I když se situace ve Slováckém divadle zdá podle vyjádření mnohých nepřehledná, opak je pravdou. Pohledem nás, přímých účastníků bezohledného dění v divadle, je krystalicky jasná.

Fakta.
Úvod situace - pozvání na umělecké pohovory. Obvykle se na nich hodnotí umělecká práce herce. Už tato forma a neočekávaná účast právničky města ukazuje na záludnost celé „akce“. Oznámili nám, že v rámci organizačních změn s námi rozváží pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti. A to buď dohodou, nebo výpovědí. Ještě v lednu nás přitom paní ředitelka ujišťovala, že se žádné personální změny nechystají.
Nátlak. Rozhodnout se prý musíme hned, na „uměleckém pohovoru“. Ukončit své 20, 30, 40ti leté angažmá během několika vteřin je barbarství, v kulturní společnosti naprosto neobhajitelné.
V médiích hojně citovaná nabídka ze strany uměleckého vedoucího Lukáše Kopeckého na další, už nestálé, angažmá, nemá žádné konkrétní obrysy a lze ji považovat spíše za pokus omluvit své neobhajitelné chování než seriózní formu spolupráce. Zkrátka slovo „dohoda“ zní lépe než výpověď.
Možnost času na rozmyšlenou, telefonního hovoru nebo projednání s právním zástupcem nám byla zamítnuta. V jednom případě nebylo ani možné si dokumenty přečíst, protože na umělecký pohovor si brýle obvykle nenosíte… Bylo nám řečeno, že buď podepíšeme dohodu, nebo dostaneme výpověď. Jiná možnost není. Po rychlém zvažování jsme všichni podepsali dohodu.
Chápeme, že situaci v těžké době i možné škrty, a vážíme si práce všech, kteří se na chodu divadla podílejí. Ale klademe si několik otázek. Proč redukovat nejprve herecký soubor, který je hlavním tvůrcem a nositelem výsledného produktu, který je prodáván? Proč vše nebylo včas projednáno s odbory a byla tak porušena kolektivní smlouva? Proč o tak razantním kroku nebyli informováni zastupitelé a radní? Kdo a proč zvolil klíč výběru vyhozených herců? Ocitli se mezi nimi dvě dámy předdůchodového věku a dvě po návratu z mateřské, jejichž práci nový umělecký šéf ani nemohl poznat… I když se hovoří, že pro ně nejsou role, nový dramaturgický plán ani režiséři nám nebyli představeni. A hlavně. Když se o problémovém hospodaření divadla dlouhodobě ví, proč se situace neřešila včas, aby se předešlo razantním krokům?
Děkujeme Herecké asociaci, herci Martinu Vrtáčkovi i dalším lidem, kterým není osud Slováckého divadla lhostejné, za podporu.

Alžběta Mahdalová, Jaroslava Tihelková, Anna Pospíchalová, David Macháček, Petr Čagánek, Monika Horká