Toto je skutečný příběh člověka, který se dokázal zvednout ze dna a začíná znovu žít. Stal se nedávno v Nízkoprahovém denním centru svatého Vincence v Uherském Brodě. Právě toto zařízení je pomocnou rukou lidem bez stálé střechy nad hlavou.
Náš příběh je o dlouhodobém klientovi, jehož motivace ke změně byla za začátku velmi kolísavá a po „zabydlení na ulici“ vůbec žádná. Muž dlouhodobě pil ve velkém alkohol, neřešil svůj zhoršující se zdravotní stav, nestýkal se se svými dětmi, hrozil mu i nástup do výkonu trestu pro neplacení alimentů.
„Snažili jsme se s ním mluvit o jeho situaci, o možnostech pomoci, snažili jsme se zkusit změnu jeho myšlení i přes zdravotní stav. Veškeré naše snahy v tomto směru ale selhávaly, takže nám nezbývalo než čekat na změnu situace u klienta,“ říká vedoucí brodského centra Bohumila Smutná.
Změna nastala loni o prázdninách, kdy se muž dostal do kritického zdravotního stavu. Na pomoc musela přijet záchranka.
Asi po měsíci a půl, které strávil po několika nemocnicích, se do centra vrátil úplně jiný člověk. „Podařilo se nám s pánem vyřídit výuční list, který potřeboval k vyřízení invalidního důchodu, zaplatil si dluhy na výživném, které dosáhly na částku šedesát tisíc korun. Pomohli jsme mu zajistit a také zaplatit dioptrické brýle nebo vyřídit opis rodného listu. Pán si zhotovil, jak jsme jeho novému bydlení říkali, V.I.P. squat, kde měl, mimo jiné, čistě povlečenou postel s nočním stolkem, kamínka na plyn, přes vánoční svátky banány, pomeranče, ananas, spíž na potraviny, skříň na oblečení, sedací soupravu, konferenční stolík... A hlavně tam bylo čisto a bez nezvaných čtyřnohých návštěvníků,“ popisuje Bohumila Smutná.
„Samozřejmě se jednalo o komfort, na který ostatní lidé bez domova nejsou zvyklí. Zpráva se mezi nimi rychle rozkřikla, a tak se začali ke klientovi stahovat a žádat cigarety, alkohol, přenocování, jídlo a podobně,“ pokračuje Oleg Kapinus, mluvčí Charity Uherský Brod. „Když odmítl, vzali si, co potřebovali, sami. Kvůli tomu se pán rozhodl, že se musí odstěhovat a jít jinam, protože mu nezbývaly prostředky na splácení dalších dluhů. Proto si nemohl, a zatím ještě stále nemůže, najít podnájem a důstojnější bydlení, protože na tyto věci stále nemá dostatek peněz. Podařilo se mu ale najít neobydlený nádražní domek u kolejí, který si „obsadil. Sehnal si plastová okna, koupil dveře, topení, solární panely na elektřinu a spokojeně si tam žil bez toho, aby ho jeho kamarádi okrádali. Až po kontaktování policie se dozvěděl, že domek nepatří Českým drahám, ale jednomu velkému podniku v Uherském Brodě, který tudy vozí materiál. Zástupci této brodské firmy se o klientovi dozvěděli, podali žádost na policii o vyklizení objektu a ta následně pána požádala o vysvětlení. Klient si nebyl jistý, bál se jít na policii sám a požádal nás o pomoc.“
Na policii muže doprovodila pracovnice Nízkoprahového denního centra sv. Vincence. Klient se dozvěděl, že by bylo vhodné dohodnout se na dalším postupu s majitelem objektu. Muž tedy napsal s pomocí centra dopis přímo generálnímu řediteli společnosti. Popsal v něm svoji životní situaci a požádal o možnost v domku bydlet. „Ředitel brodské firmy si pak pozval mě a sociální kurátorku na setkání.
Působil velmi mile a vstřícně a bylo vidět, že chce klientovi pomoci. Po jednání se ředitel rozhodl, že klienta v domku nechá za pomoc při úklidu odpadků, případně sekání trávy kolem domluvených objektů. Jsme za toto řešení a pomoc klientovi velmi rádi. Ukázalo se, že vytrvalá snaha řešit třeba i zdánlivě neřešitelnou situaci může přinést dobré výsledky a pozitivní řešení,“ poznamenala vedoucí centra Bohumila Smutná.