Žítková. Turistický bestseller

Foto: ara  /  Starostka Žítkové Šárka Šusteková bydlí s manželem v domě na žítkovské samotě. „Dřív kolem projela dvě nebo tři auta za týden a kolem prošel jeden nebo dva turisté za měsíc. Po vydání knihy k nám míří plné autobusy,“ říká starostka nad turistickou mapou, kterou obec nedávno vydala.

Kniha o bohyních mění život obce. Turisté klepou lidem na dveře, nahlížejí do oken, pořizují si snímky se zvířaty

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti.
Dál to asi znáte. Kdo by nečetl román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Dnes, pět let od prvního vydání, jsou tady dva bestsellery. Zájem je totiž jak o knihu, tak o Žítkovou. „Mysleli jsme si, že zájem bude upadat, ale opak je pravdou. Minulý prodloužený víkend to znovu potvrdil. Jen v sobotu se tady zastavily tři autobusy,“ říká starostka Šárka Šusteková. „V Žítkové bydlím dvanáct roků, koupili jsme si s manželem dům na samotě. Dřív kolem projela dvě nebo tři auta za týden a kolem prošel jeden nebo dva turisté za měsíc. Po vydání knihy k nám míří plné autobusy.“

Přímo v prostorách obecního úřadu máte turistické informační centrum a malé muzeum. To se taky jinde nevidí.
Kniha zájmu o Žítkovou jednoznačně pomohla. Turisté chtějí vidět místa, která je uchvátila v knize. A zažít atmosféru místa na vlastní kůži. Kniha také zvedla zájem o krásnou a stále panenskou okolní přírodu. Lidé zkrátka objevili hezké a klidné místo. To všechno samozřejmě přispělo k otevření infocentra a minimuzea.

Ale bohyně tady nic nepřipomíná.
Zrovna minulý týden se jeden z turistů ptal, proč jsme muzeum nezaměřili právě na toto téma. „Bez bohyní byste přece zůstali neznámým místem v pohraničí,“ divil se. Měl pravdu, ale přesně to jsme nechtěli.

Proč?
Historie bohyní je dostatečně známým fenoménem. Chceme, aby lidé poznali naši historii. Aby poznali třeba typickou žítkovskou výšivku, kroje, stavení. A samozřejmě krásy přírody. Proto nyní sbíráme i dobové snímky. Sepsali jsme také názvy obydlených i neobydlených částí obce.

Vydali jste unikátní turistickou mapu, chystáte originální komiks. O co jde? Kdo je autorem těchto nápadů?
Loni jsme si (zastupitelé, pozn. autora) sedli s místními chataři za jeden stůl na téma jak se vyrovnat vlastními silami s návalem turistů. Výsledkem byl nápad, který v minulých dnech dostal konkrétní podobu. Vydali jsme mapu s konkrétními popisy turistických tras. Ty jsme si vymysleli a popsali sami. Jde o šest tras pro pěší a tři cyklotrasy. Mapa je originálním dílem, které si nikde jinde než na Žítkové nekoupíte.

A komiks?
Ten vychází přímo z poznatků lidí, kteří se bez nadsázky často potýkají až s dotěrným zájmem návštěvníků. Víte, když turisté začali přijíždět, nastal problém, co s nimi. Místní byli zvyklí na jedinečný klid. To se ale změnilo. Cizí lidé jim začali nakukovat do domů, vcházet do zahrad, zvonit a vyptávat se na nejrůznější otázky spojené s bohyněmi nebo přírodou. I dnes turisté často vlezou do ohradníku. A co je největší problém, společně s turisty se objevily odpadky. Máme sice kontejnery, ale každý by si měl vzít nepotřebný obal zase s sebou. A to všechno bude obsahem komiksu. Vše jsme pojali tak, aby se turisté neurazili. Každý by se ale měl seznámit s tím, jak se chovat k přírodě a soukromému majetku. Komiks začneme přikládat k mapám.

Pokud jde o knihu Žítkovské bohyně, četla jste ji?
Ne, ale má obsah už tolikrát převyprávěný, že ji vlastně ani nepotřebuju číst. (smích) I tak mohu říct, že obsah knihy se nedá srovnat třeba s divadelním pojetím, které jsem zhlédla ve zlínském divadle. Toto ztvárnění proměnilo místní tak trochu v blázny.

Když k vám přijede fanoušek knihy, na co se ptá nejčastěji? Kde najde jedno z magických míst? Existují vůbec?
Dotazy jsou individuální, každého zajímá něco jiného. Pouze jedno magické místo tady není. Navíc i bohyní zde žilo několik. Celá Žítková má jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru. Že je místo výjimečné, to má oporu také v geologickém průzkumu. Žítková stojí na kamení a vodě, což jsou dvě energeticky vydatné a vodivé síly. Vyloženě jedno magické místo proto neexistuje. Energii tady načerpáte kdekoliv.

Patří to k důvodům, proč jste se v Žítkové usadila?
Pocházím ze Slavičína a manžel, který je ze Slovenska, tady měl známého. A vždy si přál koupit na Žítkové chalupu. Nakonec jsme ji získali na jednom z odlehlých míst. A protože jsme tady byli stále častěji, vlastně mnohem více než ve slavičínském bytě, tak jsme se nakonec rozhodli pro stěhování. A rozhodně nelitujeme.

Předpokládám, že zájemci o koupi domu vám píší nebo volají často.
Na tyto telefonáty odpovídám velmi často. Někdy i třikrát do týdne. Vlastně nemine měsíc, ve kterém bych neodpovídala na dotaz, jestli není nebo brzy nebude k dispozici nějaký pozemek, chalupa nebo hospodářská usedlost. Lidé ale chtějí u nás většinou oddechovat o víkendech. Což mě na jednu stranu těší a na druhou trochu trápí.

Proč? Obyvatel ubývá?
Když jsem na úřad v roce 2014 nastupovala, v obci žilo 171 obyvatel. Letos v únoru jsme kontrolovali statistiky a zjistili, že nyní nás tady trvale žije 164. Rozpočet obce je přitom závislý právě na počtu lidí.

Ten úbytek způsobila úmrtí, nebo lidé odcházejí jinam?
Jedna rodina se odstěhovala, asi jí nevyhovoval život na odlehlém místě. Ale jinak jde o přirozená úmrtí stářím. Průměrný věk obyvatele Žítkové je dnes 47-48 let.

Může se Žítková vůbec rozšiřovat?
Stěží. Obec leží v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a na jejím území platí všechny stupně ochrany. Tam, kde platí první stupeň, se nesmí stavět vůbec. Jen se může obnovit usedlost, která tady už stála. Ostatní stupně jsou sice benevolentnější, ale CHKO žádosti většinou vyřazuje, takže územní plán se vlastně nemění. Na druhou stranu, roztroušená zástavba je pro Žítkovou typická a měnit by se neměla.

Takže není kde stavět?
Možností je minimum. U hlavní cesty po obecní úřad jsou maximálně tři stavební místa, další tři pak u cesty podél kravína. Problém je ale v tom, že žádný z pozemků nepatří obci. V plánu sice máme odkupy, ale chybí nám peníze.

S jakým rozpočtem hospodaříte?
V pokladně máme na jeden rok necelé dva miliony. I laik si tedy snadno dokáže představit, že za tyto peníze toho příliš nevybudujete.

Jste ve funkci teprve krátce. Co jste po svých předchůdcích převzala?
Hlavně dluhy. Také proto se sedmičlenné zastupitelstvo zřeklo veškerých odměn, odsouhlasili jsme si ty nejnižší možné taxy. První, symbolické odměny jsme vypláceli loni na podzim. Osobně pobírám plat 10 tisíc hrubého.

Proč jste se rozhodla pracovat téměř zadarmo? Vždyť i důchodci berou víc.
Nemám srdce vzít si víc. Podívejte se na to z mého úhlu. Obec dostane od státu zhruba 140 tisíc na měsíc a odvody na zaměstnance jsou příliš velké. A vydávat třeba čtvrtinu nebo i víc na výplatu starosty a místostarosty…

Jak se obec s tak nízkým rozpočtem postará v zimě o obecní cesty? V Žítkové netaje sníh tak rychle jako ve městě.
Naoko to vypadá, že z jednoho místa ke druhému je to příliš daleko, my ale nevlastníme dlouhé kilometry obecních silnic. Dohromady se jedná možná o dvacet kilometrů dlouhý úsek, o který se stará jeden z místních zemědělců. Sníh přitom prohrnuje vlastní technikou i okolním obcím. Jde o katastry Pitína a Bojkovic-Krhova.

Turistická sezona začíná. Pokud přijede někdo jen na krátkou dobu, kterou trasu mu nabídnete?
Trasu číslo tři, tedy Žítková, Bedové, Boky a Koprvasy. Je dlouhá asi pět kilometrů a za dvě hodiny chůze spatříte hřeben Vlčí vrch, 756 metrů vysokou horu Chabová, celkový pohled na Vyškovec, hřeben Kykula a vrch Machač. Cesta vás zavede také k prodejně ovčích sýrů U Kapličky. Na naučné stezce pak narazíte na panel s informacemi o bojích proti nájezdníkům. Uvidíte také množství potůčků, malých vodopádů a jezírek. A jestli budete pozorní, najdete v obrovském balvanu jeskyni, do které se vejde dospělý člověk.