Valaši v roce 1663 statečně bojovali u Starého Hrozenkova, jejich odvahu připomene pomník
Foto: autor obrazu: Vojtěch Pokorný / Obránci pevnosti statečným vzdorem turecké přesile zabránili masivním ztrátám na životech a škodám na majetku ve světlovském panství.
„Zapomenutou“ bitvu u Starého Hrozenkova připomene pomník, který obec instaluje na podzim nedaleko bývalého opevnění, kde 6. října 1663 padlo 200 odvážných Valachů. Statečným vzdorem turecké přesile zabránili masivním ztrátám na životech a škodám na majetku ve světlovském panství.
„Bitvu v obci nic nepřipomíná, přitom odborníci na historii ji přirovnávají k bitvě u Thermopyl, jen v menším měřítku. Hrstka obránců hrdinsky bojovala až do posledního muže, čímž občanům umožnila ukrýt se do bezpečí. I když byli všichni pobyti a pevnost neubránili, dokázali malý zázrak,“ připomněl Jan Rapant, starosta Starého Hrozenkova, podle kterého místní o bitvě většinou ví, ale spoustu detailních historických informací rovněž neznají.
Obec proto počítá se zhotovením pomníku. „Už máme na stole návrh od kameníka, vsadil na kombinaci tří mírně pokřivených křížů, které mají symbolizovat statečný vzdor Valachů,“ prozradil Rapant. Umělecké dílo ještě doplní informační tabule o průběhu bitvy.
Když turecký sultán Mehmed IV. vyhlásil v dubnu 1663 válku Habsburkům, Turci vyrazili přes Uhry na Moravu, kde zabili nebo odvlekli do zajetí desítky tisíc lidí a vypálili mnoho vesnic. Dobyli pevnost Nové Zámky, Nitru, Levice a přibližovali se moravské hranici. Armáda čtyř tisíc vojáků zaútočila chvíli po půlnoci 6. října na nedobudované opevnění u Starého Hrozenkova, které bránilo 200 Valachů, pocházejících většinou ze světlovského panství. Valaši byli etnickou skupinou obyvatel, která na Moravu přišla z Rumunska z oblasti Valašska začátkem 16. století. Muži se od malička učili zacházet se zbraněmi, po dosažení dospělosti bránili hranice v případě ohrožení nepřítelem. „Valaši byli vyzbrojeni doutnákovými mušketami, sekerami a šavlemi. I když jejich velitel prchl z boje ještě před bitvou, obrovské přesile se bránili šest hodin až do svítání, čímž umožnili obyvatelům okolních vesnic ukrýt se v lesích,“ uvádí historické prameny. Valaši padli do posledního muže, Turci ale odvlekli do zajetí nebo zabili jen 81 lidí. „Bitva se jednoznačně řadí mezi nejvýznamnější hrdinské skutky v historii válečnictví,“ shodují se historici.
Osud padlých hrdinů však v obci nic nepřipomíná, nemají pietní místo ani kříž v místě bývalého hromadného hrobu, nedaleko bývalé státní celnice. Na jejich počest však byla na konci 17. století postavena kaple Panny Marie poblíž místa bojiště. „Ani u kaple ale žádná zmínka o bitvě není, takže náhodný kolemjdoucí nemá tušení, co se tady odehrálo,“ podotkl Rapant. Obec zároveň počítá, že na místě bývalého pohřebiště instaluje kříž, který tu ostatně stával ještě na přelomu 19. a 20. století. Jenže pak zmizel a už se zpátky nevrátil.
„S odhalením pomníku počítáme na podzimní výročí bitvy,“ prozradil Rapant s tím, že obec plánuje i naučnou stezku po stopách bitvy.