Ortel radních Zlínského kraje ohledně možného zemětřesení v sociálních službách nenechává klidnou ani Janu Maláčovou, ministryni práce a sociálních věcí, která je rodačkou z Uherského Hradiště. Snaha předat štafetu řízení všech třinácti domovů pro seniory městům a obcím jí silně znepokojuje a ze své pozice ji nepodpoří.

Jak vnímáte záměr Zlínského kraje?

I když jde jen o první krůčky, tak mě znepokojují. Jen doufám, že ze strany Zlínského kraje nejde o signál zříkání se odpovědnosti nebo snahu o privatizaci zařízení. Vždyť právě Zlínský kraj na sociální služby přispívá nejméně ze všech krajů v Česku. Změny, které by veřejné sociální služby v kraji prakticky zlikvidovaly, rozhodně nepodpořím. Situaci budu dál sledovat. Sociální služby jsou pro mě prioritou. Populace stárne, takže do budoucna musíme zajistit nejen jejich kvalitu, ale hlavně dostupnost, to znamená, že se musí rozšiřovat, nikoliv upadat.

Asi se shodneme, že malá obec s 500 obyvateli nebude lepším provozovatelem pobytového zařízení pro seniory než Zlínský kraj…

Když se podíváme na čísla, tak 13 krajských domovů pro seniory bylo loni financováno zřizovatelem, Zlínským krajem, částkou 2 045 800 korun, dotace ze státního rozpočtu, z kapitoly MPSV, představovala 165 842 390 korun a obce z rozpočtů přispěly 427 332 korun. Současný podíl obcí na financování je tak skutečně velmi malý. Celkový objem prostředků, které jdou z veřejných zdrojů, je ale nezanedbatelný. Převod pod obce představuje pro zařízení riziko. Rozhodně nedopustím, aby případná změna ohrozila třináct domovů pro seniory. I proto si myslím, že je vhodnější, aby zařízení zůstala pod krajem. Nevím, jak bychom jinak jejich provoz finančně zvládli.

Neobáváte se, že krajský záměr může vést k neřízené „privatizaci“ pobytových zařízení pro seniory?

Ano, obávám. Privatizace znamená dostupnou péči pouze pro bohaté. Doufám, že kraj nezačne sociální služby neřízeně privatizovat, protože obce nebudou mít finance na provoz.

Radní už každopádně zakázali do některých pobytových zařízení přijímat nové klienty. Jak to v kontextu „přetlaku“ poptávky po umístění seniorů do domovů vnímáte?

Stop stav se podle mých informací týká domovů pro osoby se zdravotním postižením, nikoliv domovů pro seniory. A to z důvodu transformace, jejímž cílem je snižovat kapacitu zařízení. Klienti přejdou do služeb chráněného bydlení. Současná kapacita domovů pro osoby se zdravotním postižením byla neudržitelná, ze strany žadatelů o službu není zájem. Financování z evropských fondů na tuto oblast je navíc nastaveno tak, že není možné přibírat nové klienty. I proto ten zákaz. V zařízeních zůstanou pouze klienti s vysokou mírou podpory, pro které chráněné bydlení není vhodné.

Samostatnou kapitolou je Vincentinum ve Velehradě, které se má zavřít. Většina klientů se má do čtyř let přesunout do ještě velkokapacitnějšího zařízení, část pak skončí v chráněném bydlení v Luhačovicích…

Vincentinum je právě v transformaci. Jejím cílem je zvýšit kvalitu života uživatelů právě přesunem z ústavního zařízení do pobytové služby komunitního typu. Má se snížit kapacita domovů pro osoby se zdravotním postižením, protože nabídka převyšuje poptávku. Je racionální u ústavních zařízení, kde není z minulosti závazek udržitelnosti, postupně snižovat kapacity. Kroky jsou v souladu s mezinárodními dokumenty, s programovými dokumenty operačních programů i národními strategiemi.

Zlínský kraj zároveň plánuje „rozbití“ příspěvkové organizace Sociální služby Uherské Hradiště s cílem vytvořit samostatné organizace na bázi jednotlivých domovů a zařízení. Vítáte tento krok, nebo jste pro zachování stávajícího funkčního modelu?

To je plně v kompetenci samosprávy. Obecně ale můžu říct, že svojí velikostí je organizace Sociální služby Uherské Hradiště atypická pro celou Českou republiku. Z dostupných informací ale nedokážu posoudit, jestli je to pozitivní, nebo negativní krok. Když ale organizace funguje, není vhodné ji restrukturalizovat.