Vignati vyvíjel biologickou zbraň proti nacistům, jeho busta zdobí nemocniční park

Foto: sal  /  Odhalení sochy se zúčastnil také syn lékaře Pavel Vignati.

Bronzová busta Jana Vignatiho, vynikajícího lékaře uherskohradišťské nemocnice, který za druhé světové války prokázal obdivuhodnou morální sílu a odvahu, už opět stojí na důstojném místě v novém parku vedle centrálních objektů. Dlouhá léta totiž stála zapomenuta před bývalým hlavním vstupem a chirurgickým pavilonem.
„Busta významného lékaře osiřela kvůli novému uspořádání nemocničního areálu, ocitla se na zapomenutém a hlavně nedůstojném místě. Vždyť Jan Vignati byl nejen uznávaný odborník v mnoha lékařských specializacích, ale také vynikající člověk, na jehož čin se nesmí zapomenout,“ uvedl Egon Havrlant, mluvčí Uherskohradišťské nemocnice.
Vignati, jehož rodina byla italského původu, se narodil 2. července 1899 v Přerově. Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a v roce 1930 se stal vedoucím patologem Zemské nemocnice v Uherském Hradišti, patologie se pod jeho vedením změnila v dobře fungující ústav. O jeho profesních kvalitách svědčí i vědecká publikační činnost, která byla v letech 1925-1940 obsažena v 35 vědeckých pracích nejen v tehdejším Československu.
Vignati byl také vlastenec, který se už na jaře 1939 aktivně zapojil do protifašistického odboje, stal se členem organizace Obrana národa. V jejím rámci pracoval na zvláštním úkolu - vývoji biologické zbraně! V nemocnici pěstoval různé kultury bakterií, které plnil do lahví a uskladňoval ve sklepích a zahradách v Mařaticích. „Šlo především o tyfus, který se měl pomocí speciálně vyvíjeného přístroje rozptylovat mezi vojáky německé armády. Obrana národa však nakonec využití zbraně neposvětila,“ připomněl Havrlant.
V listopadu 1939 byla zradou odhalena část politického ústředí Obrany národy a zatčeni někteří členové jejího vojenského vedení. A 1. března 1940 si gestapo přišlo i pro Vignatiho, který následně prošel několika věznicemi. V listopadu 1941 byl převezen do Berlína, kde si 18. listopadu 1941 vyslechl rozsudek smrti za velezradu. Gilotina mu sťala hlavu 26. sprna 1942 v pět hodin ráno.
Jelikož se zatčením počítal, vymyslel si s manželkou šifrovaný jazyk. Ta pak z brněnského vězení vynášela na cigaretových papírcích, pašovaných v límci košile, jeho zápisky. Po jeho smrti byl tajný jazyk nalezen v jeho Bibli. Postřehy a myšlenky po válce dokonce vyšly knižně. „Věřím, že lidé se v parku u busty zastaví, posedí a popřemýšlí nad velikostí a významem Vignatiho činu,“ je přesvědčený mluvčí.