Velocipedista jízdou přes pět států připomněl české předsednictví v Evropské unii

Déšť, vítr a chlad. To byly průvodní jevy, které tentokrát provázely Josefa Zimovčáka při jeho dalším cyklistickém projektu nazvaném Na vysokém kole bez bariér. Trasa vedla z Bratislavy přes Vídeň, Brno, Prahu, Cáchy až do Bruselu a slavného velocipedistu doprovázel osvědčený tým s profesorem Pavlem Pafkou a Ivou Zajíčkovou v čele.
„Velkou radost mám hlavně z toho, že celou trasu pojede chirurg Pavel Pafko a také několik dalších členů mých předchozích štací,“ řekl ještě před startem závodu Zimovčák, ke kterému se přidala i šestinásobná medailistka ze světových šampionátů ve stíhacích závodech v cyklistice Iva Zajíčková, kuchař Pavel Sup, masér Pavel Michálek a další.
Start závodu byl 28. května v Bratislavě před českou ambasádou a již první etapa naznačila, že i když se jedná o nesoutěžní podnik, na všechny čeká slušná porce kilometrů. Vždyť během úvodní etapy Zimovčák zavedl peloton do Vídně a poté přes Břeclav do Strážnice a Bzence.
„Eurotrasa měří přibližně 1 400 kilometrů a rozložili jsme ji do jednácti etap a jednoho volného dne,“ vysvětlil Zimovčák. Počasí ovšem velocipedistovi tentokrát moc nepřálo. O studeném počasí, větru a dešti se tak kronikář cesty Jaroslav Stříž rozepisoval velmi často. Nejhůře ovšem bylo cyklistům při deváté etapě, která vedla Německem.
„Déšť byl silný, jako by na nás někdo neustále lil kbelíky vody, a zima taková, že jsme necítili prsty u rukou ani u nohou, a tak jsme museli přestat. Kvůli počasí se nedalo pokračovat. Nasedli jsme do aut a odjeli na parkoviště před Kolínem, kde nám Pavel s Ivanem přichystali teplou polévku,“ popsal Stříž na oficiálních stránkách věnovaných eurocestě.
Do belgického Bruselu nakonec Zimovčák dorazil v úterý 9. června a společnost na vysokých kolech mu v tu dobu dělali ještě Stanislav Kalina a Ivan Burkert. Zbytek pelotonu, jehož složení a počet účastníků v něm se prakticky v každé etapě měnily, přijel na závodních kolech.
Zimovčákova cesta měla dva symbolické podtituly. Jednak chtěl připomenout české předsednictví v Evropské unii a zároveň navazoval na výkon Josefa Kohouta, který v roce 1885 projel na vysokém kole celý kontinent z Prahy přes Německo, Francii a Belgii, až skončil v Londýně.