnického institutu v Kunovicích.

Na současném trhu práce panuje jasný nepoměr. V nabídce je 120 tisíc pracovních míst, ale na podpoře zůstává 440 tisíc lidí. Jak si to vysvětlujete?
Žijeme v období, kdy se globálně mění technologický základ společnosti. Významná část starší populace se těžko přizpůsobuje požadavkům na cizí jazyky, práci s IT a podobně. Přitom disponují něčím, co žádná škola mladému člověku nedá - znalostí života. Druhou ohroženou skupinou jsou absolventi škol. Ti jsou většinou dobře teoreticky vybaveni, ale profesní a pracovní kompetence jim chybí. Mnohým chybí pokora, úcta k penězům, schopnost spolupracovat v týmu se zkušenými kolegy a nést odpovědnost za výkony týmu. Na svých školách v současném pojetí a současném světě nemohli sociálně dozrát.
Češi nejsou dobře připraveni ani na krátkodobou ztrátu zaměstnání. Jen málo z nich umí tuto dobu využít pro zvýšení své konkurenceschopnosti na trhu práce. Domnívám se, že podpora, kterou dostávají, by mohla být lépe využitá pro smysluplné využití tohoto času. A potom je zde skupina lidí, která pracovat nechce, nebo je nezaměstnanost pro ně dokonce výhodná, protože si fuškami vydělají více, než kdyby pracovali.

Jaká je podle vás provázanost současného školského systému s trhem práce? Jsou školy vůbec schopné pokrýt poptávku?
Provázanost celého školského systému s trhem práce, a tedy i jednotlivých škol, není dostatečná. Samoregulace škol z pohledu požadavků trhu práce je velmi omezená a při současném složitém a nepružném systému otevírání nových studijních oborů ani pružná být nemůže. Pokud by školy dostaly potřebnou volnost v otevírání nových oborů, včetně krátkých vysokoškolských studií, určitě by ve spolupráci s podnikovou sférou byly schopné na poptávku lépe reagovat. Dnes tomu ale tak není.

V čem je chyba a kdy podle vás nastala?
Tento stav je důsledkem vývoje naší společnosti. Stát se obává delegovat na školy plnou odpovědnost za svoji práci a kompetence pružně řešit potřeby žáků, podniků a komunity, v níž škola působí. Na základních školách střídá jedna reforma druhou, a tak rezort a učitelé ani nemají čas jejich přínosy a nedostatky vyhodnotit a v klidu slabé stránky systému odstranit.

Tvrdíte, že každý absolvent vysoké školy musí začínat takzvaně dole, že se musí rozběhnout ke kariéře. Na to ale současná nastupující generace neslyší. Kde jsou příčiny a jak to změnit?
Na našich základních školách nejsou žáci dostatečně vedení k rozvoji manuálních dovedností. Chybí dílny, kde by chlapci, ale i dívky od útlého věku pracovali se dřevem, kovem, plasty. Chybí jim radost z vlastnoručně vyrobeného kladívka, jednoduchého zesilovače s mikrofonem a reproduktorem, v dílnách chybí jednoduché obráběcí stroje a tak dále. A chybí také zapálení učitelé, praktici, třeba jen jako externí učitelé a mistři, kteří by uměli děti pro svůj obor nadchnout. Proto nemají mladí lidé zájem o studium strojírenství nebo elektroniky. Velkou bolest vidím tedy v koncepci základní školy. Nedostatečný vztah k manuální práci žáků se potom přenáší na střední školu i na vysokoškoláky. Živit se prací svých rukou pro ně není zajímavé.

Řekl jste také, že za výchovu by měly převzít odpovědnost znovu podniky, větší zodpovědnost by pak měli mít také podnikatelé. Co tím přesně myslíte? Aby se naučily spolupracovat vysoké a střední školy s podniky?
Na školách všech typů jsou děti a vnuci podnikatelů, manažerů, pracovníků podniků a institucí města, ve kterém školy působí. Myslím, že by každý ředitel ZŠ velice přivítal, kdyby podniky pomohly vybudovat dílny a zkušení praktici věnovali kousíček svého času práci s těmito dětmi. U středních odborných a především vysokých škol odborných, profesních je smysluplná co nejužší spolupráce učitelů a specialistů z podniků.

Co by se mělo změnit především a jak toho dosáhnout?
Myslím, že přišel čas, aby se začala sbližovat mzda v ČR s vyspělými zeměmi, aby lidé z naší země neodcházeli z finančních důvodů. Devalvace měny nám také nepomáhá. Především bychom si ale měli odpovědět na otázku: Co má ve společnosti zabezpečit školský systém a jak hodnotit jeho kvalitu? Podstata současných problémů není jen v nepropojenosti škol všech typů s průmyslem a skutečným životem. Podstata spočívá také ve výchově dětí a mladých lidí. Ztrácí se nám úcta k práci. Děsí mě názory, že k řemeslu, na učiliště, by měli jít ti žáci, kteří na ZŠ špatně prospívají. Před 20 lety jsem učil na učilišti učně elektro oboru. Většina z nich si dokončila maturitu a mnozí z nich jsou dnes mimořádně zdatní inženýři. Konstruktér, který projde učilištěm, halou a provozem, dokončí si maturitu a při zaměstnání vysokou školu, je příkladem profese, kterou podniky potřebují. Technologa, který projde takovou cestu, potřebují tisíce podniků v ČR i EU.

Jak byste si představoval propojení průmyslu se školstvím?
Školství nutně potřebuje do řad učitelů začlenit, jakýmikoliv formami, lidi z podniků. Posílení mzdových fondů škol by se rychle společnosti vrátilo. Domnívám se, že vysoké školství nutně potřebuje profesní vysoké školy, které na bakalářském stupni budou produkovat absolventy, kteří budou připraveni přijít do provozních funkcí. A opět jsme u pojetí bakaláře. To přece není bílý límeček. To je člověk, který umí perfektně skloubit manuální kompetence se znalostmi na úrovni současného poznání. To by měl být člověk, který se stane rychle členem týmu! Profilaci takových studentů musí nutně zajišťovat společně učitelé, podniky profesního oboru a podnikatelé.

Není cestou umožnit zapojení lidem, kteří podstatnou část života pracují v průmyslu? Kdo jiný než oni by měli na konci své kariéry předávat své zkušenosti mladým?
Samozřejmě. Tito zkušení lidé by měli předat svým nástupcům nejen profesní kompetence, ale i životní zkušenosti. Vždyť toto je podstata evoluce společnosti. Potřebujeme školy otevřít všem, kteří mohou a chtějí pomoci.

Na politické scéně se objevila nová politická strana Soukromníci. Její reprezentanti, tedy menší i větší zaměstnavatelé, by mohli situaci pomoci. Co byste politikům poradil?
Naše mladá generace má jedinečnou příležitost převzít zkušenosti lidí, kteří začínali po roce 1989 podnikat od samého začátku, s několika tisíci korunami, kteří za uplynulá léta vybudovali malé, střední i velké podniky. Jenom jim mohou mladí lidé uvěřit, že k úspěchu je třeba tvrdá práce, sebedisciplína, charakter, hodnotový systém. Mladí lidé potřebují vzory.

Při své stáži v Kanadě jste na začátku devadesátých let detailně poznal systém fungování tamních colleges. Proč takzvané profesní školy v zámoří fungují a u nás ne? Mimochodem, kanadská mise na vás zapůsobila tak, že jste v roce 1991 založil první vyšší odbornou školu v zemi.
Když jsem byl v roce 1991 na univerzitě v Gentu v Belgii, jen tak mimochodem mně pan rektor, skvělý sociolog, řekl, že nám bude trvat dvě generace, než se naše společnost dostane na úroveň vyspělých zemí EU. Tehdy jsem mu nevěřil, protože jsem věděl, jak schopní lidé v této zemi žijí. V témže roce jsem byl na stáži na univerzitách a colleges v Kanadě a domů jsem si přivezl dokumentaci z profesně orientovaných Vancouver Colleges a Conestoga Colleges. Tehdy bez opory v legislativě jsem založil první vyšší odbornou školu, na jejímž výstupu měli být bakaláři stejní jako ve Vancouveru a Conestoze. Vše se dobře rozběhlo a pomohli nám také akademici z IT Sligó z Irska. Ale i když naši absolventi dostávali titul bakaláře z IT Sligó v Irsku, legislativě trvalo dvacet let, než jsme pochopili, že stejně jako Irové, Němci, USA, nebo Velká Británie potřebujeme změnit filosofii vysoké školy z exkluzivního klubu horních 10 % populace na komunitu 40 % populace, z níž vychází jak profesně orientovaní bakaláři, tak i kvalitní akademicky vzdělaní bakaláři. Když jsem byl v Kanadě na jejich colleges, jejich pojetí mně velice připomínalo naše, kdysi tak kvalitní, vyšší průmyslové školy. Paní ministryně školství Kateřina Valachová má to štěstí, že může v novele zákona o vysokých školách naše vysoké školství významně přiblížit vyspělým zemím.

Pokud byste získali nabídku na vznik nového technologického oboru, za jak dlouho ho budete schopni přivést k životu? Údajně si zavedení nového výukového programu vyžádá nejméně rok. Ale průmysl nechce čekat.
Před třemi měsíci mě navštívil velice moudrý personální ředitel velké firmy z Hodonína spolu s pracovníky HOK a položil mně otázku. V našem oboru bychom potřebovali profesní bakaláře technology. Ke studiu bychom vyslali naše zkušené pracovníky, abychom si zajistili budoucnost. Praxi zajistíme u nás v nejvyšší kvalitě a dodáme vám i lektory - špičkové inženýry a vývojové pracovníky. Na studium uvolníme zdroje. Jaký čas potřebujete, pane rektore, abychom mohli začít? Začal jsem počítat. Na projekt potřebujeme čtyři měsíce, akreditace je nejméně pět měsíců, pokud bude třeba doplnit spis, lze počítat, že dříve než za rok to nebude. Ale to hlavní je, že nemáme docenty a profesory, kteří v minulosti přešli na vysoké školy z vedoucích pozic z praxe, kteří by požadavkům moderních, nadnárodních společností svou znalostí provozů vyhověli. Takže celý projekt je v současné legislativě pro podniky zcela nepružný. A opět se vracím k otázce, k čemu má sloužit vysoká škola? Vysoká by přece svými absolventy měla pružně podporovat rozvoj globalizujícího se průmyslu a institucí regionu. Neživí nás jen věda a zlaté límečky. K realizaci nových vědeckých poznatků potřebujeme kvalitní provozní realizátory. Věřím, že novela vysokoškolského zákona uvolní prostor pro tuto koncepci.

Pokud jde o Zlínský kraj a konkrétně o Slovácko - jsou místní střední odborné školy schopné zabezpečit uplatnění svých absolventů v praxi?
Zlínský kraj má kvalitní střední odborné školy. Je samozřejmé, že každý učitel by měl udělat vše pro to, aby se jeho absolventi uplatnili. Důležité ale také je, aby odpovědnost za svoji budoucnost převzal každý učeň nebo student sám za sebe. Již v průběhu studia by se měl snažit prožít co nejvíce času na praxi v podniku, profilovat se s ohledem na potřeby podniku. Střední odborné školy by měly vychovávat flexibilní absolventy, kteří se nebudou bát začít od nejnižších provozních pozic. Pokud by se podařilo našim školám dosáhnout ve výuce cizích jazyků takové úrovně, aby absolventi mohli hledat práci na trhu EU, nebo i mimo EU, nemusí být u nás žádný absolvent nezaměstnaný.

Patříte ke generaci, která pamatuje učiliště těsně spojená s podniky. Není vám smutno z toho, že místo aby se studenti učili řemeslo třeba s kladivem v ruce, tak sedí za stolem u počítače? Nabízí se otázka - kdo bude u nás pracovat rukama? Běženci?
Samozřejmě že mě to trápí. Ale dnes k tomu kladivu, svářečce, soustruhu, frézce ty počítače nutně patří. Pokud by se nám ve Zlínském kraji podařilo vrátit úctu k řemeslu, provozním pracovníkům stejně jako k vědcům a manažerům, nemusíme být závislí na běžencích. Pomoci si musíme sami.

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace