Udělal bych spoustu věcí jinak, přiznal Jakeš
Foto: archiv / Jiří Jakeš stojí v čele Charity Uherské Hradiště už dvacet let.
Charita v Uherském Hradišti slaví 30 let od založení. Za tři dekády života ušla obrovský kus cesty, její nabídka zařízení a služeb se výrazně rozrostla. 320 zaměstnanců se aktuálně stará o 3 742 klientů, což jsou čísla, o kterých se v roce 1991 nikomu ani nesnilo. V čele organizace už dvacet let stojí Jiří Jakeš, který převzal „štafetu“ od jedné ze spoluzakladatelek Anny Konvalinkové. Redakci DOBRÉHO DNE poskytl krátký rozhovor.
30 let v životě člověka není tak dlouhá doba, ale pro Charitu jde o slušný věk. Co pro vás výročí znamená?
Uvědomuji si hodnoty svobodné demokratické společnosti, která dává lidem v Charitě i všem jejím sympatizantům příležitost naplňování poslání, služby lidem ve složitých životních situacích. Myslím si, že přispíváme k vytváření lepší, soudržnější a laskavější společenské atmosféře našeho regionu.
Co považujete za největší úspěch a zklamání za 30 let?
Mám velkou radost z vniřní jednoty, vzájemné podpory a důvěry celého kolektivu pracovníků a dobrovolníků naší organizace. A největší zklamání? Absence vhodného objektu pro všechny terénní zdravotní a sociální služby. Ale nevnímám to úplně jako zklamání, spíš nedosažení cíle.
Když jsme u zklamání, trápení. V posledních letech jste v Uherském Hradišti bojovali s nedostatkem koledníků Tříkrálové sbírky. Jaká je situace dnes? Jak dobrovolníky motivujete?
V Uherském Hradišti je počet koledníků stále nedostatečný, ale postupně jich přibývá. Snažíme se navštěvovat základní školy a informovat učitele i žáky o poslání a účelu sbírky. Na Uherskohradišťsku je však situace příznivá, počet koledníků se stále zvyšuje. V roce 2000, kdy Tříkrálová sbírka byla poprvé, koledovalo 82 skupinek, loni už 429.
Město Uherské Hradiště si převážně v letních měsících oblíbili bezdomovci, kteří jsou terčem kritiky obyvatel…
O lidech, kteří jsou pro okolí obtěžující, protože tráví čas na veřejně frekventovaných prostorech, třeba u Centrumu, samozřejmě víme. Ale nejsou ve měste jen v létě, v zimních měsících jen nejsou tolik na očích. Jedná se nejen o bezdomovce, jsou mezi nimi i lidé, kteří bydlení mají, žijí však, jak v sociálních službách říkáme, rizikovým způsobem života.
Jak jim Charita pomáhá? Mají vůbec zájem?
Terénní pracovníci je oslovují, nabízí jim služby nízkoprahového denního centra, následně pak třeba i ubytování v azylových domech. Nabídku někteří využijí a tráví i pět šest hodin v denním centru, kde se můžou osprchovat, najíst, vyprat si prádlo nebo jen odpočívat. Poskytováním služeb stáhneme část lidí na pár hodin z veřejného prostoru. Všichni ale zájem nemají. Možná i proto, že v zařízeních musí dodržovat pravidla, která jsou nezbytná pro bezkonfliktní provoz.
Funkci ředitele zastáváte 20 let. Když se ohlédnete, udělal byste něco jinak?
Ano, spoutu věcí…
Jaké jsou nejbližší plány Charity v Uheském Hradišti?
Ve spoluráci s Arcibiskupstvím olomouckým chceme připravit objekt vhodný pro poskytování dlouhodobé lůžkové péče v oboru paliativní medicína, což je lůžkový hospic - jednotka paliativní péče.