Studánka Pod Svahy je plná dusičnanů a bakterií. Voda z ní je zdravotně závadná, u citlivějších jedinců může způsobit zažívací problémy. Jenže o její „kvalitě“ lidé příliš nevědí a po převaření ji stále používají k přípravě jídla. Cedulku, která upozorňuje na její katastrofální stav, totiž vždycky někdo zničí.
Čerstvá analýza vzorků potvrdila dlouhodobě nevyhovující kvalitu vody. „Odebírali jsme vzorky ze tří studánek v regionu a ani jedna nevyhovuje limitním hodnotám vyhlášky ministerstva zdravotnictví. Studánka Pod Svahy dopadla vůbec nejhůř, když pokořila limitní hodnoty dusičnanů i koliformních bakterií,“ říká Jiří Duda ze společnosti Labtech, která se nezabývá jen analýzou vod ve studánkách nebo koupalištích, ale i odpady a kaly. Vzorky zkoumá akreditovaná zkušební laboratoř.
Studánka Pod Svahy by na pomyslném vysvědčení dostala pětku. Zjištěná hodnota dusičnanů překročuje povolený limit 50 mg/l o 27,7 miligramů. Bakterií je ve 100 ml dokonce jedenáctkrát více. „Voda ve studánce prostě není pitná, nevyhovuje platné legislativě. Žíznivému poutníkovi sice žízeň zažene, ale na oplátku mu možná, s ohledem na mikrobiologický a chemický nález, způsobí i zdravotní zažívací potíže,“ varuje Duda. Vodu ze studánky podle něj nelze používat ani po převaření. „Dusičnany se totiž varem nezmění,“ zdůraznil Duda. Co je příčinou dlouhodobě špatné kvality vody? „Třeba stará ekologická zátěž, nebo podloží. A není vyloučené, že původcem jsou zahrádky nad studánkou a používání všemožných hnojiv,“ doplnil Duda.
O závadné vodě ve studánce Pod Svahy ví i radnice, podle mluvčí Petry Zemčíkové jde o dlouhodobý stav. „Z analýz předchozích let byly vždy zaznamenány nadlimitní hodnoty dusičnanů a mezní hodnoty ukazatele koliformní bakterie i vápníku s hořčíkem (celková tvrdost vody - pozn. autora),“ dodává Zemčíková. Město si objednává analýzu jednou za dva roky, z předchozích pěti odběrů vychází průměrná hodnota dusičnanů dokonce 94 mg/l. Bakterií je ve vodě v průměru rovněž více než podle odběru Labtechu.
„Závěr je jediný, voda není vhodná k pití ani po tepelné úpravě. O skutečnosti byli občané informováni v tisku a opakovaně i z označení cedulkou „voda není pitná“. Jenže ta byla po krátké době vždy zničena a odstraněna,“ posteskla si Zemčíková.