„Unie zahyne. Ale já u toho už nebudu“

„Unie zahyne. Ale já u toho už nebudu“
Foto: JOSEF OMELKA  /  Václav Klaus
Uherské Hradiště Zprávy 10 / 05 / 2016

Setkání a debata se studenty Evropského polytechnického institutu Kunovice a Obchodní akademie Uherské Hradiště. Debata s podnikateli a osobnostmi regionu v Modré, rozhovory s lidmi a společná autogramiáda s Jiřím Weigelem, se kterým napsal knihu Stěhování národů. A nádavkem ještě návštěva hradišťské Galerie Joži Úprky. Václav Klaus strávil na pozvání senátora Ivo Valenty čtvrtek na Slovácku a všechna oficiální i neformální setkání měla jedno společné téma - současná Evropa a národní zájmy České republiky. Bývalý prezident Václav Klaus přiznal, že téma vybrané hostitelem mu nahrálo na smeč. „Jaká je současná Evropa a národní zájmy České republiky? Pro naši současnost a zejména naši budoucnost je tato otázka naprosto zásadní. A zdůrazňuji přitom zájmeno „naše“. Pro mne to je velmi důležité zájmeno. Protože pokud to nebude budoucnost „naše“, bude to budoucnost „jejich“. A to považuji za naprosto klíčové. V republice by se o tom měl vést seriózní politický dialog, ale myslím, že tomu tak není. Slovo národní zájem se považuje za relikt minulosti, za něco zastaralého a pro dnešek nepotřebného. Spojuje se s nacionalismem a populismem, čemuž nerozumím,“ říká Václav Klaus.

Na webové stránce Institutu Václava Klause se objevil dotaz: Je vlastenectví pravicovým populismem? Takže - je vlastenectví pravicovým populismem?
Mnoho našich spoluobčanů a téměř celá naše politická, mediální, akademická a kulturní sféra zájmeno náš, naše a naši ráda nemá. Respektive před něj předsazuje přídavné jméno evropský, evropská, evropské. Asi uvěřili v neuvěřitelné. Uvěřili v blahodárnost vytvoření nové velké evropské říše. Ve funkčnost a přínosnost celoevropského vládnutí. Uvěřili v realizovatelnost autentické demokracie na úrovni celého kontinentu. Uvěřili v mýtus, že ve světě se odehrává jakási konkurence či souboj kontinentů. Tohle všechno jsou představy lidí, které nazývám europeisté. Moje slova vypadají možná trochu jako karikatura. Jako něco, co „přece není možné“. Ale já mám obavu, že to jsou přesně atributy ideologie europeismu. Ideologie, která je nám už čtvrt století vtloukána do hlavy propagandou, která se od té komunistické příliš neliší.

Co máte konkrétně na mysli?
Propaganda se na nás valí dnes a denně a nejvíce jsou jí vystaveni ti nejvnímavější a nejzranitelnější z nás, naše děti. O všech těchto věcech píšu ve svých textech už dlouho. Pro příklad - máme jednu mladou spolupracovnici a ta ve svém textu použila jednu moji citaci. Zní: „Heslem Zpět do Evropy jsme tehdy opravdu nemysleli nový internacionalismus, mnohé rušení hranic, které jsou důležitým definičním prvkem, nové všemocné velvyslance, emisary a komisaře, nové rozhodování o nás bez nás, nové glajchšaltování specifik, které vybočují v jakémkoliv směru nad normu nebo pod ni. Trvám na tom, že evropanství není totožné s Evropskou unií. Ta je utilitárním politickým seskupením. Není to nic daného shůry, nic zvláště posvěceného.“ Nevím, kde spolupracovnice tuto citaci objevila. Jen podotýkám, že to je můj výrok z roku 2000… No a nyní pointa číslo dvě. Když jsem diktoval tyto své dnešní poznámky asistentce, myslel jsem, že ocení, že jsem právě připomenutá slova říkal už tehdy. A víte, jak zareagovala? „Je hrozné, že se za celou tu dobu nic nezměnilo…“ To bylo pro mě docela objevné.

Na besedě s osobnostmi a podnikateli jste prohlásil, že by se měly evropské dotace, bez kterých se však většina domácích projektů neobejde, odmítat. Proč?
Dotace jsou nesmírně zavazující. Z principu bychom je měli odmítat. Dnes jsou jednou z nejvýznamnějších forem korupce, a to korupce navýsost politické. Je korumpován jejich příjemce, aby velebil toho, kdo mu dotace poskytne. Nechce se mi věřit, že to lidé u nás ještě neprokoukli. Je to tak banální, tak prosté, tak jednoduché.

Minulý víkend jste coby příznivec nové politické strany Alternativa pro Německo vystoupil na její konferenci ve Stuttgartu. Čím vás toto politické uskupení zaujalo?
V programových dokumentech Alternativy pro Německo se klade silný důraz na heslo Europa der Vaterländer. Tedy Evropa národních států. Důraz se klade také na ukončení experimentu zvaného Euro. A k mému velkému překvapení také na nevyhnutelnost vystoupení Německa z Evropské unie. Evropa by podle této strany měla být flexibilním a pružným propojením států. Evropa by se také měla vrátit k hospodářskému zájmovému společenství. To jsou pro mě velmi blízké formulace. Kéž by podobná iniciativa, a tedy alternativa k našemu politickému mainstreamu, vznikla také u nás. Nevzniká-li, tak mi nezbývá než trucovat a jezdit třeba i k vám a říkat tyto věty.

Ale Martin Konvička už podobný politický subjekt zakládá, dokonce s názvem Alternativa pro Česko. Konvička navíc oznámil, že kvůli tomu, že německá strana se také ostře vymezuje vůči islámu, s ní bude chtít spolupracovat.
Alternativu potřebujeme. Jenom jsem se zděsil, když jsem uslyšel, že by měl název „alternativa“ použít pan Konvička. V médiích jsem už řekl, že hrozí, že ukradne toto produktivní slovo a tím ho definitivně zničí a znemožní nám všem dalším, aby se eventuálně použilo k něčemu užitečnému. Takže rezolutní odmítnutí.

Parlament si pohrává s myšlenkou vypsat referendum o vystoupení z Unie. Podpořil byste tento návrh?
Abychom vypsali referendum a jen tak ze zájmu čekali, jestli lidé náhodou neřeknou „vystoupit“? Ne, tudy dějiny ani politika neběží. To by musela nastat dlouhá a zásadní, mnohaletá politická diskuze o tom, že si lidé přejí z Unie vystoupit. Já osobně si to přeji, ale je třeba vědět, že si to přeje také většina obyvatelstva. Teprve pak by bylo smysluplné vypsat referendum. Bez toho by to byla nešťastná hra.

Kdy jako kritik Unie očekáváte její krach?
Myslím si, že Unie nepochybně zahyne. Ale aby můj výrok měl nějaký smysl, musíme si určit nějaký časový horizont, ve kterém má smysl o tom diskutovat. Mohu vás ubezpečit, že v roce 2357 se o žádné Evropské unii už určitě nebude vědět, zůstane jen zápis v historické knize. (úsměv) Nepochybně se očekává evoluční proces, který k zániku povede. Nebude to ale žádné drcnutí do „domečku z karet“, který se náhle, okamžitě zhroutí. Půjde o dlouhodobý, evoluční proces. Já už se zániku nedožiju.

Vraťme se k tomu, co je „naše“. Pokud tedy jde o hlavní národní zájem České republiky, co by jím podle vás mělo být?
Udržet národ jako celek.

autor: JAROSLAV CHUDARA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace