Nemocní často neváhají jezdit za lékařem nebo do zaměstnání desítky kilometrů. V opačném případě však jde stále spíš o výjimky. Tady je příkladem Jiří Straka, nový obvodní lékař ve Slavkově. Ze svého domu v Hlušovicích na Olomoucku vyráží denně na 96 kilometrů dlouhou cestu do ordinace a stejnou porci kilometrů pak musí zvládnout na cestě zpět. Na svoji novou praxi si však nestěžuje. Na stokilometrové dojíždění si bývalý vojenský lékař a zaměstnanec ministerstva obrany zvykl už dřív. „Nemám s tím žádný problém,“ usmívá se. „Získal jsem tady dlouhodobou smlouvu a velmi dobré zázemí. Záleží na situaci, možná se do Slavkova nebo jeho blízkého okolí jednou i přestěhuji. Vyloučeno to není.“
Lednový nástup Jiřího Straky do Slavkova však neprovází jen pohoda a úleva pacientů, kteří po předloňském zavření zdravotního střediska museli jezdit buď do sousedních Boršic u Blatnice nebo do Horního Němčí.
„V okolních vesnicích, i když vám to nahlas nikdo neřekne, se Strakův příchod považuje také za konkurenční boj lékařů o pacienty,“ říká jeden z nich, čtyřicátník Pavel. Sedí v nové čekárně, ve které nechybí ani velkoplošná televize. „I v Boršicích a Horním Němčí mají útulné čekárny a všechno v novém. Ale tak razantní změnu k lepšímu ve Slavkově nikdo nečekal. Jsme ale v Česku, takže musíte počítat ze špetkou závisti. Pro mě je důležitý fakt, že už nemusím dojíždět do Boršic a mám lékaře zase doma.“
„V podstatě jde o to, že mě někteří z místních začali posuzovat podle toho, kolik si asi ve Slavkově vydělám, a jak je možné, že zvládnu každodenní dojíždění z daleka. Podobné reakce z ústraní mě mrzí. Už proto, že mám ke Slovácku velký vztah, narodil jsem se v Uherském Hradišti,“ komentuje ve stejném duchu Jiří Straka. A říká otevřeně, že jeho současných 250 pacientů přihlášených ve slavkovské ordinaci není žádný velký zástup. „Věřím, že během dalších měsíců se množství alespoň ztrojnásobí. Sám bych si představoval soukromou praxi do 1 000 registrovaných klientů. Vím, že soukromé praxe s registrovanými zhruba 2 000 klienty zajistí hrubý příjem pro provoz ordinace ve výši 120 až 150 tisíc měsíčně, ale po tak velkém obvodu upřímně netoužím. A ve Slavkově to ani nepřichází v úvahu. Ale moje finanční situace, to je soukromá věc, o které debatovat nebudu, ač třeba některé lidi zajímá. Byl jsem už i nařčen z toho, že jsem přijel rabovat obvody a stahovat pacienty k sobě. Já ale nejsem žádný vetřelec, na Slovácku jsem se narodil a je na každém pacientovi, jakou péči a kde si zvolí.“
O pacienty ze Slavkova, Boršic a Horního Němčí se dosud starala pouze lékařka Jana Neugebauerová, která stejně jako Straka do regionu dojíždí. V jejím případě však cesta není nijak dlouhá, lékařka jezdí ze třicet kilometrů vzdáleného Nového Mesta nad Váhom.
Neugebauerová však na žádném z míst nepůsobí denně, svoje ordinační hodiny si rozdělila a dílem působí v Boršicích a Horním Němčí.
Ze Slavkova odešla předloni poté, co se nepohodla se starostou Liborem Švardalou. Jádrem problému bylo vytopení dnes už bývalého zdravotního střediska. Lékařka nakonec středisko opustila kvůli výskytu toxických plísní, nevyhovujícímu sociálnímu zařízení bez tekoucí teplé vody, komplikovanému parkování, chybějícímu bezbariérovému přístupu a nízké teplotě v ordinaci v zimních měsících. Na výskyt zdraví nebezpečných plísní upozornila sama poté, co odebrala vlastní stěry a odeslala je na expertízu.
Z bývalého zdravotního střediska je dnes víceúčelová budova. Kromě ordinace Jiřího Straky, který nastoupil do zcela nových prostor, v ní sídlí i chráněná dílna s opravnou obuvi, batohů a tašek.
S příchodem Jiřího Straky už desítky pacientů nemusí dojíždět, jeho ordinace má otevřeno denně.
„Vybudování moderní bezbariérové ordinace a výstavbu parkovací plochy poblíž považuji za vůbec nejvýznamnější projekt minulého roku. Navíc, zajištění každodenní lékařské péče pro místní přímo v ordinaci ve Slavkově jsme nejen v zastupitelstvu považovali za prioritní záležitost,“ prohlásil starosta Libor Švardala.
Jana Neugebauerová se odlivu svých pacientů neobává a že je nástup Jiřího Straky do Slavkova vnímán také jako konkurenční boj, na to má jasnou odpověď: „Konkurence? Ta je všude. Ale v naší ambulanci se bojuje pouze s nemocí, o žádných jiných soubojích nic nevím. Mojí úlohou je léčení nemocných pacientů,“ prohlásila. „Můj obvod se nemění, zůstává zachován a díky dvěma atestacím z interní  medicíny a praktického lékařství dál poskytuji kvalitní péči.“