Teror v restauraci Družba připomene ticho

Foto: sal  /  Středa 24. února 2015, den poté...

Bez oficialit a proslovů se nakonec obejde středeční první výročí vzpomínky na 24. únor 2015, kdy v brodské restauraci Družba zemřelo po řádění osamělého střelce osm nevinných. Chladnokrevný čin psychicky vyšinutého penzisty Zdeňka K. ohromil celý svět, kondolenci poslala do místa neštěstí i spolková kancléřka Angela Merkelová. Zkrátka, masakr v restauraci nezasáhl snad jen ty, které ovládla podobná psychická nemoc co vraha. A právě před Družbu měli ve středu mířit účastníci oficiální piety. Nakonec je všechno jinak.
Proč? „Od nápadu jsme upustili. Každý, kdo se bude chtít poklonit památce mrtvých a připomenout si nejtemnější den našeho města, půjde k místu tragédie sám. Osobně to považuji za velmi dobré rozhodnutí,“ řekl k tiché vzpomínce Jan Hrdý, místostarosta Uherského Brodu.
Jedinou vzpomínkou, kterou budou doprovázet slova i hudba, tak bude mše za oběti střelby. Uskuteční se ve středu v 17.30 ve farním kostele Neposkvrněného početí Panny Marie.

Nenápadný památník, nový dům služeb
Kromě plochy před restaurací, kde se dnes rozprostírá památník v podobě oválu s pěšinou symbolizující jizvu na duši, se v nadcházejících měsících promění i víceúčelová budova. Její nový majitel, společnost Tekoo Reality, do ní přesune své sídlo, samotná restaurace se už ve stejných prostorách nikdy neotevře. „O získání budovy jsme však uvažovali už před dvěma lety, tedy více než rok před tragédií,“ říká Miroslav Borák, jednatel Tekoo Reality. Společnost má s budovou velké plány. „Domu chceme dát novou image, a to nejen jeho vzhledem, ale i nabídkou služeb,“ podotkl Borák s tím, že v hledáčku jsou také malí zákazníci, návštěvníci sousedícího aquaparku.

Šílené střelce nic nezastaví
I když zabránit opakování loňského masakru nelze, opakovat se může kdykoliv a kdekoliv, uplynulých dvanáct měsíců přispělo k zavedení bezpečnostní novinky, která stojí za povšimnutí.
Krajská policie disponuje od ledna 2016 speciálními hlídkami, které jsou schopny suplovat chybějící zásahovou jednotku. Prvosledové hlídky, jak se zvláštním jednotkám v celkovém počtu 77 policistů říká, jsou schopny zasáhnout okamžitě (loni se v Brodě čekalo na příjezd zásahové jednotky z Brna přes hodinu, pozn. autora). Také výbava je nepřehlédnutelná. Prvosledové hlídky disponují průhlednými balistickými štíty, samopaly, brokovnicemi, pistolemi, tasery a mimořádně odolnými neprůstřelnými vestami. „K zavedení hlídek jsme se rozhodli po zkušenostech v Uherském Brodě, i když finančně jde o nejnáročnější variantu,“ řekl k novince Jaromír Tkadleček, ředitel krajské policie.
„Nevýhodou“ pro region Slovácko je fakt, že i když jsou hlídky schopné vyrazit kamkoliv na území Zlínského kraje, primárně je až deset dvoučlenných hlídek permanentně v pohotovosti v nejlidnatějších částech kraje, tedy na Zlínsku a Vsetínsku.

Bohu dík a Bohu žel za to
„Velice si vážím ocenění a podpory od všech lidí. Já sám se jako hrdina necítím. Celá událost je stále ještě pro mě velmi citlivá a stresující, už jsem nad tím strávil tolik času, že je tato studna vyčerpaná. Nelituji, ale ani neděkuji. Bohu dík a Bohu žel za to.“
Tento vzkaz poslal na konci minulého roku pořadatelům Ceny Michala Velíška muž, který byl loni 24. února na místě ve chvíli, kdy šílený střelec vešel do restaurace Družba a začal s popravou nic netušících návštěvníků. Čtyřiadvacetiletý Jiří Nesázal z Uherského Brodu dokázal zachránit kromě sebe také svého kamaráda a několik dalších strávníků. V hlasovaní o Skleněného anděla nakonec zvítězil, pro cenu si ale do metropole nepřijel.
Jiří Nesázal dokázal využít chvíle, kdy vrahovi došly náboje a začal si je dobíjet. V té chvíli strhl kamaráda a dalšího muže pod stůl.
„Viděl jsem jenom krev, lidi křičeli, stoly padaly a slyšel jsem střelbu, hlavně tu střelbu… Když jsem si uvědomil, že je ticho, tak jsem musel jednat. Viděl jsem, že si střelec přebíjí nebo bere jinou zbraň, tak jsem uchopil židli a rozběhl se proti němu,“ popsal organizátorům soutěže události Jiří Nesázal.
Střelce zasáhl židlí přímo do hrudníku a pak utekl společně s oběma muži do bezpečí. „Jiří mi zachránil život, nebýt jeho duchapřítomnosti, že mě strhl na zem a pak mě ponoukl k útěku, už bych tady nebyl. Nikdy mu nepřestanu být vděčný. Už vím, jak se říká, že člověku proběhne před očima celý život ve vteřině, že to není jen slovní obrat,“ uvedl později kamarád Jiřího Nesázala.