Ztratila milovaného strýce Oldu, Družbě se stále vyhýbá
Foto: archiv / Oldřich Kopunec byl dlouholetým členem folklorního souboru Olšava, skvělým muzikantem a zapáleným příznivcem národopisných aktivit.
Kdyby mohla, 24. února 2015 vymaže z paměti. V restauraci Družba přišla o strýce Oldu, jehož životní pouť ukončil šílený střelec. Uherskobrodský patriot Oldřich Kopunec byl zapáleným příznivcem národopisných aktivit a dlouholetým členem folklorního souboru Olšava. Jeho neteř Markéta Švehlíková na něj stále s láskou vzpomíná.
„Strýc Olda s námi sedm let bydlel v rodinném domku, moje děti ho měly jako druhého dědu. Věčný šprýmař, velmi upřímný glosátor všeho dění, které ale vždy komentoval s patřičným nadhledem. Chybí mi naše společné debaty o umění, o společnosti, o kultuře,“ vzpomíná Švehlíková.
Její strýc byl rovněž skvělý muzikant, dlouholetý vedoucí kulturního oddělení Lázní Luhačovice a po revoluci vedoucím odboru školství a kultury na uherskobrodské radnici. Zemřel ve věku 66 let...
„Na osudné úterý si vzpomínám až moc dobře. Měli jsme hodinu po obědě redakční radu. Když jsme přicházeli, kolegyně nám řekla, že se na Družbě střílelo, že je na záchodě zavřený manžel jiné kolegyně, která jela k restauraci. Po pravdě mi hned vůbec nedošlo, co vlastně říká. A asi nejen mně,“ vrací se v čase Švehlíková. V redakci Brodského zpravodaje vzápětí začaly vyzvánět telefony. „Z místa se k nám však dostávaly jen velmi kusé zprávy. Až kolem druhé, půl třetí se už mluvilo o mrtvých. Jen jsme si říkali, že tam snad není nikdo známý…,“ pokračuje.
Když ze školky vyzvedla pětiletou dceru, šla domů. Kolem čtvrté jí volala máma, jestli je brácha (Oldřich Kopunec - pozn. autora) doma, že jí nebere telefon. „Uklidňovala jsem ji, že je určitě v hospůdce a s chlapama řeší, co se děje, ať nešílí. Taky jsem mu volala, opakovaně, ale telefon nebral, což mě taky začalo nahlodávat. A pak nám někdo řekl, nebo zavolal, že Olda byl na Družbě,“ popisuje Švehlíková.
Od půl sedmé už společně s maminkou bombardovaly telefonáty policii, ale nic se nedověděly. Až po deváté večer u dveří zazvonila policejní hlídka, jejíž návštěva proměnila nejistotu v krutou jistotu. Strýc se stal jednou z obětí. Na Družbu přitom vůbec nechodil. Jenže o den dřív se z nemocnice vrátil jeho kamarád, takže se ještě s jedním domluvili, že zajdou společně někam v blízkosti maroda na oběd. A nejblíž byla Družba… „Chci vyzvednout citlivý a empatický přístup policisty Stodůlky, snad se tak jmenoval, a jeho kolegyně. Poručík Stodůlka se pak ještě více než rok opakovaně zajímal, jak se mamince vede,“ ocenila neteř oběti.
Dny bezprostředně po tragédii má zamlžené. Chodila do práce, nějak fungovala, zařizovala pohřeb. Jela na setrvačník. „Trvalo to tak půl, tři čtvrtě roku. Všechno, co jsem si pamatovala a zažila, jsem pak napsala na papír, který jsem následně spálila. Tím jsem to v sobě vlastně uzavřela. I když to bude znít jako klišé, uvědomila jsem si, že zítra tady nemusím být a nemá cenu se trápit myšlenkami typu, co by kdyby, jak by…“ uvedla Švehlíková. Bývalé restauraci se ale dodnes vyhýbá, když už musí jít kolem, necítí se vůbec dobře. Zažívá pocity úzkosti.