Všude stříkala krev. Uherský Brod si připomíná 10 let od masakru v Družbě
Foto: archiv
Úterý 24. února 2015 je nejtragičtějším dnem v novodobé historii Uherského Brodu. Třiašedesátiletý Zdeněk Kovář v restauraci Družba zastřelil osm lidí, při zásahu policie pak spáchal sebevraždu. Smutné desáté výročí krvavého masakru si včera připomněly desítky lidí u památníku poblíž tragédie.
„I když restaurace Družba už dnes neexistuje a místo útoku je kompletně zrekonstruované na kanceláře, objekt si vždycky spojíme s tragédií, která ovlivnila životy občanů města. Oběti masakru jsme uctili položením květin, zapálením svíček a tichou vzpomínkou,“ uvedl Ferdinand Kubáník, starosta Uherského Brodu, podle kterého tragédie představuje pro město i po deseti letech stále silný okamžik. „Čas sice rány postupně zahojí, ale zapomenout nejde. Kdo ztratil někoho blízkého, těžko se s tím vyrovnává, je to pro něj stále hodně citlivé a bolestivé,“ podotkl starosta.
Památku obětí střelby připomíná poblíž bývalé restaurace pietní místo vytvořené podle návrhu architekta Petra Brožka. Skrz travnatý ovál vede oplechovaná cesta spojující přechod pro chodce s budovou. Do zvýšeného terénu vytváří zářez, který symbolizuje jizvu a výraznou ztrátu. V přízemí budovy jsou i dnes obchody, v první patře, kde byla restaurace, jsou firemní kanceláře.
Střelba v Uherském Brodě je jedním ze čtyř případů masové vraždy v moderní historii České republiky. Třiašedesátiletý Zdeněk Kovář v úterý 24. února 2015 vstoupil během oběda do restaurace Družba a bez varování začal střílet po hostech a personálu. O život připravil sedm mužů ve věku od 27 do 66 let a 43letou ženu, nakonec zastřelil i sebe. K obětem neměl žádný vztah, podle policie padlo nejméně čtyřiačtyřicet výstřelů. V restauraci bylo více než dvacet lidí. „Seděli jsme s kolegou z práce hned naproti dveřím, zrovna jsme začali jíst hlavní jídlo… A pak už si pamatuju jen výstřely, křik lidí, stříkající krev a řinčící sklo, kterým létaly kulky,“ líčil peklo v restauraci Michal Kolník z Korytné, který jako každý den šel do restaurace Družba na oběd. Život mu zachránil kamarád Jiří Nesázal, který zachoval chladnou hlavu.
Střelec do restaurace vešel před půl jednou, na stůl si položil brašnu, vytáhl z ní pistoli a začal střílet. Neřekl přitom ani slovo, nepohnul se z místa. Jen střílel a nabíjel… „Zavládl strašný chaos, lidi křičeli, šlapali po sobě a všude stříkala krev,“ pokračoval Kolník.
Restauraci obklíčila policie, zásahová jednotka vtrhla dovnitř skoro po dvou hodinách od oznámení střelby. Útočník se zastřelil. Jeho řádění „naslouchal“ Petr Gabriel, kterému návštěva toalety nejspíš zachránila život. „Spěchal jsem na toaletu, na schodech jsem se přitom minul se starším pánem, ze kterého se vyklubal vrah. Slyšel jsem jen střelbu, křik a řinčení skla. Snažil jsem se potichu žít a doufal, že střelec nepřijde zkontrolovat toalety. Když mě zásahovka vysvobodila, připadal jsem si, jako bych přežil válku,“ svěřil se bezprostředně po masakru Gabriel.
Tragédie spustila legislativní změny. Policisté dnes útočníkovi snáze odeberou zbraň nebo vstoupí na soukromý pozemek, kde se pohybuje. Vznikly také prvosledové hlídky. Jejich úkolem je co nejrychleji reagovat na hlášení o trestné činnosti, ve vybavení mají balistické vesty, štíty, speciální dlouhé zbraně, ale také zdravotnický materiál. „Prvosledové hlídky fungují a chrání, ale popravdě se nebezpečí útoku nedá úplně zabránit, může přijít kdykoliv a odkudkoliv. Určitě se také musí zvýšit kontrola vlastníků zbraní, aby se v labilních rukou nestaly nástrojem zkázy,“ zdůraznil starosta Uherského Brodu.