Že jsem zametač? Nesmysl, chci zklidnit a stabilizovat situaci!

Foto: Marek Malůšek  /  Nová ředitelka Slováckého divadla Libuše Habartová v zaplněném hledišti.

Když jí nabídka „přistála“ na stole, dlouho se nerozmýšlela. Libuše Habartová, vedoucí útvaru interního auditu městského úřadu, se tak prakticky z hodiny na hodinu stala principálem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Hlavním cílem její mise je zklidnit a stabilizovat napjatou situaci. Ale samozřejmě si posvítí i na možnosti úsporných opatření, se snižováním platů herců ani dalších zaměstnanců však nepočítá.

Rada města vás jmenovala ředitelkou Slováckého divadla. Kdy nabídka přišla? Dostala jste čas na rozmyšlenou, nebo jste byla vedením města hozená do vody?

S žádostí o dočasné pověření k řízení divadla mě oslovil pan starosta během úterního dopoledne (dva dny před jmenováním - pozn. autora). Rozhodla jsme se během pár hodin, protože jsem věděla, že situace je složitá, a nechtěla jsem nejistotu prodlužovat. Určitě se necítím hozená do vody, bylo to naprosto vědomé rozhodnutí. Mám dostatek informací o fungování divadla, takže jsem chtěla pomoci.

Co kdybyste nabídku odmítla? Existovala vůbec taková možnost?

Určitě ano, starosta na mě nijak netlačil. Ale nevím, co by bylo dál, kdybych odmítla. To je otázka spíše na vedení města.

Od 10. prosince jste dočasně ředitelkou, opustila jste funkci vedoucí útvaru interního auditu. Až angažmá v divadle ukončíte, vrátíte se zpět?

Stále jsem zaměstnankyní městského úřadu, takže po skončení mého pověření předám „štafetu“ novému řediteli a vrátím se ke své práci. V pozici vedoucího útvaru mě mezitím zastupuje můj kolega, práci bez problémů zvládne.

Jmenování auditorky do čela divadla vyvolalo dohady, proč se role nechopil rezortní místostarosta nebo třeba zástupkyně rezignujícího ředitele. Co hrálo ve váš prospěch? Může být jedním z důvodů, že máte hospodaření divadla coby auditorka příspěvkových organizací města v malíčku?

Nevím, to se asi musíte zeptat starosty. Ale předpokládám, že nejspíš hrálo roli, že mám o fungování divadla docela jasnou představu z mých předchozích auditů.

Jeden z opozičních zastupitelů vás na sociální síti označil hanlivě jako „zametače“ a tvrdí, že vaše angažování vyvolává spekulace o tom, že jdete do divadla řešit-zametat problémy…

Ano, hanlivé označení jsem zaznamenala, k takovým nesmyslným výrokům jsem se však odmítla na sociální síti vyjadřovat. A neudělám to ani pro regionální týdeník.

Zastupitel zároveň označil za absurdní, že po návratu na útvar interního auditu budete kontrolovat vlastní práci…

To je samozřejmě nesmysl. Když vznikne potřeba auditovat období mého ředitelování, existuje spousta možností, jak to udělat. Jednou je oslovení auditního týmu z jiného města, případně v rámci stávající smlouvy s externím auditorem prověřit hospodaření divadla v rámci přezkumu hospodaření, outsourcing a další. Možností je víc. Nikdo nemusí mít obavu o případný střet zájmů.

Radnice konkurz vyhlásí nejdříve v lednu, pak poběží lhůta pro zájemce a výběrovou komisi čeká dvoukolové rozhodování, což není otázka týdnů. Je tedy pravděpodobné, že divadlo povedete minimálně do konce sezony (do konce června)?

Ano, je to tak. S největší pravděpodobností.

Jelikož neproběhlo výběrové řízení, ve kterém uchazeči představují svou vizi, prozraďte čtenářům, jaké jsou vaše plány? Jaký máte od města úkol?

Vzhledem k poměrně rychlému rozhodnutí pomoci divadlu nebyl a není na rozsáhlé vize prostor. Můj úkol zní jasně, zklidnit a stabilizovat situaci, aby se všichni v klidu opět věnovali práci. A to si myslím, že je vlastně velmi dobrá vize na období, po které jsem jmenovaná ředitelkou.

Až radnice vypíše výběrové řízení, jste připravená se do něj třeba i přihlásit, nebo to považujete za vyloučené? Vrátíte se k auditům na městský úřad?

Co bude za půl roku, o tom teď nepřemýšlím.

V jaké je Slovácké divadlo finanční kondici?

Každá kulturní organizace, divadla nevyjímaje, je v současné době ve složité finanční situaci. Slovácké divadlo není výjimkou. Ale jsem přesvědčena, že situaci ustojí. Jsme připraveni okamžitě začít hrát, jakmile to epidemiologická situace dovolí.

Úkolem rezignujícího ředitele bylo provést opatření, která zvýší soběstačnost divadla. Jeho financování totiž leží takřka výhradně na bedrech města. Kde vidíte možnosti ušetřit, utáhnout opasky?

V každé organizaci je možné najít úspory, o tom není pochyb. Ještě předtím se ale musím seznámit s chodem divadla, jednotlivými procesy a společně se pak pobavíme, co lze dělat efektivněji a hospodárněji. Určitě mám představu, kde jsou rezervy, ale nejdříve ji odtajním novým kolegům a pak začneme hledat společnou cestu k úsporám. Věřím, že se nám to podaří.

Dvě třetiny rozpočtu divadla tvoří mzdové náklady. Mají se tedy herci a další zaměstnanci obávat redukce svých příjmů?

Určitě není mým úkolem snižovat platy, ani to není tak jednoduché, jak se možná na první pohled zdá. Jak už jsem řekla, je nutné dobře poznat fungování jednotlivých úseků a pak mohu vyhodnocovat, kde je možné dělat úspory.

Jaká v divadle vládne aktuálně atmosféra? Cítíte sílu kolektivu, nebo jej minulé vedení rozdělilo na několik táborů?

Reakce na můj nástup do pozici ředitelky jsou pozitivní, takže se zdá, že se situace pozvolna zklidňuje. To mě moc těší. Cítím kolem sebe spolupracující atmosféru. Ale stále jsem ve funkci jen pár dnů a se spoustou zaměstnanců jsme se ještě nestihla ani vidět, natož poznat. Ukáže až čas, jestli mé příjemné pocity z pracovní atmosféry zůstanou.

Uměleckou stránku má na starosti Lukáš Kopecký, ale přesto - jak hodnotíte uměleckou úroveň současné slovácké scény?

Lukáš Kopecký je ve svém oboru velmi schopný. Mluvili jsme spolu o směřování divadla a těší mě, že jsme byli ve spoustě názorů zajedno. Chci, aby Slovácké divadlo bylo divadlem pro všechny, aby si každý v repertoáru našel svůj ,,šálek kávy”.

Jste první ženou ve vedení divadla v jeho pětasedmdesátileté historii. Věděla jste to?

Nějak jsem si to ani neuvědomila, ani nemám čas o tom přemýšlet.

Jaké byly reakce, když jste doma oznámila: Budu ředitelkou Slováckého divadla?

Všichni byli velmi překvapeni, někteří to přijali s radostí, hlavně děti a partner, rodiče zase spíše trochu s obavami. Ale vcelku to berou všichni pozitivně, jsou mi velkou oporou, jinak to ani nejde.

Chodíte do divadla? Patříte mezi abonenty?

Do divadla samozřejmě chodím, s dětmi, rodinou, přáteli. Předplatné ale nemám, takže jsem si představení spíše vybírala.

Jaké se vám nesmazatelně vrylo do paměti?

Jednoznačně představení Cikáni jdou do nebe, Harold a Maude a Donaha.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Divadelní prkna vás asi nelákala…

Jako úplně malá, to už si nepamatuji, ale jako teenager jsem chtěla být meteroolog. Představovala jsem si, jak sedím v meteorologické stanici na Lomnickém štítě a předpovídám počasí. Osud tomu ale chtěl jinak.

A co koníčky?

Jako zaměstnaná žena s třemi dětmi jsem na rozvoj koníčků mnoho času neměla. Jak děti vylétávají z hnízda, tak se postupně k zájmům vracím. Miluji knihy, dobré filmy, hudbu, pobyt v přírodě, astrologii a spoustu dalších věcí.

Zbývá jen pár dnů silvestra. Jaké máte přání do nového roku?

Jako Libuše Habartová si přeju zdraví a štěstí pro své nejbližší, rodiče, děti, vnoučky, partnera a vůbec celou rodinu a přátele. Ať jsme si stále takovou oporou jako dnes. A jako ředitelka Slováckého divadla si přeji, abychom mohli v klidu pracovat, tvořit a být naplněni tím, že to, co děláme, přináší radost nejen nám, ale také ostatním. Všem kolegům přeji hodně štěstí, zdraví, pohody a lásky.