Šumice uctily válečné veterány, které komunisté vymazali z historie obce

Foto: archiv OÚ Šumice  /  Na historických snímcích stojí zleva Vojtěch Bartoš a Mikuláš Slíva. Na snímku vpravo je Jan Kubáň (v uniformě RAF a lodičce).

„Bojovali za naši svobodu na západní frontě 2. světové války. Vojtěch Bartoš, Mikuláš Slíva a Jan Kubáň. Čest jejich památce!“ Jména tří šumických rodáků s daty jejich narození a úmrtí a stručnou zmínkou, kde bojovali, zdobí od minulého týdne zeď kulturního domu v Šumicích.
„Pozdě, ale přece,“ řekl ke slavnosti, která se uskutečnila v Den válečných veteránů, starosta Josef Jančář. „Vojtěcha Bartoše, Mikuláše Slívu a Jana Kubáně totiž kromě odvahy jít bojovat za vlast spojuje také to, že po roce 1948 byli všichni perzekvovaní ze strany vševládnoucí komunistické strany. Byli svým způsobem zapomenuti, třeba v naší knize Slovácká obec Šumice vydané v roku 1979 o nich není ani zmínka…,“ upozornil starosta.
Poručík Vojtěch Bartoš, jenž po vzniku protektorátu emigroval, byl v roce 1944 účastníkem obléhání francouzského přístavu Dunkerque. Patřil k příslušníkům československého oddílu, který se připojil k americké 3. armádě generála Pattona, se kterou se vrátil do Československa.
„Když se poručík Vojtěch Bartoš vrátil v americkém džípu do Šumic, byla to velká sláva. V hospodě U Tlachů se slavilo a celá dědina měla z návratu svého rodáka velkou radost,“ připomněl starosta Jančář a dodal, že armáda se Vojtěcha Bartoše v roce 1948 zbavila. „Jeho manželka se synem Ivem v roce 1948 emigrovali, ale Vojtěch Bartoš to již nestihl. Byl zatčen a odsouzen na čtyři roky a skončil v uranových dolech v Jáchymově. Po propuštění z vězení pracoval jako stavební dělník a měl zakázáno navštěvovat rodné Šumice. Pochován je v Újezdci,“ dodal starosta.
Druhá světová válka zastihla svobodníka Mikuláše Slívu v Argentině, kde žil a pracoval u společnosti Ford.
V září 1942 odjel lodí do Anglie a přihlásil se do Československé zahraniční armády. Po výcviku se stal příslušníkem dělostřeleckého pluku. Také on byl účastníkem obléhání přístavu Dunkerque. „Po roce 1948 se stal nežádoucí osobou a různé formy perzekuce se s ním táhly po zbytek života. V roce 1950 se vrátil do Šumic, kde žil se svou rodinou až do své smrti v roce 1981. Pochován je na místním hřbitově,“ připomněl starosta Jančář.
Seržant Jan Kubáň narukoval v osmnácti letech do rakouské armády, vzápětí dezertoval a do konce 1. světové války se skrýval s dalšími zběhy v šumických lesích. „Za protektorátu se zapojil do odboje, po vyzrazení musel z protektorátu utéct, azyl našel u firmy Baťa v Jugoslávii. Po obsazení Jugoslávie utíkal dál, do Afriky, kde vstoupil do Francouzské cizinecké legie. Po obsazení Francie spolu s dalšími Čechy odjel lodí z Marseille do Anglie. Zde prodělal vojenský výcvik a byl přidělen ke Královskému válečnému letectvu jako zadní střelec 311. bombardovací perutě. Po skončení války dovezl do vlasti archiv 311. bombardovací perutě RAF. Na letišti v Praze byl přivítán se všemi vojenskými poctami. S velkou slávou byl také v září 1945 přivítán v rodné obci. Ale podobně jako u jiných veteránů ze západní fronty se také Janu Kubáňovi zhroutil život v roce 1948. Ze zaměstnání ve Fatře Napajedla byl vyhozen s doporučením: „nikde nezaměstnat“. Žil v Šumicích, živil se jako švec a příležitostný dělník na stavbách. Zemřel v roce 1956, pochován je na hřbitově v Šumicích,“ shrnul starosta.