Veselí má po letech stoletou občanku

Veselí má po letech stoletou občanku
Foto: zde  /  Gratulace nejstarší obyvatelce - Jako správný gentleman se ukázal veselský starosta Jaroslav Hanák při gratulaci nejstarší obyvatelce města Ireně Vlachynská. Poté, co byl upozorněn, že stoletá žena příliš dobře neslyší, poklekl a celou gratulaci jí sdělil takříkajíc z očí do očí.
Veselí nad Moravou Zprávy 24 / 01 / 2010

Irenu Vlachynskou doprovodily na radnici její tři dcery, přišla po svých

Téměř třicet let nebyl, podle místních kronik, ve Veselí nad Moravou člověk, který by se dožil významného jubilea sto let. Tedy až do víkendu. V sobotu totiž oslavila toto jubileum Irena Vlachynská, pro kterou místní radnice připravila slavnostní obřad. Jubilantka k němu přišla sama, podpíraná pouze paží jednoho ze svých příbuzných.
Písnička Za tichú Moravú autora Blahoslava Smišovského zahájila slavnostní přijetí jubilantky na veselské radnici, což ji dojalo k slzám. „Text písně totiž napsal František Kožík, který byl spolužákem maminky, když chodila do školy v Uherském Hradišti,“ vysvětlila jedna ze tří dcer Marta, která seděla po celou dobu vedle oslavenkyně. Tu zaujala školní výuka natolik, že po vystudování zůstala školství věrná po celý život.
„Bavila mne práce s dětmi, a proto jsem je vyučovala, pokud to jen šlo,“ prozradila oslavenkyně, která vzápětí poukázala na to, že s výukou nepřestala ani poté, co dosáhla penzijního věku. „Když jsem odcházela do důchodu, tak to pro mne rozhodně neznamenalo, že bych měla zůstat doma. Pokračovala jsem prostě tam, kde mne bylo zapotřebí. Někdy přímo ve škole, jindy ve školní družině,“ prozradila Vlachynská.
Stoletá žena vychovala čtyři dcery. K obřadu ji doprovodily tři, tedy ty, které dosud žijí. „Jedné jsem již v dětství předpověděla, že bude šít, a taky celý život skutečně šila. Druhá nastoupila po manželovi na práva, jedna pracovala jako magistra v lékárně a čtvrtá, která se jmenovala po mně, se stala učitelkou stejně jako já,“ doplnila jubilantka.
Irena Vlachynská není sice rodilou Veselankou, nicméně s městem je dlouhodobě spojena. „Dlouhé roky jsme žili ve Strážnici, kde jsem končila i jako učitelka. Když pak manžel odcházel do penze, dostali jsme nabídku bydlet ve Veselí a dnes už tak tady žiji asi čtyřicet let,“ vysvětlila nejstarší obyvatelka města.
Recept na dlouhověkost Vlachynská nezná, domnívá se ovšem, že by k ní mohla přispět dlouholetá práce s dětmi. Zcela jasno ovšem má v tom, co má ráda.
„Z nápojů jsem vždycky upřednostňovala čaj, do kterého jsem občas dala krapet rumu,“ uvedla se šibalským úsměvem a pokračovala: „A nikdy jsem nedokázala odolat čokoládě, tu jsem měla opravdu vždy moc ráda.“
Popřát oslavenkyni hodně šťastných chvil v dalším životě přišly, krom rodinných příslušníků a představitelů města, i zástupkyně okresní správy sociálního zabezpečení, které popřály Vlachynské jménem ministra vnitra s dovětkem, že ji od nynějška bude přiznán vyšší důchod.

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace