Znalec shazuje vinu na řidiče. Bartončík hovoří o nesmyslech a lžích

Znalec shazuje vinu na řidiče. Bartončík hovoří o nesmyslech a lžích
Foto: ilustr., web
Lopeník Zprávy 03 / 10 / 2014

Úplně jiné světlo vnesl do ostře sledovaného procesu tragédie v Lopeníku soudní znalec z oboru dopravy František Kropáč. Za jejího viníka před uherskohradišťským okresním soudem nepřímo označil Michaela Bartončíka, který podle něj nesprávně reagoval na projetí muldy a následně vyjel z tratě. Jezdec ale jeho závěry považuje za nesmyslné.
„Kdyby prudce nedupl na brzdu, k tragédii nedojde a mírnou levotočivou zatáčku projede,“ prohlásil Kropáč. „Důkazy se hodnotí až na konci. Každopádně ale znalec uvedl z pohledu obhajoby zajímavé věci,“ reagoval Tomáš Vymazal, obhájce Petra Pláška, který čelí obžalobě z usmrcení z nedbalosti a těžké újmy na zdraví z nedbalosti. Hrozí mu až šest let vězení.
Smrtící vůz Mitsubishi Lancer řídil Michael Bartončík, který se podle znalce řítil k místu nehody rychlostí 154 až 157 kilometrů. „Určitě nejel rychle, vzhledem k vozovce a horizontu je možné zatáčku bezpečně projet i dvousetkilometrovou rychlostí. Jedna z posádek měla na tachometru 172 kilometrů,“ poznamenal Kropáč, který jednoznačně vyloučil technickou závadu vozu.
Za osudnou označil prohlubeň na horizontu. Když jí řidič projel, podle znalce reagoval intenzivním brzděním, čímž auto přivedl do mírného smyku. Vyjel mimo trať a po nárazu do kanálové vpusti nad ním ztratil kontrolu. Následky byly fatální. V rychlosti okolo sto kilometrů smetl čtyři dívky ve věku 7 až 20 let, které na místě podlehly devastujícím zraněním. „Nebylo nutné, aby řidič při průjezdu prohlubní dupnul na brzdu. Jednoznačně nereagoval správně,“ soudí Kropáč, který se zabýval i otázkou vlivu bočního větru. V době nehody podle informací Českého hydrometeorologického ústavu vál boční vítr o síle 63 kilometrů. „Foukal zprava ve směru jízdy. Boční poryv větru ale neměl na směrovou nestabilitu vozidla zásadní vliv. Kdyby řidič navíc reagoval natáčením volantu, nevyjede mimo trať,“ míní znalec.
Jeho tvrzení Bartončík považuje za zcela nesmyslné a lživé. „Příčina nehody zůstává pro mě i mého spolujezdce neznámá. Zásadně odmítám tezi znalce, že vyjetí vozidla z trati způsobila má nesprávná reakce,“ zdůraznil pro DOBRÝ DEN. „Jel jsem na uzavřené závodní trati, která měla být zabezpečena natolik, aby se zabránilo jakýmkoli následkům havárie způsobené několika faktory - od chyby jezdce až po technickou závadu vozidla,“ pokračoval Bartončík s tím, že závodní jezdec se na uzavřené trati neřídí pravidly silničního provozu. Jeho jediným cílem je dosažení co nejlepšího času v erzetě. „Vozidlo přitom může kdykoliv opustit trať, ať už kvůli technické závadě, povětrnostním podmínkám, nepředvídatelnému aktuálnímu stavu trati nebo chybě jezdce. Posádka vozidla tak nemůže být odpovědná za případnou tragédii, vyjma prokázaného úmyslu, což mi snad nikdo nepřičítá,“ pokračoval Bartončík, podle kterého tak nemůže nic zprostit viny traťového komisaře. „V rozporu s pokyny pořadatele nejen opustil jemu vyhrazené místo, ale navíc v zakázaném prostoru toleroval hlouček osob, do kterého mnou řízené vozidlo narazilo. Mé eventuální řidičské pochybení nemůže na dané věci nic změnit, závodní jízda na uzavřené trati s chybou jezdce a priori počítá,“ uzavřel Bartončík.
Soud líčení odročil na prosinec, kdy promítne videosekvence ze závodních vozů.


Michael Bartončík exkluzivně pro DOBRÝ DEN:  Nesprávná reakce? To odmítám

- Tvrzení znalce stran mého zavinění smrti 4 dívek je de facto i de iure zcela nesmyslné a lživé. Jako soutěžní jezdec disponuji všemi sportovními oprávněními a pohyboval jsem se na uzavřené závodní trati, která musí být natolik zabezpečena, aby se zabránilo jakýmkoli následkům havárie způsobené rozličnými faktory - od chyby jezdce až po technickou závadu vozidla. V inkriminovaném případě je nutné hledat příčinnou souvislost mezi naší nehodou a vznikem tragédie pouze a jen v chybě lidského faktoru. Nikdo nemůže předjímat, že proškolený pořadatel se vzdálí z jemu vymezeného stanoviště a na místě životu nebezpečném, v zakázané zóně, shromáždí skupinu snad 7 osob, do nichž narazí soutěžní vozidlo. Závodní jezdec se na uzavřené trati neřídí pravidly silničního provozu, jeho jediným cílem je dosažení co nejlepšího času průjezdu. Z povahy věci je jasné, že kdykoliv v průběhu jízdy po rychlostní zkoušce může dojít k opuštění tratě v důsledku mnoha příčin, čítaje v to poruchu vozidla, povětrnostní podmínky, nepředvídatelný aktuální stav trati, ale také chyby jezdce. Posádka soutěžního vozidla tak de facto ani de iure nemůže být odpovědná za případnou tragédii, vyjma prokázaného úmyslného pochybení, což mi snad nikdo nepřičítá. Závěr znalce je tedy zjevně nepravdivý, navíc není oprávněn řešit otázky právní, ale pouze odborné.

- Popis mé jízdy znalcem je absolutně nelogický. Soutěžní jezdec se řídí diktátem spolujezdce a reaguje na aktuální situaci na trati. Dané místo mohlo vzbuzovat určité obavy pouze z hlediska nerovnoměrného horizontu trati, což mě vedlo k přibrzdění vozidla před samotným horizontem. Trajektorie stopy však byla v zásadě rovná. Jak vypovídá jediná relevantní stopa mého vozidla (pravděpodobně pravého předního kola), byl vůz těsně před opuštěním trati srovnán zcela v souladu s projektovanou trasou ideálního průjezdu. V místě opuštění trati nebyl sebemenší důvod brzdit. Tomu zcela odpovídají i data z GPS, dle kterých jsem před horizontem přibrzdil a v době opuštění trati již plně akceleroval. Data z GPS dle mého názoru znalec vůbec nevzal v potaz. O tvrzení znalce ohledně tzv. zvyšujícího se smyku neexistuje jediný důkaz. Opakuji, že na trati zůstala jediná, prokazatelně má, smyková stopa, a to stopa jediného kola, která na konci uhýbá prudce doleva. Kdybych prudce brzdil, ptám se, proč na trati nezůstaly brzdné stopy dalších kol? Dle mých dlouholetých soutěžních zkušeností soutěžního jezdce i civilního řidiče dlouhotrvající smyk zanechá tzv. podpis na vozovce v podobě smykových stop. Nic takového na místě nehody nebylo zaznamenáno.

- Ke změně dosavadního průběhu hlavního líčení se mohu vyjádřit pouze jako právník a advokát s mnohaletou praxí trestního obhájce. Důrazně opakuji, že nic, vyjma mého prokazatelného úmyslu vyjet z trati, nemůže zprostit viny traťového komisaře. Mé eventuální řidičské pochybení nemůže na dané věci nic změnit. Závodní jízda na uzavřené trati s chybou jezdce a priori počítá. Jako advokát s dvacetiletou praxí jsem tento názor aproboval v zásadě ihned po nehodě a nemohu na něm nic změnit. Bez ohledu na hrůzné následky tragédie.

- Vyjádření znalce ohledně vlivu technické závady a bočního větru považuji za irelevantní a neprofesionální. Znalec zkoumal vozidlo dle mých informací natolik zdemolované, že relevantní posouzení jeho jednotlivých segmentů majících možný vliv na vznik nehody (tj. brzdové systémy, pneumatiky, disky kol, zavěšení kol, nápravy, diferenciály etc.) bylo v důsledku poškození zhola nemožné. Není mi nic známo o tom, že by kupříkladu poškozené prvky náprav, či závěsů kol byly zkoumány zkouškami z oboru defektologie kovů. Dle mých informací několik předních jezdců seriálu ME soutěžních vozidel zaznamenalo v důsledku poruchy zavěšení zadního kola u vozidla Mitshubishi Lancer Evo IX náhlé a nekontrolovatelné vybočení vozidla, v důsledku kterého došlo k opuštění trati. Neznám žádný závěr znalce Kropáče, který by toto expresis verbis vyloučil. Jelikož neznám fyzikální a matematické propočty posudku, mohu se k vlivu bočního větru vyjádřit pouze hypoteticky. Z mých zkušeností plyne, že boční vítr o proklamované rychlosti více než 60 km/h je v nárazech schopen vychýlit civilní vozidlo z podélné osy o více než půl metru. Nevím, jaké následky může mít prudký závan větru u vozidla, které je v důsledku přejezdu horizontu buď odlehčené, nebo zcela mimo kontakt s tratí.  V každém případě bych rád znalci ing. Kropáčkovi položil otázku, zda zažil někdy situaci, kdy do vozidla letícího vzduchem se opře nárazový vítr. Mám intenzivní pocit, že na tuto otázku mi dokáže odpovědět jen mizivé procento světových jezdců rallye, a nejsem si jist, kolik z nich takovou situaci s úspěchem „ustálo“. Tím se dostávám k meritu věci.

- Znalec Kropáč dle mého soudu celou situaci posuzuje z pohledu znalce „civilní dopravy“. V běžném provozu vozidla „neskáčou“ a pokud opustí vozovku, stane se tak dle konstantních vyjádření znalců v důsledku „nepřiměřené rychlosti“. Zde pokládám dvě řečnické otázky. Skoro každý řidič již jel v moderním vozidle rychlostí cca 150 km/h, eventuálně vyšší. Kolik řidičů v důsledku prudkého zabrzdění v této rychlosti opustilo vozovku a skončilo v kotrmelcích? Samotné brzdění u moderního vozidla, natož závodního, nemůže vést ke vzniku smyku, v jehož důsledku automobil opustí vozovku pod úhlem skoro 90 °. Otázka druhá. Jaká je příčinná souvislost menší nájezdové rychlosti na horizont s pravděpodobností vybočení vozidla po průjezdu tohoto horizontu na rovném úseku?
Závěrem si dovoluji uvést, že nehoda v Lopeníku je pro mě, mého bratra a naše blízké obrovskou tragédií. Můj bratr byl účasten několika závažných nehod při rallye a vždy dokázal jasně identifikovat jejich příčinu a průběh, byť se jednalo o časové úseky sekund. Po zastavení vozidla po nehodě byly naše otázky zcela stejné. Ptali jsme se sami sebe, co se stalo. Ani já, ani bratr jsme nezaregistrovali sebemenší indicii směřující k nehodě. Znalec Kropáč pravděpodobně nikdy nezažil intenzivní brzdění v soutěžním vozidle. Jedná se o tak mohutný pocit decelerace, že si jej nelze ve vozidle nevšimnout. K ničemu takovému ve vozidle nedošlo. Původ nehody zůstává pro mě i mého spolujezdce zcela neznámý. Proto zásadně odmítám tezi znalce, že příčinou tragédie byla má nesprávná reakce.

autor: PETR ČECH
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace