Zetel: Ode mě se propouštění očekávat nedá

Foto: sal  /  Michal Zetel, ředitel Slováckého divadla

Ředitel Slováckého divadla Michal Zetel exkluzivně pro DOBRÝ DEN.

Zpráva o možném rušení Slováckého divadla, jako krajní variantě při řešení jeho financování, způsobila poprask. Informovalo vás nejen o této, ale o všech šesti variantách město Uherského Hradiště? Nebo ta informace přišla v DOBRÉM DNU jako blesk z čistého nebe?
O onom dokumentu s šesti variantami jsem se dozvěděl z DOBRÉHO DNE jako všichni ostatní a domnívám se jako řada jiných, že by ty extrémní varianty na papíru vůbec existovat neměly, protože věřím, že o nich ve vedení města nikdo reálně neuvažuje. Blesk z čistého nebe to však nebyl, tlak na snižování nákladů je dlouhodobý a potýkám se s ním od prvního dne ve funkci.
Na druhou stranu je třeba dát za pravdu starostovi Uherského Hradiště, že v tom město zůstalo osamocené a kraj a stát dlouhodobě selhává. Převzetí divadla městem v roce 2003 bylo přímo navázáno na účelovou dotaci státu a bez ní to zkrátka nedává smysl. Stát zde fatálně selhal.

Obhajujete se tím, že Slovácké divadlo má největší soběstačnost ze všech divadel v republice (cca 42 procent). Vnímáte to jako protiargument pro město?
Ano, vnímám. Takto vysoká soběstačnost ruku v ruce s mimořádnou uměleckou kvalitou, kterou lze prokázat pravidelnými pozváními na prestižní mezinárodní festivaly, nominacemi na ceny i zájmem českých a slovenských režijních špiček o spolupráci, činí ze Slováckého divadla fenomén. Nevnímám to jako chlubení, protože jsem přišel do rozjetého vlaku. Předchozí ředitel Igor Stránský a jeho tým odvedli obrovský kus práce a současný soubor je na nebývalé úrovni. Nedovolím, aby bylo dílo všech lidí z divadla znevažováno.

Starosta už slíbil, že divadlo nezruší, a variantu považuje za nereálnou. Teď máte za úkol sestavit návrh na budoucí financování s několika variantami. Už máte představu, kde ušetřit?
Případné šetření by se neobešlo bez poklesu kvality a rozsahu služeb. Snížení kvality naprosto odmítám. Profesí jsem režisér a ne krizový manažer a postupuji striktně podle zřizovací listiny Slováckého divadla, která klade nároky především na poskytování veřejné služby skrze uměleckou tvorbu. Snížíme-li rozsah služeb, logicky tím i snížíme příjmy, které budou v rozpočtu opět chybět. Musíme vypracovat rozsáhlé modely včetně všech potenciálních dlouhodobých důsledků. Ale jak to udělat, aby se ten dlouho nastavovaný a precizně broušený organismus nerozpadl? Z ekonomického hlediska jsou například nejméně výhodná představení pro děti a mládež včetně školních představení, takže bychom mohli krátkodobě ušetřit případným zrušením pohádek, žákovského a studentského předplatného. Z dlouhodobého hlediska by to však znamenalo katastrofu. Přišli bychom o budoucí dospělé diváky a diskriminovali tím podstatnou část obyvatel města a také z uměleckého hlediska bychom přišli téměř o polovinu repríz každé inscenace. Pak by logicky nastala otázka, zda se jejich výroba vůbec vyplatí, a byl by to začátek bludného kruhu. Je to vše velice provázané a nedomyšlené škrty by mohly vést k nedozírným škodám. V pár městech se to již stalo.

Nejvíce je vždy možné ušetřit na mzdách. Jenže u vás je to vyloučené, protože máte tabulkové platy. Takže nevylučujete propouštění?
Mám zásadní problém s propouštěním kvalifikovaných loajálních zaměstnanců, kteří obětovali divadlu podstatnou část života, osobního času na úkor rodin a soukromí a často také zdraví. Navíc když je po jejich práci obrovská poptávka. Divadlo je na vrcholu umělecké tvorby. Máme skvělé ohlasy odborné i laické veřejnosti. Proč by měli pykat za neschopnost státu nastavit smysluplně kulturní politiku? Ode mě se tedy propouštění očekávat nedá.

Máte od města zadání, o kolik musíte snížit provozní náklady, nebo je to čistě na vašem uvážení?
Dostal jsem za úkol zpracovat variantní řešení pro různou výši úspory městského příspěvku. Jako aktuální cíl mi vedení města zadalo zastavit nárůst městské dotace v příštích letech a připravit se na variantu absence nebo poklesu dotace kraje a ministerstva kultury, která je každý rok otázkou vyjednávání a nikdy není jisté, zda a v jaké výši ji obdržíme.