Pro neznalého nezní tato statistika nijak špatně. Posuďte sami: šestačtyřicet vašich krav vyprodukuje denně zhruba 1 100 litrů kvalitního mléka. Odbyt máte coby člen Mlékařského odbytového družstva Morava zajištěn, dovolit si můžete také prodej čerstvého mléka z automatu. I když jde pouze asi o pět procent z celkové produkce, umístění automatu přímo ve vlastním domě, který stojí v samotném centru obce, je výhodou.
Jenomže je tady také jiná řeč čísel, a ta nastavuje zcela jiné zrcadlo. Majitel rodinné farmy z Vlčnova Petr Šobáň, o kterém je řeč, je denně konfrontován s drsnou realitou soukromého zemědělce. I když ho výroba jediného litru mléka stojí přibližně 8,50, tak výkupní cena je pouze 6 korun. Náklady na nutné zajištění vody také nejsou zanedbatelné, kravín jí spotřebuje ročně za přibližně 70 tisíc korun. A letos, po další očekávané vlně veder, může být ještě hůř. Sami si tedy snadno dokážete spočítat, jestli je Petr Šobáň v zisku, nebo v černých číslech. Jediný soukromník, který v okrese udržel vlastní produkci mléka, neprožívá zrovna lehké období. Mimochodem, ještě před dvěma roky se mléko vykupovalo za 8,50 až 9 korun. Šobáňův problém je tedy bez nadsázky existenční.
Přitom televize nabízí často reportáže, ve kterých teče mléko kvůli nadbytku proudem do kanálů.
Jak je to možné? „To ale není otázka pro mě, ale pro politiky,“ říká vlčnovský farmář. Vzápětí však dodává: „Situace je vážná. Téměř polovina mléčných výrobků na českém trhu pochází ze zahraničí. Problém samozřejmě spočívá ve výkupních cenách. Česká produkce je ale v rámci evropského trhu zanedbatelná. Mléka je od chvíle, kdy padly evropské kvóty, nadbytek. Některé země na zrušení kvót čekaly a zvýšily svoji produkci až o třicet procent. A to domácí výrobce ničí… Přitom naše výroba mléka a stav dojnic na obyvatele a hektar zemědělské půdy je jedna z nejnižších v Evropě. Pokud my, chovatelé, zrušíme chovy skotu, přestanou se pěstovat pícniny a zaorávat hnůj, což významně přispívá k zadržení vody v krajině a tím udržení zásoby podzemních vod.“
Drsná pravda je taková, že pokud by z Česka zmizely všechny kravíny třeba už zítra, mlékem přesycený evropský trh by dokázal tuzemskou poptávku bez potíží pokrýt. „Soběstační už nejsme v pěstování brambor nebo v produkci vepřového masa. Mléko může být další na řadě. Pomoci by mohl plán na záchranu živočišné výroby, který má zatím podporu hejtmanů krajů Vysočina, Pardubického, Jihočeského a také zástupců Plzeňského kraje. Doufám, že se k nim připojí i hejtman Zlínského kraje. Současnou situaci totiž chovatelé dojnic už nejsou schopni bez pomoci vlády zvládnout,“ varuje Petr Šobáň.
Východiskem z krize může být nastavení přísných pravidel podobných těm, která si už dřív zavedli v sousedním Rakousku nebo v Maďarsku. Tady se smí prodávat jen určité procento importovaného mléka a mléčných výrobků.
I když situace není pro posledního místního producenta kravského mléka příznivá, o ukončení rodinné farmy zatím neuvažuje. Pokračovatel rodinné tradice plánuje rozšíření stáda na 60 až 70 krav, rád by také investoval do techniky a obnovy budov. „Otázkou ale není, co bude za pět nebo deset let, ale co bude za půl roku. Nevím, jak dlouho kravín ještě udržím. Pokud vám každý měsíc chybí peníze na provoz… Na druhou stranu, háček je v tom, že když kravín jednou zrušíte, je téměř jisté, že už ho nenastartujete. Krmivo, technologie, krávy, to všechno je velmi finančně náročné. Navíc než si vybudujete vlastní obrat stáda, to také trvá několik let. Zkrátka, neznám podnik, který by se po ukončení provozu znovu rozjel. Jak se říká, pokud setnete kravám hlavy, je to konečná. Vždycky jsem chtěl být hospodářem s rostlinnou i živočišnou výrobou, protože tyto dvě části jsou pro mě neoddělitelné. Patří do naší krajiny a chtěl bych v tom pokračovat. Je ale otázkou, jak dlouho…“