Studenti SUPŠ v Uherském Hradišti nevěřili vlastním očím, když na chodníku před Franklovkou na Malinovského třídě narazili na kantora Zdeňka Tománka, jak nad plynovou bombou zahřívá vosk, hlavní uměleckou ingredienci pro jeho práci na bronzových plastikách.
Jinou možnost nemám, pokud se chci vyhnout nesmyslným problémům, krčí rameny akademický sochař Tománek. Vedení sice deklaruje, že umělecká tvorba kantorů na půdě školy je přínosná a má podporu, ale už od loňska je vlastní tvorba povolena výhradně v kabinetech. Pro sochaře je taková podmínka velmi omezující, ale musím ji respektovat, říká kantor. Jelikož má ředitel školy podle něj i výhrady k užívání školního vařiče v kabinetu, v případě nutnosti zahřívá vosk na ulici na vlastním vařiči.
Není pravda, že bych panu Tománkovi něco zakázal. Ateliéry jsou kantorům plně k dispozici, prohlásil ředitel školy Jan Pospíšil, který o Tománkově počínání před Franklovkou nevěděl. Jen když na dvouplotýnkovém vařiči u sebe v ateliéru zahříval vosk, zeptal jsem se, jestli nahlásil spotřebovanou elektřinu. Vosk se totiž zahřívá hodiny, to není jako ohřát si vodu na čaj, podotkl Pospíšil. Ano, vařič spotřebovává energii, nicméně jiní kolegové sedí celé dny u počítačů s drahým softwarem a spotřebu energie jim nikdo neměří, podotýká Tománek.